Bibi radí

Milá Bibi, mám kamarádku Simonu, která několikrát za rok dostává samé drahé dárky. Nezávidím jí to, to rozhodně ne. Já jsem totiž se svými dárky také spokojená, nemůžu si stěžovat, že bych strádala nebo že bych se cítila ošizená. Můj problém je v něčem jiném. Simona dostává tolik věcí, že mi už několikrát nabídla, jestli něco z toho nechci, že to stejně neužije. Já si ale od ní přece nemůžu jen tak vzít drahé tričko nebo mikinu! Jednou mě dokonce přemlouvala, abych si domů odnesla úplně nový parfém - že prý má ještě dva. Ale já cítím, že nic z toho nesmím přijmout, i když se mi to třeba líbí. Naši by se určitě zlobili a musela bych Simoně dát všechno zpátky. Byla by to ostuda a žádnou radost bych neměla ani já, ani Simona. Jana, 13 let Milá Jano, při čtení tvého dopisu jsem si vzpomněla na několik příhod ze života, které mi vyprávěli moji známí. Rozdávání dárků kamarádům začíná už v mateřské školce. Jeden kluk věnuje druhému autíčko, protože jsou kamarádi. Nebo jedno dítě dá druhému zlatý řetízek. To se pak vrátí domů s cizím zlatým řetízkem na krku a rodiče jsou v šoku: "Kde jsi to sebral?!" ptají se a začnou pátrat po tom, jak to všechno bylo. Většinou se to vysvětlí a rodiče své děti poučí, že takové dárky se prostě nedávají. Píšeš, že Simona je tvoje kamarádka. Myslím, že jí dělá radost, když tě něčím pěkným obdaruje. Jak ale správně cítíš, tohle jsou drahé věci, které v tomto případě nelze přijmout. Jiná situace nastane, až budete obě dospělé a začnete si vydělávat vlastní peníze. Potom se ale i Simona bude více zamýšlet nad tím, že například mikina stojí spoustu peněz a je proto třeba dobře zvážit, při jaké příležitosti - a pro koho - ji koupit. Že nelze bez rozmyslu nakupovat ani rozdávat různé věci. Bibi