Nejobratnější modely

Stavba vrtulníků patří k nejmladším odvětvím leteckého modelářství. Ne, že by tyto modely nebyly známy z dřívějška, ale myslíme tím jejich masovější rozšíření. Ono je totiž skoro nemožné postavit rádiem řízený model vrtulníku jen tak podle plánku. Je třeba si uvědomit, že při letu by musel pilot vedle otáček motoru, naklápění nosného rotoru a otáček záďového rotoru ovládat i úhly náběhu rotorových listů. To dvěma rukama prostě nejde jen tak zvládnout. Proto u nás i ve světě vznikají jako houby po dešti firmy specializující se na výrobu stavebnic rádiem řízených vrtulníků, jejichž součástí jsou i elektronické podpůrné systémy řízení.

Rádiové aparatury

Na rádiových aparaturách velmi záleží, neboť jimi jsou modely vrtulníků řízeny. Ty nejdokonalejší mají zabudovány programy s nejrůznějšími předvolbami, které pilotům pomáhají s řízením vrtulníku. "Hlídají" správný úhel náběhu rotorových listů, optimální otáčky motoru i stabilitu modelu. Lze říci, že čím více má rádiová aparatura zabudovaných předvoleb, tím je dokonalejší. Vrtulníkové rádiové aparatury jsou však velmi drahé, a proto tento sport nepatří k nejlevnějším.

Řízení modelu vrtulníku

Stejně jako je obtížná stavba modelů vrtulníků, je obtížná i jejich pilotáž. Musíme si uvědomit, že klasické modely letadel mají vedle motoru (u něhož lze ovládat otáčky) řídící plochy umístěné na křídle (křidélka) a na ocasních plochách (směrovka a výškovka). Vrtulníky taková řídidla nemají a vše u nich obstarává nosný a vyrovnávací rotor. Zjednodušeně řečeno, jeho naklápěním dopředu, dozadu a do stran vrtulník letí dopředu, couvá či provádí levou nebo pravou zatáčku. To je ale skutečně velmi zjednodušené, neboť bez zmíněných podpůrných systémů by normální smrtelník model vrtulníku neuřídil.

Složitý stroj

Jako příklad si můžeme vzít základní úkon - start neboli vzlet. Po dosažení vzletových otáček nosného rotoru a odpoutání se modelu od země by musel modelář řídit nejen úhel náběhu rotorových listů, ale současně korigovat otáčky motoru, neboť ty se při každé změně úhlu náběhu listů mění. A nesmíme samozřejmě zapomenout ani na otáčky a úhly náběhu rotoru vyrovnávacího. Při rozlétnutí vrtulníku - letu dopředu - k těmto úkonům ještě přibude naklápění nosného rotoru, další změna úhlu náběhu rotorových listů a tím i vyrovnání motorových otáček. A to ještě neuvažujeme o takové samozřejmosti, jakou je náhlý poryv větru, na který musí pilot okamžitě reagovat - v tu chvíli by byla bez využití podpůrné elektroniky havárie neodvratná.

Ve vzduchu

Jak tedy takový vzlet ve skutečnosti probíhá? Po spuštění motoru a dosažení 500 ot./min, modelář zapne příslušnou předvolbu a ta sama upraví otáčky nosného rotoru potřebné ke startu (zhruba na 1200 až 1500/min). Vrtulník začne stoupat. Má-li být stoupání rychlejší, je nutné "přidat plyn", avšak tímto úkonem se nezvyšují otáčky motoru, nýbrž úhel náběhu listů nosného rotoru. Potřebnou úpravu motorových otáček za pilota provede automatika. Stejné je to při letu dopředu či při zatáčení. Po příslušném pohybu páky výškovky, křidélek a směrovky na vysílači, serva naklopí nosný rotor do požadované polohy a automatika upraví otáčky motoru v závislosti na úhlu náběhu listů nosného či vyrovnávacího rotoru. Je tu ještě jeden zázrak - jmenuje se gyro. Toto zařízení upravuje otáčky zadního vyrovnávacího rotoru v závislosti na otáčkách rotoru nosného bez zásahu pilota. Díky předvolbám a gyru se v rukou zkušeného pilota stává z modelu vrtulníku dokonalý sportovní nástroj, který je schopen těch nejneuvěřitelnějších obratů. Však si také piloti modelových vrtulníků dovolují se svými letouny víc než piloti vrtulníků skutečných. Nelze se divit. Modeláři při akrobacii riskují "jen" několik desítek tisíc korun, kdežto piloti skutečných helikoptér svůj život.

Jak dál s modelovými vrtulníky?

Z napsaného je patrné, že modely vrtulníků jsou doménou movitých modelářů. Ovšem zájemci o vrtulníkové modelářství nemusejí zoufat, neboť se už blýská na lepší časy. My pak můžeme být právem hrdi na to, že Češi jsou na špici vývoje. Bratři Novotní z modelářské firmy MS Composit vyvinuli model vrtulníku určený široké veřejnosti. Díky jednoduchosti konstrukce může být ovládán běžnou čtyřpovelovou rádiovou soupravou, takže odpadají drahé předvolby.