Není to tak dlouho, co jsme v ABC psali o nejslavnější ovci jménem Dolly, prvním naklonovaném zvířeti na světě. Zopakujme si přesto základní informace. Klon je soubor buněk, vzniklých z mateřské buňky při nepohlavním dělení (mitóze).
Pokud se dnes mluví o klonování, pak zásadně o uměle, lidskou rukou ovládaných klonech. A podle toho, jak a k čemu se klony používají, oddělujeme různé možnosti klonování.
Klonovat můžete například deoxyribonukleovou kyselinu buněčného jádra (DNA) nebo celé hostitelské buňky. Cílem je získat populaci buněk, které mají naprosto shodné vlastnosti. Protože se tyto buňky množí nepohlavně buněčným dělením, stačí zajistit vhodným naředěním, aby tato populace vznikla z jediné buňky.
Nejvíce pozornosti však budí klonování savců. I tady je několik přístupů. Již několik let se používá klonování na úrovni embryí, kdy se embryo, tvořené několika buňkami, mechanicky rozdělí na několik částí, které se pak samostatně vyvíjejí. Velkým pokrokem v této oblasti nepochybně byla ovce Dolly (1996). Ta vznikla zcela rozdílně. Genetická informace z dospělé ovce byla vložena do aktivovaného vajíčka, z kterého bylo odstraněno jádro (jeho vlastní genetická informace). Tím se podařilo do té doby neočekávané. Buňka, jejíž vývoj byl plně dokončen a byla plně specializována na určité funkce, se vrátila zpět do původního stavu a dala vznik novému, geneticky identickému jedinci.
Od vzniku ovce Dolly uplynulo již pět let a od té doby se podobným způsobem, případně s drobnými odlišnostmi, podařilo naklonovat kozy, krávy a myši. Nově pak i prasata, která této technice dlouho odolávala.
Proč potřebujeme klonování?
Důvodů je několik. Touto technikou můžeme získat geneticky identické jedince, což je výhodné zejména tam, kde potřebujeme rozmnožit zvíře mající nějaké unikátní vlastnosti, o něž bychom běžným pohlavním rozmnožováním mohli přijít. Mohou to být jedinci vzniklí běžným šlechtěním nebo genetickou modifikací.
Zvláštním případem jsou pak tzv. xenotransplantace. Při nich jsou pokusná zvířata jednoho druhu laboratorně upravovaná tak, aby jejich orgány mohly být použity pro transplantace jinému živočišnému druhu.
Největší význam má tzv. terapeutické klonování, kdy se tkáně pro transplantace vytvářejí přímo z buněk pacienta. Obě tyto metody jsou však teprve v počátcích výzkumu.
Je na čase začít klonovat lidi?
Klonovat lidi je a vždycky bude velice lákavá myšlenka. Jen si představte armádu složenou z vojáků naklonovaných podle ideálního vzoru! Nebo politického vůdce coby klon jiného "úspěšného" diktátora. Přesto můžeme snad se stoprocentní jistotou tvrdit, že člověk ještě klonován nebyl. Ne proto, že by to byl technický nebo biologický problém, ale prostě to vyjma speciálního případu terapeutického klonování zatím nebylo potřeba. A taky to ve většině zemí zakazuje zákon.
Jinou věcí je, kdy se začnou lidské geny klonovat do jiných organismů, jak to bylo v případě přenosu genu z medúzy do opice. Právě opice s lidskými geny by podle vědců byla ideální materiál pro lékařský výzkum.
Je tu ale jeden vážný etický problém - máme vůbec právo tvořit transgenní organismy, tedy organismy s cizími geny? Odtud by mohla vést už jen přímá cesta k lidskému genetickému inženýrství. Doktor Verma ze Salk Institute tvrdí to, co každý tuší: "Jestliže je něco možné udělat, lidé to nakonec udělají." Vědci, kteří poslední pokusy provedli, říkají, že by nikdy své postupy nedovolili aplikovat na lidská embrya. Ostatně, co jiného mají říkat.
A co další názory? Ředitel Ústavu molekulární genetiky AVČR Václav Pačes podporuje stanovisko, že by vědci neměli v klonování dojít až k vytváření kopií lidí. "Není ale jednoduché určit, kde leží etická hranice. Při jedné diskusi nedávno zaznělo, že si lidé možná sami klonování člověka vynutí, bude-li taková možnost." Jedinou možností, jak klonování regulovat, je podle něj stanovit zákonem, co je a co už není dovoleno, a sjednotit legislativu na celém světě.
Pro stanovení hranic je i mluvčí České biskupské konference Daniel Herman. "Lidé by měli mít pořád na zřeteli etické normy, které je třeba dodržovat, abychom si nehráli na stvořitele. Nechci hodnotit konkrétní případy klonované ovce nebo opice, ale mám pocit, že ta hranice je již pomalu překračována."
Etickou stránku věci nelze opomenout ani podle genetika Jana Motlíka a ekologa Ivana Ryndy. "Na Novém Zélandu nedávno přiznali vyšším primátům část lidských práv, protože vykazují řadu znaků společných s člověkem. V tomto bodě bychom se měli zastavit, je nejvyšší čas. Ke klonování lidí totiž chybí už jen krůček," obává se Rynda.
SVÍTÍCÍ OPICE
Vědci z Oregonu úspěšně vložili gen svítícího proteinu mořské medúzy do vajíčka opice. A nebyl to gen ledasjaký - tenhle má na svědomí světélkování. Gen se ujal, embryo opice světélkovalo. Narozený transmutant - opice jménem George - však už nesvětélkuje. Odborníci říkají, že se to podaří v dalších pokusech. A jak celý pokus proběhl? Spermie opice byly smíchány ve zkumavce s řetězci DNA světélkující medúzy. Tyto řetězce se přilepily na spermie, a ty byly vpíchnuty do vajíčka opice. Přitom právě vložení je kritický bod, kdyby se totiž spermie dostávaly do vajíčka přirozeným postupem, přilepený materiál by se setřel. Takovýto postup vpichování spermie je běžný při lidském umělém oplodňování, proto není těžké si představit, že někdo začne vkládat do vajíček mimo spermií ještě "další geny".
