Schopnost cestování rostlin a živočichů je obdivuhodná. A nemáme dnes na mysli nějaké ptačí tahy nebo migrace ryb v mořích a řekách, nýbrž jejich neustálou snahu využít příhodných podmínek a rozšířit se na nová území. Jejich pohyb bývá samovolný, v mnoha případech má však šíření na svědomí člověk, nebo alespoň lidská činnost. Jak se nový druh na osídleném území zachová, nedokážeme nikdy odhadnout. Vždy ale hrozí nebezpečí, že dojde k nekontrolovanému přemnožení jeho příslušníků. Nový druh mívá na obsazeném území pré. Leckdy tam nemá žádné nepřátele, chybějí tam přirozené regulační mechanismy, bránící jeho šíření. Tragických příkladů, které má na svědomí člověk, známe desítky. Patří k nim miliony králíků v Austrálii či kozy na Galapágách, ostatně o mnohých jsme již v ABC psali.
Vpád zelených do Čech
Před vpády zelených vetřelců není uchráněna ani naše zem. Nepůvodní rostliny někde už zabírají tak rozsáhlá území, že narušují původní ráz krajiny a vytlačují naše původní druhy. Všimněme si těch tří nejnápadnějších. Téměř na březích potoků, říček a rybníků se dnes setkáte s bohatými porosty nápadně fialově kvetoucí netýkavky žláznaté. Jsou to mohutné rostliny, někdy až dva metry vysoké, na pohled docela hezké. To byly také důvody, proč byly jako okrasné a medonosné dovezeny někdy kolem roku 1840 do Anglie z končin pod Himálajem. Záhy se však začaly rozšiřovat, jejich semena roznášeli ptáci a voda. Za nějaký čas se dostaly do Evropy a nakonec i k nám. Dnes na mnoha vhodných místech porosty netýkavek vytěsnily téměř všechny původní trávy a kvetoucí byliny.
Křídlatky
Dalšími vetřelci jsou mohutné křídlatky se statnými, dva až tři metry vysokými větvenými lodyhami, s velkými, širokými, tmavozelenými listy a s hroznovitými květenstvími bělavých nevýrazných kvítků. U nás rostou dva, velmi podobné druhy. Už podle jejich jména - křídlatka japonská a křídlatka sachalinská - je zřejmý jejich původ. Do Evropy byly přivezeny v první polovině 19. století, opět jako okrasné parkové rostliny. Během pár let se nekontrolovaně rozeběhly do krajiny a dnes mnohde vytvářejí rozsáhlé porosty, především na vlhčích místech, na opuštěných plochách, na skládkách, kolem zdí, silnic i lesních cest. Dnes je křídlatka jen obtížný vytrvalý plevel, perspektivně se ale uvažuje o jejím možném využívání jako zeleného krmiva pro dobytek.
Bolševník
Třetím nežádoucím vetřelcem je známý bolševník velkolepý. Je skutečně velkolepý, protože ve své mohutnosti dorůstá výšky až čtyř metrů a v jeho porostu se člověk téměř ztratí. Má silnou, dutou lodyhu, někdy až deset centimetrů v průměru, u spodu veliké, k vrcholu se zmenšující dělené listy a na samém vrcholu pak rozměrný okolík květů, dosahující v průměru až jeden metr, sestavený z desítek menších okolíčků. Je to přímo vzorová ukázka "okoličnaté" rostliny. Bolševník však je agresivní, vytrvalý druh, který vytváří rozsáhlé porosty, ničící veškerou původní vegetaci. Podobně jako oba předchozí je obtížně odstranitelný. Společná je jim spousta dobře klíčících semen a hluboké, nesnadno likvidovatelné kořeny. O bolševníku velkolepém toho již bylo napsáno hodně, a to co se týká jeho ničení. Nezdá se ale, že by z naší krajiny mizel. Možná to souvisí i s jeho jedovatostí - při styku s citlivou pokožkou totiž vznikají bolestivé puchýře. Jeho účinek se přirovnává k působení bojové látky yperitu.
Původní životní prostory této rostliny leží na íránském Kavkazu, kde rostla na horských nivách, nedosahovala však nikdy podobných rozměrů jako u nás. Její historie je podobná historii předchozích druhů. Kdysi byla dovezena do anglických šlechtických zahrad jako ozdobná soliterní bylina a odtud si její semena odváželi jako vzácnost další zahradníci. K nám byl tento druh přivezen přibližně ve stejné době jako oba předchozí a už v roce 1862 je o něm první písemný záznam z parku kynžvartského zámku. Dnes je široce rozšířen nejen u nás, ale v celé střední a severní Evropě, a dokonce i v Severní Americe včetně Kanady. Všude je nežádoucí.
AFRIČTÍ ÚTOČNÍCI
Velká africká jezera postupně zarůstají neproniknutelným kobercem zrádných vodních hyacintů (Eichhornia crassipes) s hrozny pěkných nafialovělých květů. Jejich husté porosty omezují a dusí veškerý život ve vodě, kde hynou ryby, drobní bezobratlí i mikroplankton.
Šíření hyacintů mají - mimo jiné - omezit velcí vodní býložraví savci kapustňáci, kteří sem byli vypuštěni a dobře se jim daří.
NEBEZPEČNÉ ŘASY
V mořích se prudce šíří jedna pohledná, ale navýsost nebezpečná zelená řasa lazucha kaulerpie tisolistá, která běžně žije v tropických mořích (oblast Karibského moře, Filipíny, Senegal). Koncem osmdesátých let dvacátého století byly její vzorky umístěny do akvárií Oceánografického muzea v Monaku. Dnes se její porosty šíří do hloubky kolem sta metrů podél břehů celého Středozemí. Do volné přírody se prý řasa dostala nedopatřením z akvárií či přirozenou cestou připutovala Suezským průplavem. Jsou zprávy, že v posledních letech zaútočila i na kalifornské pobřeží.
