Zadáno pro …

Pamatuji si, jak se kdysi dávno moji rodiče scházeli se spřátelenou rodinou, aby si společně zahráli kanastu. Také silvestrovskou noc trá-vili při společné zábavě, hrách, vyprávění. Tyto návštěvy a společné večery včetně silvestrovských skončily s příchodem televize. Jednotlivé rodiny zůstávaly izolované doma a místo vlastní aktivní zábavy sledovaly televizní programy. Představy o oslavách konce roku se od té doby příliš nezměnily. Všichni čekají, že je někdo zabaví. Jaksi jsme zapomněli bavit se sami, vymýšlet si hry, komunikovat s přáteli. Připravujeme se tím o mnohem víc, než by se na první pohled zdálo... Už mnoho let trávím silvestrovskou noc s kamarády v lese u táborového ohně. Během roku máme tak málo času, že se téměř nevidíme, a tak se Silvestr stává jednou z mála příležitostí, kdy se můžeme sejít. Vyprávíme si, co kdo v uplynulém roce dělal, kde byl, zazpíváme si, zahrajeme společenskou hru. Televizní estráda ani program s významnými umělci nám nechybí, stačíme si sami. A novoroční ráno? To bývá v lese mrazivé, jiskřivé, voní jehličím. Opět se scházíme u ohně při společné snídani, hřejeme zkřehlé ruce... Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Někdo ho zřejmě stráví u televize. Ale my zůstaneme - alespoň v duchu - se svými kamarády (a s vůní lesa), ať jsme kdekoliv. A právě to je to nejcennější, co máme. Vždyť člověk je tvor společenský, sám není nic. Nezapomínejte proto na kamarády a přátele, neuzavírejte se do ulit svých domovů před televizní či počítačovou obrazovku, komunikujte, učte se bavit, hrát si. Nic lepšího vám do nového roku přát nemůžu.