Romanův strejda Eman, jindy řečný a plný vtípků, seděl u večeře jako zařezaný. "Co je s tebou, Emane, nějaký průšvih na letišti?" Na otcovu otázku Eman jen mávl rukou. A když za ním později přišel Roman loudit nějakou historku místo večerníčku, zavrtěl hlavou: "Dnes ne, Romane, musím si něco srovnat v hlavě. Vlastně, možná si všechno ujasním, když ti to budu vyprávět. Ty jsi znal Iva, toho pilota, co mu dělám mechanika. Samozřejmě se kolem letadla motá celý tým lidí, ale já byl i jeho kamarád. Včera ukončil předčasně letový program pro nějakou poruchu na autopilotu. Divil jsem se, že se tak brzo vrací ze zkušebního letu. Neměl jsem tam už být, ale váleli jsme fotbálek na ploše, a tak jsem se zdržel. Běžel jsem k němu, abych zjistil, co se stalo. Seděl nepřítomně za pákou. Poklepal jsem mu na rameno a on sebou polekaně trhl. Rychle natáhl ruku a vypnul přístroje. Ještě jsem zaregistroval, že ukazatel paliva ukazuje dvě třetiny nádrže. Ale to je proti předpisům, přistávat nouzově skoro s plnou. Ivo mě vzal kolem ramen a táhl od letadla.
Večer v kantýně mi dozorčí letu řekl, že Ivo nahlásil poruchu, po dohodě s věží vypustil podle předpisů palivo a přistál. Ráno jsem šel k letadlu na stojánku, specialista na autopilota už namontoval nový rozdělovač signálů a chlap s cisternou končil tankování. Ptal jsem se, kolik tankoval, a on se udiveně podíval: "No normálka, plnou." Tak tenhle svatouškovský obličej už jsem znal. Stejně tak se díval, když mi jednou na stojánce přeběhl jako stín do kabiny a já pak nenašel k montáži připravený budík rychloměru. Tak to už jsem věděl, že je to nějaká levota, ale že v ní musel jet i Ivo. Buď byl domluvený s palivářem, chlap jen doplnil nádrž, ale nahlásil plnou a zbytek, ty dvě třetiny, měl vejvar. Prodat palivo za slušné peníze není problém. Nebo někdo podojil Zuzu, tak se té stíhačce říkalo, na stojánce během noci. Vycucnout palivo z nádrže taky není problém. Problém byl, co já s tím. Nakonec jsem zašel za Ivem a řekl mu to na rovinu. Nechápavě zíral: "To není možné, vypustil jsem nádrž na minimum. Musel ses překouknout. Bylo večerní slunce, třeba se to lesklo. Vzpomeň si. Přistával jsem po slunci. Skla ciferníků asi odrážela slunce. Nebo se zasekl plovák v nádrži a ukazatel kecal. No jistě, plováky občas blbnou, to víš sám nejlíp."
"Asi jo," připustil jsem. Nechtěl jsem se přít, měl před sebou nový zkušební let. To letí určitou trasu a na ní zkouší různé režimy letu. Už to točil nad Moravou zpátky, ještě ho řídící upozornil, že je moc k Polsku, Ivo potvrdil, že rozumí a krátí zatáčku. Po chvíli začal něco nesrozumitelně volat a Zuza se řítila přímo k zemi. Zaryla se po výškovku do oranice. Děsné.
Chlapi to v kantýně hned rozebírali. A všichni měli spoustu rozumu. Kdoví jestli to prý nezapíchnul schválně, že měl obrovské dluhy z karet, taky že se rozváděl a měl přijít o dcerku, kterou moc miloval. Udělalo se mi z těch řečí zle. A navíc jsem si vyčítal, že jsem možná s tou zlodějskou patálií byl ta poslední kapka, co přetekla. V tom kšeftu jel, v té jeho povídačce byla velká chyba, ale měl jsem se na to vykašlat. Co myslíš ty?"
Roman pokrčil bezradně rameny.
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
O jaké chybě strýc Eman mluvil? Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají
