Žijeme v kybernetickém věku. Všechny ty scifistické povídky, které jsem za svého dětství před spaním naléval do hlavy, a které tak neuvěřitelně předvídaly reálný svět, se dnes staly skutečností.
Kybernetický věk nastal docela nedávno - o Vánocích roku 2000.
Nepřišlo to samozřejmě ze dne na den, ale pomalu, jakoby zdráhavě. O Vánocích dopadla jen ta poslední kapka, aby definitivně zlomila starý svět.
Není to tak dávno, kdy se ještě lidé na komunikační kyborgy dívali s nedůvěrou. V jejich pohledech byste mohli číst nejen nedůvěru, ale i pohrdání a nenávist k tomu obtížnému hmyzu, který všechny otravoval a dával o sobě hlasitě vědět.
Ale v těch očích byla také závist a touha stát se komunikačním kyborgem.
Vždyť oni mají takovou výhodu! Jsou tak daleko před námi, obyčejnými smrtelníky!
V posledním roce dvacátého století se lidé rozdělili na dva tábory a starý svět byl na spadnutí. Tehdy do umělé evoluce zasáhli výrobci součástek pro kyborgy a zbytek světa podlehl slastnému volání: GO, Ježíšku, TWIST je světový!
Stali jsme se komunikačními kyborgy, s tím už se asi nedá nic dělat. Jenom bychom neměli zapomenout, že jsme ještě docela nedávno byli lidmi, kteří si dokážou popovídat i z očí do očí. To také nebylo špatné, co říkáte?
Sdílej
5. února 2001 • 00:00 Vyšlo v ABC 03/2001
