Mexičtí venkované milují toto zvíře asi tak stejně jako naši hospodáři tchoře. Jeho domovem jsou především jehličnaté lesy a zarostlé strže a rokle, v nichž se dovedně skrývá. A protože je výlučně noční, je velmi obtížné spatřit ho ve volné přírodě. Jako většina medvídkovitých šelem výborně šplhá a svou potravu hledá ve větvích stromů, využívá přitom tmy a loví spící ptáky nebo vybírá jejich hnízda. To však není důvod, proč ho venkované tak nenávidí. Šelmička se totiž nijak nevyhýbá lidským obydlím, a tak občas vnikne do kurníku nebo ohrady s drůbeží a chová se tam přesně jako ten náš zmíněný tchoř. Pozabíjí mnohem víc, než spotřebuje - a z každého zabitého ptáka sežere jen hlavu.
Co je to za podivné zvíře? Ocas má jako mýval, jen o mnoho delší, hlava s velkýma kulatýma očima vypadá spíš jako kočičí, štíhlé ohebné tělíčko a krátké nohy připomínají kunu... Šelmička je dlouhá kolem tří čtvrtin metru, z toho však dobrá polovina připadá na huňatý ocas. Jak už jsme si řekli, patří do příbuzenstva mývalů a nosálů, ale mimo oblast svého výskytu (Mexiko a jihozápad USA) je poměrně málo známá, dokonce ani v zoologických zahradách se nechová příliš často. A pokud už ji někde mají, stejně se přes den většinou skrývá a není ji vidět. Mexičané nazývají toto zvíře cacomiztle (z původního indiánského názvu tlacomiztli), odborníci ho pojmenovali Bassariscus astutus a u nás je známé pod podivným jménem fret kočičí.
Sdílej
6. září 1999 • 01:00 Vyšlo v ABC 18/1999
