Přes sto let považovali vědci princeznu Maatkare za hříšnici. Když totiž v roce 1881 objevili hrobku s její mumií, svírala v náručí malý balíček - mumii novorozeného dítěte. Jenže princezna Maatkare patřila chrámu, který vyžadoval přísný celibát; ten tedy početím dítěte porušila. A protože, jak se objevitelé jejího hrobu domnívali, zemřela při porodu, pohřbili ji i s novorozencem. Tato tragédie se odehrála před více než třemi tisíci lety, mumie matky s dítětem tak svědčila o tom, že se skandály nevyhýbaly královským rodinám ani ve starověkých říších.
Teprve ke konci tohoto století zaměřili egyptologové svou pozornost na dítě a prozkoumali jeho mumii rentgenovými paprsky. Jaké bylo jejich překvapení, když objevili, že mumie vůbec neobsahuje lidské pozůstatky, prodloužená lebka a dlouhé kosti končetin zcela jasně patřily paviánu. Princezna byla přes sto let očerňována neprávem - nikdy žádné nelegální dítě neporodila, svůj celibát dodržela. Proč ji tedy pohřbili s paviánem? To vědci zatím přesně nevědí - nabízejí se však dvě možnosti. Pavián mohl být jejím oblíbeným zvířecím mazlíčkem, ale také mohlo jít o posvátné zvíře - náboženský symbol.
Falešné mumie
Začátkem tohoto století otevřeli egyptologové několik zvířecích mumií a přesně určili, jaký druh zvířete obsahují. Od té doby jim však nevěnovali žádnou pozornost a většinu nálezů popsali pouze podle jejich vnějšího vzhledu. Až dnes se v káhirském muzeu, které vlastní největší sbírku zvířecích mumií na světě, rozebíhá výzkumný projekt, který se těmito unikátními památkami zabývá.
Mumie jsou zabalené do mnoha vrstev látky, takže jejich tvar bývá dost nezřetelný. Mimo to mívají na hlavách masku, která leckdy zobrazuje lidský obličej, mnoho mumií proto bylo považováno za zemřelé děti - podobně jako pavián princezny Maatkare. Dnes už naštěstí není nutné při zkoumání obsahu mumie rozbalovat a tím je vlastně zničit - stejně spolehlivě prozradí jejich obsah rentgenové paprsky. A přinášejí vědcům jedno překvapení za druhým.
Především se ukazuje, že mnoho mumií neobsahuje zvířata, která v nich vědci očekávali, jejich vnější vzhled je oklamal. Mnohé mumie dokonce neobsahují vůbec žádné zvíře! Jsou to tedy starověké padělky, podvrhy. Kupodivu, nejčastěji se objevují padělky obětin bohům - staroegyptští kněží se hrozivých božstev buď neobávali, nebo se domnívali, že jim k uspokojení stačí napodobenina oběti. Jiné mumie obětin zase neobsahují dospělé zvíře, jejich "dospělá" velikost je imitována množstvím zábalů, které však obsahují kosti zpola odrostlých mláďat. Jak se zdá, byla tato zvířata (většinou kočky a opice) za účelem obětování chována přímo v chrámech a v případě potřeby zabíjena dříve, než dorostla.
Největší překvapení pak přinesl průzkum mumií dětí. Mumie, jejichž velikost a tvar odpovídají novorozencům a které mají na obličejové části masku lidské tváře, velmi často obsahují kosti jestřábů a dalších dravých ptáků.
Domácí mazlíčkové
Dnes tak rozšířený chov domácích mazlíčků není žádnou převratnou novinkou - na nejrůznější domácí miláčky si potrpěli již staří Egypťané. A protože tak silně věřili v posmrtný život, přáli si, aby je jejich oblíbená zvířata doprovázela i tam. Do říše stínů však mohla tato zvířata vstoupit stejně jako lidé pouze v zachovalém těle - proto se do hrobek vedle zemřelých pánů ukládaly i mumie jejich oblíbených zvířat.
Nejčastěji se v hrobkách nalézají mumie koček a opic. Že šlo o skutečné domácí miláčky a ne např. o oběti bohům, svědčí různé fresky či reliéfy na stěnách hrobek, na nichž jsou tato zvířata vyobrazena s různými pochoutkami či hračkami. Opice drží v rukou oblíbené ovoce, kočky si brousí drápy na dřevěných sloupcích k tomu účelu určených ap. Tyto předměty doprovázely zvíře i do hrobu - vedle mumií koček či opic se nacházejí zmíněná škrabadla či misky s potravou. Egypťané však chovali i různé ptáky, psy či gazely - v hrobkách se proto objevují i jejich mumie. Své pány do hrobu následovali i věrní lovečtí pomocníci - psi, jestřábi či promyky.
Bohové
Staroegyptští bohové byli zobrazováni jako převtělení do určitých konkrétních zvířat, která Egypťané uctívali a poskytovali jim stejné služby jako zemřelým kněžím a vládcům včetně mumifikace, jež jim zajišťovala posmrtný život. (Jména bohů se v různých časových obdobích i v různých oblastech liší, např. krokodýlí bůh Sobek nese také jméno Sutech nebo Seth, my však zde používáme vždy jen jedno.) Snad největší mumií, kterou archeologové objevili, je mumie posvátného býka Apise, který byl spojován se slunečním kultem. Býk zaujímá zvláštní nepřirozenou polohu - kněží mu přesekali šlachy v předních končetinách a natáhli mu je směrem dopředu, do stejné polohy, jakou zaujímají sfingy.
Mumie berana představuje boha s beraní hlavou, Chnuma, který byl považován za stvořitele všeho živého, zatímco Sobek, krokodýlí bůh, byl naopak bohem pouště a bouří, ničivé síly přírody. Kult krokodýla byl v oblasti Nilu zvláště silný, jejich mumie proto nejsou žádnou vzácností. Mumie jestřábů či sokolů pak představují ztělesnění nejvyššího z bohů, Hóra, boha slunce a nebes. Další pták, posvátný ibis, je symbolem božského písaře Thovta, boha moudrosti. Tento bůh je však stejně často zobrazován jako pavián - proto zůstávají nezodpovězeny otázky, zda byl pavián princezny Maatkare domácím mazlíčkem nebo posvátným symbolem.
Jídlo pro duše zemřelých
Egypťané zjevně věřili, že zemřelí mají v posmrtném životě stejné potřeby jako zaživa. Vyžadovali proto nejen doprovod svých oblíbených zvířat, ale také potravu. I to prozradily rentgenové paprsky, mnohé mumie totiž neobsahují celé zvíře, ale jen jeho část - např. pečlivě naporcovanou kýtu či oškubané a vykuchané ptáky připravené jako potrava pro mrtvého. Aby nebylo pochyb, jsou některé porce umístěné přímo do pekáčů nebo na talíře a mísy.
Samostatnou kapitolou pak jsou mumie ryb, které se objevují poměrně často. Dnes podle nich vědci zjišťují, jak se oblast severní Afriky, a především Egypta a Nilu změnila. Mnohé rybí mumie obsahují druhy ryb, které v současné době v Nilu ani v jeho přítocích nežijí. A některé dokonce neobsahují vůbec žádné ryby, s mrtvým byla jako potrava pohřbena jen schránka ve tvaru ryby.
ADOPTUJTE MUMII!
Chcete adoptovat mumii velkého krokodýla, šakala Anúbise či Horova sokola? Stačí zaplatit 100 dolarů. Pokud se vám to zdá hodně, jsou zde i levnější mumie - ryba nebo malý had stojí 50 dolarů, na krokodýlí vejce nebo talíř se zvířecí kýtou stačí pouhých pětadvacet dolarů. Je to samozřejmě jen pomyslná adopce - káhirská univerzita tímto způsobem hledá dobrovolné dárce, kteří jsou ochotni finančně podpořit výzkumný projekt zvířecích mumií. Dárce samozřejmě neobdrží sponzorovanou mumii (ty jsou státním majetkem Egypta), ale děkovný dopis za peněžní dar.
SPOLEČENSTVÍ KOČEK
Nejčastějším zvířetem, které staří Egypťané mumifikovali a ukládali do hrobek, byly kočky. Koncem 19. a začátkem 20. století jich archeologové zasílali do Anglie takové množství, že už to vědce začínalo nudit. Mnoho kočičích mumií objevených v té době proto skončilo jako hnojivo na poli.
NEJNOVĚJŠÍ NÁLEZ
Na začátku tohoto roku objevili egyptští archeologové v oblasti svatého města Abydosu (asi 550 km jižně od Káhiry) hrobku obsahující větší množství zvířecích mumií. Jednotlivé kamenné sarkofágy ozdobené zlacenými reliéfy zvířat obsahovaly 25 mumifikovaných sokolů a osm asi deseticentimetrových hlodavců, nejspíš potkanů. Vědci doufají, že jim tento nejnovější nález pomůže při studiu náboženských obřadů ptolemaiovského období. Zatímco sokol ztělesňuje boha Hóra, o potkanech se věřilo, že o soudném dni pojídají srdce zemřelých hříšníků.
