Dolnoplošník Focke Wulf 190 patřil k nejlepším německým stíhacím letounům druhé světové války. Však také jeho bojové nasazení v roce 1942 nadělalo spojencům mnoho starostí. Mohutná kanonová výzbroj, vysoká maximální rychlost (624 km/h u verze A), dobrá manévrovací schopnost, to vše dělalo z focke wulfů obávanou zbraň. Co však bylo důležité, drak letounu byl schopem dalšího vývoje. Vznikla řada verzí navzájem se lišících výkonem, druhem motoru i výzbrojí. K posledním stíhacím focke wulfům s hvězdicovým motorem patřil Fw 190 F-8, ale i tato verze ještě doznala změn. Stejně jako ty předešlé i ona sloužila k různým přestavbám. Například Fw 109 F-8/A-8 nesl bezpilotní střelu, Fw 190 F-8/R-14 torpédo.
Modely
Právě posledně jmenovaný Fw 190 F-8/R-14 byl předlohou pro jednu z nejnovějších stavebnic plastikového modelu tohoto letounu (1:72). A když říkáme jednu z nejnovějších, není třeba se podrobněji rozepisovat o její kvalitě. Jemné negativní rytí, na "dvaasedmdesátinu" bohatě vybavený kokpit, vypracované podvozkové šachty. Od ostatních focke wulfů se však liší konstrukcí záďového podvozku, který byl u skutečného stroje vysunovací. Jedině tak bylo možné zajistit bezpečný vzlet se zavěšeným torpédem. Za letu pak byl podvozek zasunut do obvyklé polohy. Druhý Fw 190 F-8 je model klasické stíhací verze v měřítku 1:48. Také v tomto případě se není třeba blíže zmiňovat o kvalitě stavebnice. Stačí jen dodat, že výrobcem je japonská Tamiya. Pozoruhodností modelu tedy není jeho dokonalý povrch, kokpit či podvozková část, ale nejmodernější zbraňový systém své doby. Tím byly v polovině čtyřicátých let neřízené rakety, zavěšené u skutečných letounů pod křídlem. Navíc ve stavebnici naleznete dva typy krytu pilotního prostoru - klasický a takzvaný "galland haube", překryt vypouklejšího tvaru s dokonalejším pancéřováním, jenž vznikl podle návrhu generála Adolfa Gallanda.
