O tři dny později se zjistí, že Ben Johnson použil Stanozol, anabolický steroid. Dopoval! Je doživotně vyloučen z kanadské reprezentace, je mu odebrána zlatá medaile, rekord anulován. Stal se odstrašujícím příkladem pro všechny, kteří se rozhodují kvůli zlepšení svých výkonů sáhnout pro zakázané látky. Přesto se skoro každý měsíc objevují další a další případy dopujících sportovců.
MUDr. Jan Hnízdil se už léta problematikou dopingu zabývá, a proto jsme mu na toto ožehavé téma, které je stále aktuálnější, položili několik otázek.
Je vůbec možné, aby se vrcholový sportovec dopingu vyvaroval? Vždyť neustále musí brát nějaké látky, vitaminy, které mu umožňují rychlejší regeneraci a podobně.
Je to velmi komplikované. Co je a co není dnes doping? Definice nám moc nepomůže. Třeba vitaminy - ty dopingem nejsou, přitom vytrvalostní běžci si píchají vitaminů vysoké dávky, což je zvýhodňuje. Berou ale i třeba karnitin, kreatin, výživové doplňky. Také je to zvýhodňuje, také by se tyto látky daly označit za doping, ale protože olympijský výbor je na seznam nedal, tak dopingem prostě nejsou.
Kreatin - to je látka podporující růst svalové hmoty?
Ano, jde o energetický substrát pro růst svalů a je to hit poslední doby. U nás je velmi častý, stačí, když obejdete atletické oddíly, a zjistíte, že děti, které mají jenom trochu movitější rodiče, ho užívají.
Je nebezpečný?
Určitě. Nepřináší sice nějakou okamžitou stimulaci výkonu, ale zato obrovský, nadměrný přísun bílkovin: v několika gramech kreatinu dostanou tolik bílkovin, jako kdyby snědly třeba kilový biftek, což neúměrně zatěžuje zažívací trakt, metabolismus, játra.
Dá se určit, která z látek považovaných za doping je nejškodlivější?
Každá, která se ocitla na seznamu Mezinárodního olympijského výboru, může ohrozit život - například stimulační látky jako kofein, kokain, efedrin. Anabolické steroidy okamžitý efekt nemají, ale při jejich dlouhodobém užívání dochází k poruchám jaterních funkcí nebo k poruchám krvetvorby. Takže když jede cyklista pod vlivem efedrinu, může dojít k okamžitému selhání srdce, kdežto bere-li anabolické steroidy nebo růstový hormon, hned se mu nic nestane, ale později bude mít problémy, o nichž jsem se zmínil.
Vy jste pracoval jako antidopingový komisař. Jak posuzujete úspěšnost v odhalování dopingu?
Způsob, kterým se dnes doping odhaluje, je nedostatečný. Nález v moči i nález v krvi nelze ztotožnit s důkazem, že sportovec dopoval. To jenom ukazuje, že se cosi objevilo v jeho těle, ale jak se to tam dostalo? Úmyslným dopováním? Nebo při léčbě? Nebo mu to někdo úmyslně podsunul, aby ho zneškodnil? Tyto okolnosti už ale nikdo nezkoumá. Současný doping je už někde jinde než před čtyřiceti lety a sport už se také ocitl někde jinde. Už to není amatérské sportování pro zábavu. Je to tvrdá profese, tvrdý byznys. Směrnice a regule zabývající se dopingem jsou zastaralé a to, co se událo letos v únoru v Lausanne na dlouho očekávané konferenci o dopingu, odhalilo bezradnost sportovních institucí v plné míře.
V čem vás tato konference zklamala?
Odhlasovalo se, že bude zachován současný systém, ale zároveň byla zavedena ustanovení o výjimečných okolnostech.
Co znamenají výjimečné okolnosti?
Že všechny tresty platí, ale když se najdou nějaké výjimečné okolnosti, tak neplatí. To je ale vlastně konec boje proti dopingu, protože výjimečné okolnosti nikdo nedefinoval a v podstatě si je možné pod tím představit cokoliv. A projevuje se to už v praxi. Nedávno u francouzského fotbalisty Dugarryho zjistili Nandrolon, za což by normálně dostal dva roky zákazu sportu, ale okamžitě se u něj uplatnily výjimečné okolnosti a nic se neděje.
Na čem tedy záleží?
Cyklistika, tenis, atletika a fotbal jsou nejsilnější svazy, které si můžou dovolit postavit se Mezinárodnímu olympijskému výboru. A taky to dělají. Právě tyto svazy si vynutily ony výjimečné okolnosti. V těchto sportech se totiž točí obrovské peníze, řada špičkových sportovců denně bere plat i milion korun a je nepředstavitelné, že by největší hvězdy dostaly na čtvrt roku distanc, tedy zákaz, jenom třeba proto, že jim v moči najdou kofein, protože vypily o dvě kafe víc, než povoluje limit. Jakmile propukne dopingový skandál, hned nastane odliv sponzorů, který může postihnout ten či který sport.
Co si myslíte o požadavku německého atletického svazu, aby se v příštím století a tisíciletí všechny staré rekordy, dosažené částečně za tzv. dopingové éry - tedy v 70. a 80. letech -, smazaly a začalo se znovu od nuly?
Na tom se mi nelíbí, že se v jednom okamžiku veliké množství sportovců, z nichž část zřejmě ani nic nebrala, označí za podvodníky. Přitom i v tom takzvaném roce nula už mohou rekordy vytvářet opět sportovci, kteří nejsou úplně čistí. Nejmodernější dopingové preparáty - erytropoetin, růstový hormon a hormony nadledvin není dopingová kontrola schopna odhalit.
Je pravda, že si můžu někde v posilovně koupit nějaké anabolické steroidy?
Tyto látky neohrožují jen vrcholové sportovce, kteří jsou poměrně úzkou skupinou. Mnohem nebezpečnější jsou anabolické látky pro masu lidí pohybující se v nejrůznějších fitnes centrech, tedy pro děti, dorost, pro které jsou dostupné. Není problém sehnat je na černém trhu nebo získat na recept.
Myslím si, že doping je jednoznačně nebezpečná věc a řada z užívaných látek je natolik zdraví škodlivá, že je nutné nějakým způsobem je stíhat. Kdyby to všechno bylo postaveno mimo zákon, řešilo by to nejenom špičkové sportovce, ale i normální lidi, které nikdy žádná antidopingová kontrola neuvidí. Přitom v případě ryzích amatérů je užívání anabolik nebezpečné, protože na rozdíl od profesionálů nemají svého doktora, který by je hlídal, aby si nevzali množství, jež by mohlo ohrozit jejich zdraví.
NĚKTERÉ DOPINGOVÉ SKANDÁLY
1967 - v průběhu cyklistického závodu Tour de France zemřel po požití vysoké dávky léku Onidrinu Angličan Tom Simpson 1988 - na OH v Soulu byl doživotně diskvalifikován sprinter Ben Johnson (anabolický steroid Stanozol) 1998 - největší dopingový skandál v tenisu: Petrovi Kordovi byl ve Wimbledonu prokázán anabolický steroid Nandrolon
LÁTKY POVAŽOVANÉ ZA DOPING
Lékařskou komisí Mezinárodního olympijského výboru jsou rozdělené do několika skupin: 1. STIMULANCIA (látky povzbuzující činnost srdce, plic, psychiku): např. Fenmetrazin, Ipecarin, Solutan, Coldrex, Vicedrin 2. NARKOTICKÁ ANALGETIKA (látky tlumící bolest, navozující pocit síly): např. Diolan, Dolsin, Valoron, Fortral 3. ANABOLICKÉ LÁTKY (mají vliv na růst svalové hmoty): např. Stenolon, Superanabolon, Stromba, Proviron, Spiropent 4. DIURETIKA (urychlují vylučování moči, čímž může dojít k urychlení vylučování jiné zakázané látky nebo ke snížení váhy sportovce): Moduretic, Amiclaran, Furosemid, Trimectyron, Hydrochlorothiazid 5. PEPTIDOVÉ HORMONY (složité hormony s komplexním účinkem): např. Praedyn, Grorm, Eprex, Recormon, Nanormon
KDY SE ZAČALO VE SPORTU DOPOVAT?
Dopovalo se odjakživa. Kupříkladu už v antice se vědělo o kokainu, žvýkaly se různé houby. Bylo to sice velice primitivní, ale byl to určitě - z dnešního hlediska - doping. Více se toto umělé zvyšování výkonnosti rozšířilo až v období po druhé světové válce. Nastaly politické změny a sport se stal součástí ideologické války. Doping měl zajistit převahu Východu nad Západem nebo naopak.
V LABORATOŘI
Práce dopingového komisaře často začíná v terénu. Odběr vzorku moči je možné provádět i mimo soutěžní období, což se týká ovšem jen dopingových látek s dlouhodobým účinkem, jako jsou anabolické steroidy.
Analýza vzorku moči je po technické stránce dovedena téměř k dokonalosti. Při správném způsobu uchování je možné vzorky analyzovat i po velice dlouhé době.
Při prokázaném dopingu může být závodní činnost pozastavena na tři měsíce, při druhém či třetím provinění na dva roky, ale i na doživotí. Záleží na druhu užitých látek a na sportovní disciplíně.
