Dlouhosrstí chrti

Velmi atraktivní, velmi neobvyklí, velmi nároční..., tak by se dali ve stručnosti charakterizovat dlouhosrstí chrti. Patří mezi ně jen tři plemena: afgánský chrt, barzoj neboli ruský chrt a saluka čili chrt perský. Nejznámější je bezpochyby afgán. Koho by neoslnila záplava dlouhé hedvábné srsti, elegantně se vlnící při každém pohybu, hrdě nesená hlava a noblesa, která z tohoto psa na dálku vyzařuje! Ovšem postarat se o něj a vychovat z něj obecně přijatelného společníka není nic jednoduchého. Nejde jen o mimořádně náročnou péči o srst, která se ráda cuchá, ale především o výchovu. Afgánští chrti bývají hrdí, nezávislí, dominantní, neradi se podřizují a milují svobodu. Právě to jsou vlastnosti, které na nich jejich příznivci obdivují, ale v běžném životě přinášejí nejednu svízel. Dosáhnout u afgánů spolehlivého přivolání je prakticky nemožné, proto je velmi vhodné zapojit je do chrtích dostihů. Na dráze sice nepatří k nejrychlejším, zato je na ně při běhu nejúchvatnější pohled. Podobně by se dalo hovořit o aristokratickém barzojovi. Jen je snad o něco klidnější, v projevech nenápadnější, zato při obraně svěřeného teritoria razantnější. Někdejší lovec vlků si uchoval na chrta neobvyklou dávku ostrosti, v domácím prostředí však je to příjemný, tichý a klidný společník. Venku se to ovšem jako mávnutím kouzelného proutku mění, ani barzoj většinou není schopen odolat pokušení rozběhnout se za pohyblivým cílem. Kromě dostihů lze jeho potřebu pohybu částečně kompenzovat i během u jízdního kola. Nejméně známá, nejmenší a zřejmě nejméně náročná z celého trojlístku je saluka. Je pro ni typický zasněný, jakoby do dálky zaměřený pohled. Její srst není příliš dlouhá a nevyžaduje mnoho péče, její povaha bývá zdrženlivá, nepříliš dominantní a není tak obtížné ji vycvičit. Přesto se i ona hodí výhradně pro zapálené chrtaře, kteří vědí, "do čeho jdou". Nejlépe jí je na přírodní dostihové dráze, při tzv. coursingu, kde může bez rizika vybít svou přirozenou potřebu pohybu.