Archeologové celého světa se neustále potýkají s otázkou, jak dokázali lidé na úrovni doby kamenné, kteří neznali kolo, jeřáby ani kladkostroje pro zvedání těžkých nákladů, vybudovat tak obrovské a architektonicky dokonalé dílo. Do druhé poloviny 19. století byla Cheopsova pyramida (je známá i jako Chúfeova pyramida - Cheops = řecký přepis jména egyptského faraona Chúfeva) stále největší stavbou na světě. Jak mohli staří Egypťané postavit něco tak ohromného? Přesný postup stavby nebyl nikde zaznamenán, ale současní vědci se pokusili alespoň o jeho rekonstrukci.
Začátek stavby
Základním úkolem stavitelů pyramid bylo vyhledat správné místo pro stavbu. Nikdo samozřejmě neví, proč si Cheops vybral pro svůj hrob právě skalní plošinu Guizeh. Snad že to bylo blízko města Heliopolis, kde se slavil kult boha Slunce Ra, s nímž se faraon ztotožňoval. Tato skalní plošina byla dost pevná, aby unesla statisíce kamenů pyramidy. Výhodné bylo i to, že na jejím okraji bylo možno založit několik kamenolomů. Ve středu stavby se zdvihá asi deset metrů vysoký skalní výstupek, v němž archeologové odhalili dolů klesající chodbu. Původní výšku tohoto výstupku se nepodařilo zjistit, ale je zřejmé, že jeho obestavěním se ušetřila spousta materiálu. Okolní terén bylo třeba upravit do roviny. Starým Egypťanům se to povedlo tak dokonale, že rozdíl mezi nejvýše a nejníže ležící spodní hranou pyramidy činí jenom 2,1 cm. To je podivuhodná skutečnost, když si uvědomíte, že pracovali pouze za pomoci primitivních nástrojů. Předpokládá se, že na plošině pro pyramidu vyhloubili úzký kanálek, naplnili jej vodou a podle výšky hladiny zarovnávali terén. Takovýmto měřením, přidáváním a ubíráním materiálu dosáhli téměř dokonalé roviny. Nakonec kanálek zasypali. Velice významná byla orientace stavby. Čtyři základové hrany pyramidy jsou namířeny po směru hlavních světových stran a odchylují se pouze o jednu patnáctinu stupně. To je vynikající přesnost, když vezmeme v úvahu, že světové strany určovali stavitelé, nebo spíše tehdejší astronomové jen podle pohybu stínu do země zaraženého kolíku nebo podle hvězd. K udivující přesnosti došli mnohonásobným opakováním svých měření.
Stavební materiál
K úvodním pracím patřil i výběr vhodných kamenolomů s dobrým stavebním materiálem. Pyramida byla postavena na vápencové plošině, která sama poskytovala vhodný kámen. Lomů bylo hned několik, všechny v nevelké vzdálenosti asi 300 metrů okolo pyramidy. Pracovalo tam trvale 1200 až 1500 kameníků, kteří vylamovali kamenné bloky z vrstevnaté horniny. Pomocí seker teslic vytesali nejprve lomaři do skály pravoúhlé štěrbiny, do nichž zarazili dřevěné klíny a kolíky. Ty opakovaně polévali vodou, takže bobtnaly a zvětšovaly svůj objem, až nakonec skála podle základní štěrbiny pukla. Kusy horniny se pákami uvolnily a stejným postupem rozdělily na požadované menší bloky. Jejich čelní a boční plochy se dotvarovaly a opracovaly pomocí jednoduchých nástrojů za použití olovnic, úhelníků a šablon. Každý blok má v průměru objem jednoho krychlového metru a váží asi 2,5 tuny.
Přeprava kamene
V dnešní době, kdy se na silnicích a v lomech pohybují mohutné nákladní automobily a vlaky po železnicích přepravují velké množství zboží, si ani neumíme představit, jak staří Egypťané dopravovali vylámané několikatunové kamenné kvádry na místo, kde je usazovali. Z lomů ke staveništi je lidé vlekli na dřevěných saních, protože dosud neznali kolo. Saně byly jako obětina nalezeny i v některých hrobech. Od lomu byla zbudována cesta vysypaná jemným pískem a na jejím povrchu byly položeny palmové kmeny, které bránily, aby se saně pod naloženou tíhou propadaly. Smýkání se usnadňovalo stálým poléváním cesty vodou. Z některých vzdálených lomů se kvádry přivážely loděmi po kanálech do přístavu. Tato vodní cesta byla vybudována jen pro tento účel.
Stavební dělníci
Kolik lidí asi pyramidu stavělo? Egyptologové vyšli z přibližného počtu usazených kvádrů a předpokládané doby práce a maximální počet v daný okamžik pracujících lidí odhadli na 20 000 až 25 000. Z toho bylo 10 000 těch, kteří kamenné bloky dobývali a opracovávali, dopravovali a ukládali. Ve zbytku jsou zahrnuti ostatní, kteří byli potřební k plynulému chodu prací: kováři, tesaři, nosiči vody, kuchaři, dozorci a zeměměřiči. Stavba trvala asi dvacet let a i při tak nedokonalých měřicích a nivelačních přístrojích se nakonec její čtyři šikmé hrany na vrcholu sešly. Pokud by tomu tak nebylo, nejspíš by byli faraonovi architekti předhozeni nilským krokodýlům. Začínalo se jenom vytyčením čtverce šňůrou mezi čtyřmi kolíky na dláždění základny. Ta sloužila na počátku k usazování první řady bloků. Další řady byly umísťovány opět na velmi přesně čarami označovaná místa. Po dokončení vrcholu začali dělníci s otesáváním ploch vnějších kamenů do požadovaného sklonu. Takto jich opracovali 115 500, řadu po řadě, odshora dolů. Většina z těchto vrchních kamenů v následujících staletích zmizela, protože byly použity při výstavbě města Káhiry. Pyramida měla tedy původně povrch rovný, plochý, a nikoli stupňovitý, jak jej známe dnes.
Dopravní rampa
Jak pyramida postupně rostla do výšky, zdvihala se současně i dopravní cesta, takže nakonec vznikla stoupající rampa, ústící na právě stavěném patře pyramidy. Takové jsou odhady archeologů, kteří však přesné informace nemají, protože po dostavbě se rampa (jedna či několik) odstranila. S výškou pyramidy se musela rampa prodlužovat, aby její sklon zůstal stejný a vlečení kvádrů lidskou silou bylo zvládnutelné. Odborníci odhadují, že k vrcholu vedla možná rampa až o délce tří kilometrů. Objem materiálu, z něhož byla navršena, pak překračoval objem samotné pyramidy. Existuje i teorie, že se rampa kolem pyramidy šroubovitě obtáčela. Tajemstvím tehdejších budovatelů stále zůstává uložení posledních vrcholových bloků. Ve výšce 120 až 130 metrů už byl prostor pro dělníky výrazně omezený a rampa v těchto místech musela být velmi úzká. Jistě hrozilo nebezpečí převrácení saní a spolu s dělníky jejich pád do hlubin. V hrobech bylo objeveno jakési zařízení ve tvaru kolébky, které snad pomáhalo při dopravě a ukládání posledních kamenů. Pochází však z pozdější doby, a proto se neví, jak stavitelé postupovali. Žádné umělecké dílo pradávných Egypťanů tyto práce nezachycuje.
Vnitřek pyramidy
Uvnitř Cheopsovy pyramidy jsou dvě komory. Žulová královská obsahovala po odhalení prázdný sarkofág. Víko se ztratilo a hrob byl vykraden už ve starověku. Když se kalifovi Al-Mamounovi podařilo do ní v roce 820 proniknout, nalezl jen zničené zbytky. Výstavba této komory vyžadovala od stavitelů vynaložení ohromných sil. Celá byla zbudována ze žuly a obklopena pěti menšími místnostmi, jejichž stropy tvoří 20 až 40 tun těžké desky. Žula byla vylámána a na lodích dovezena z lomů u Assuánu, vzdálených od plošiny Guizeh celých 800 km. Další slušný výkon. V dobách kalifových se věřilo, že druhá komora byla určena pro Cheopsovu manželku. Proto se nazývala královnina. Královny byly ale ve skutečnosti pohřbeny v malých pyramidách v okolí. Tzv. královnina komora měla patrně sloužit, podobně jako suterénní prostora v hloubce 30 metrů pod základnou, k uložení tělesné schránky faraona v případě jeho předčasné smrti.
PYRAMIDY BEZ TURISTŮ
Turisté pohybující se v bezprostřední blízkosti pyramid i přímo na nich se stávají minulostí. Koncem loňského roku oznámil Egyptský památkový úřad, že turistika v Gíze se od základů změní. Budou zde zbudovány turistické stezky, vedoucí k altánkům s výhledem na pyramidy. Stejně tak z této oblasti zmizí i automobily - dopravu výletníků obstarají pouze elektrické vozíky. Celý areál bude oplocen a vstupovat se sem bude moci jen hlídanými vchody. S dokončením úprav, které mají zamezit ničení těchto významných památek, se počítá do konce roku 2001.
PRINC EGYPTSKÝ
Na skok do starého Egypta se můžete podívat prostřednictvím animovaného amerického filmu Princ egyptský. I když je to film kreslený, není to žádná pohádka pro děti. Popisuje biblický příběh o Mojžíšovi a jeho odchodu z Egypta do nové vlasti. V nádherných scénách, kde se prolíná dvourozměrná a trojrozměrná grafika, se podíváte na královský dvůr faraona Ramesse, život obyčejného lidu i na stavbu slavných egyptských památek. Zkuste si půjčit tento film ve videopůjčovně a propadnete se zpět časem o několik tisíciletí.
