Na lyže Jirku postavil poprvé ve třech letech jeho dědeček. Bylo to na Šumavě, kde děda dělal hajného a pracoval tam u horské služby. Pro Jirku se staly tyhle hory rájem, v němž časem poznal spoustu skvělých míst. Právě tam si vyzkoušel první skoky, začal létat do dálky i do výšky, učil se první salta.
"Lyžování mě vždycky hodně bavilo a dokonce jsem jezdil i obří slalom," řekl nám Jirka. "Pak jsem ale viděl na Eurosportu film o extrémních lyžařích a to mě hodně ovlivnilo. Zjistil jsem, že tomu se chci věnovat. Když jsem se z jednoho časopisu dozvěděl o tom, že firma Quiksilver podporuje mladé talenty, poslal jsem tam svoje fotky." Jirka měl štěstí. Firmě se fotky líbily a hned dostal pozvánku na exhibici do Špindlerova Mlýna.
Kromě lyží jezdí i na snowboardu a v létě zase na bruslích. "Také trénuju na trampolíně, abych získal jistotu při různých skocích a abych se naučil orientovat se během letu ve vzduchu."
Při některých skocích dopadá extrémní lyžař pozadu. Jirka to zkoušel na normálních lyžích, jakmile ale uviděl v televizi, jak mají lyže na provádění těchto náročných skoků vypadat, nedalo mu to a sám si je vyrobil. "Pomáhal mi děda a musím upřesnit, že to byly staré lyže. Nahřáli jsme je horkou žehličkou a ve svěráku jsme je ohnuli."
Dneska je Jirkovi osmnáct a měří bezmála dva metry. Studuje na gymnáziu v Plzni a Šumava pro něj začíná být malá. Teď chce důvěrně poznat hory, které jsou mnohem vyšší, ale také nebezpečnější. "Když jsem sjížděl z vrcholků ve francouzských Alpách, utrhnul se se mnou kus laviny. Najednou jsem zaslechl, jak se sníh odděluje a tak zvláštně šumí. Cítil jsem, že se pode mnou pohybuje a celý ten proud že mě strhává a vleče s sebou." Jirka si připadal jako v divoké řece a měl strach. "Snažil jsem se srovnat lyže ve směru sesuvu laviny. Jakmile bych se natočil bokem, vypnulo by mi vázání a to by bylo špatné." Na lyžích se udržel a lavina ho nakonec milosrdně "vyplivla" ven. "Všechno dobře dopadlo, ale teď už vím, že nechci zbytečně riskovat."
JAK TO ZAČALO
Prvotním popudem k rozmachu extrémního lyžování byl pravděpodobně první sjezd Mt. Blancu, jež v roce 1904 uskutečnil Hugo Mylius společně se třemi horskými vůdci. Tím se zrodila nová sportovní disciplína - skialpinismus, který je kombinací horolezectví a lyžování. Strmými sjezdy se zabývají především zkušení horolezci, ale v dnešní době se extrémnímu lyžování věnují také někteří lyžaři. Jedná se o sport velice nebezpečný, v němž jakákoliv chyba může znamenat těžký pád. Jezdci se tak často pohybují na hranici života a smrti.
-pal-
