Hra, která o pár týdnů později dostala název BASKETBAL, je dnes jedním z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších sportů na světě. Plná napětí, dramatických situací a nečekaných zvratů. Podle posledních odhadů ji provozuje víc než 250 milionů lidí. V podání špičkových hráčů je to vzrušující podívaná. Přehlídka útočných systémů a důsledných obran, tvrdých a nesmlouvavých soubojů pod košem, nádherných individuálních akcí, nad nimiž divák jen povzdechne.
NEJDRAŽŠÍ SPORTOVEC
Michael Jordan se narodil v roce 1963. V jednadvaceti letech ho vybrali do profesionálního týmu Chicago Bulls a na konci století mu nabízeli nejvyšší roční plat, o jakém kdy byla (v případě jednotlivců v týmových sportech) řeč. Šlo o 34 milionů dolarů.
Muž proti muži
Stejně jako mnoho jeho kolegů předtím stál i James Naismith na podzim zmíněného roku 1891 před problémem, jakým sportem zabavit studenty Springfield College přes nadcházející zimu. Dokud počasí dovolilo, bylo možné hrát americký fotbal nebo se věnovat atletice. Jakmile napadl první sníh, byl se sportováním pod širým nebem konec. A cvičení v tělocvičně nebylo pro studenty tím pravým ořechovým. Pan profesor si v první řadě uvědomil, že musí vymyslet hru s míčem v tělocvičně, tedy i s omezeným počtem hráčů, která by poskytovala potřebné napětí, byla bojem muže proti muži, a přitom nepřinášela zranění. Nejprve vyloučil základní princip amerického fotbalu - tělesný kontakt, dále odbíjení míče pěstí a zakázal s ním volně běhat. Míč se mohl přihrávat, hráč, který ho měl v držení, se směl pohybovat, ale musel ho odrážet od země - tedy driblovat.
Trefit se do bezedné bedýnky
Jeden problém však zůstával stále nevyřešen - jakým způsobem dosáhnout bodu nebo gólu. První nápad položit míč do kruhu nebo čtverce na zemi se neosvědčil. Naismith se rozpomněl na svoje dětství, kdy s kamarády hrával "káču na skále". Principem hry bylo shodit vlastním kamenem kameny protihráčů postavené na vyvýšeném místě, nejlépe na těžko dostupné skalce. Odtud byl už jen krůček k nápadu pověsit na protilehlé stěny tělocvičny dvě bedýnky od broskví, kterým odmontoval dno, a začít se do nich trefovat míčem. "Novorozeně" jménem basketbal bylo na světě. Již o rok později dal Naismith dohromady první pravidla, která měla třináct paragrafů. Basketbal se začal šířit do škol po celých USA.
Do světa!
Vedle četných univerzit se dalšími centry basketbalu staly vojenské akademie. Pro jejich příslušníky to byla ideální náplň tělesné přípravy. Odtud se basketbal velice rychle rozšířil do světa. Studenti, učitelé, vojáci a námořníci se o to zasloužili nejvíc. Už v roce 1904 na OH v Saint Louis byl basketbal předveden jako ukázkový sport, oficiální premiéry se dočkal o dvaatřicet let později na OH v Berlíně. (Od té doby olympijskému turnaji dominují muži USA, jejichž suverenitu narušil pouze v letech 1972 (Mnichov) a 1988 (Soul) Sovětský svaz.) Největší expanze nastala po první světové válce. Téměř současně zapustil kořeny v Jižní Americe a v Evropě. O titul mistra starého kontinentu se poprvé bojovalo v roce 1935 v Ženevě. Ještě předtím si však rozmach hry pod bezednými koši, její odlišný vývoj v různých částech světa včetně výkladu pravidel, vynutil založení mezinárodní federace. FIBA (Fédération International de Basketball Amateur) byla ustavena 18. června 1932 v Ženevě. Mezi osmi zakládajícími státy bylo i Československo.
Co je to FIBA?
FIBA jako vrcholný basketbalový orgán vytváří a schvaluje pravidla basketbalu a dbá na jejich dodržování na všech mezinárodních soutěžích. Dále kontroluje a řídí všechny akce, olympijskými hrami počínaje a pohárovými soutěžemi konče. Připravuje rozhodčí pro tyto soutěže, řídí přestupy hráčů z jedné země do druhé. Sídlí v Mnichově a jejím současným prezidentem je Američan George E. Killian.
Ačkoli je v jejím názvu slovo "amatér", nejlepší světoví basketbalisté jsou dnes víc než dobře placenými profesionály.
Nejprestižnější soutěž světa
Ve Spojených státech se vývoj basketbalu zcela jednoznačně ubíral cestou profesionálních lig a v roce 1946 vyvrcholil založením dnes nejprestižnější basketbalové soutěže světa - NBA. Pánové z FIBA dlouho zavírali před svými "profesionálními amatéry" oči. Hráči z NBA na OH nebo MS startovat nesměli, takže USA vždy reprezentovali opravdoví amatéři - studenti amerických univerzit. Ty jsou ale nevysychající zásobárnou vynikajících talentů - právě pro NBA!
Situace to byla neudržitelná, a tak se na podzim 1987 uskutečnil ve městě Milwaukee první "otevřený" turnaj pod názvem McDonalds Open. Od té doby se datují oficiální kontakty FIBA s profesionální NBA.
Další ročníky tohoto turnaje se konaly vždy v Evropě a staly se základním kamenem vstupu NBA na mezinárodní scénu. Na jaře 1990 schválil kongres FIBA návrh na start profesionálů na vrcholných akcích.
Legendární Dream Team
Příchod profesionálů znamenal pro rozvoj basketbalu obrovské plus. Start legendárního Dream Teamu na OH v Barceloně 1992 se stal prvořadou událostí. Michael Jordan, Magic Johnson, Scottie Pippen, Larry Bird, Charles Barkley, John Stockton a další přitáhli k basketbalu tisíce nových zájemců na celém světě. Profesionálové ihned mezinárodní scénu ovládli a na žádné soutěži ještě neprohráli. Podobný tým hvězd se už asi nikdy nepodaří dát dohromady, ale pravdou je, že se rozdíly mezi NBA a "zbytkem světa" pomalu a jistě smazávají. V semifinále loňského olympijského turnaje v Sydney měli Američané s Litvou namále...
Díky Michaelu Jordanovi a několika dalším hvězdám (například Magiku Johnsonovi) se NBA stala nejprestižnější soutěží na Zemi. Neuvěřitelné množství příznivců basketbalu v Americe navštěvuje stadiony, sleduje zápasy v televizi. Vysílací práva i sponzorské smlouvy stojí mnohonásobně víc peněz než před příchodem Jordana ť
Basketbal u nás... Tehdy
V Čechách se basketbal poprvé hrál v roce 1897 ve Vysokém Mýtě, kde jej zavedl tělocvikář Jaroslav Karásek. Původní pravidla přeložil Josef Klenka a v roce 1898 byla publikována v časopise Sokol. Čtyřicet let druhé poloviny minulého století představuje zlatou éru československého basketbalu. Rámuje ji zlatá medaile mužů z mistrovství Evropy v Ženevě (1946) a stříbro žen z téže soutěže ve Varně (1989). V těchto letech běhali po našich palubovkách hráči a hráčky, které nám svět záviděl. Jména Mrázek, Trpkoš, Baumruk, Škeřík, Šíp jsou spojena s padesátými lety, po nich přišli Bobrovský, Baroch, Zídek, Zedníček, Růžička a pak Konopásek, Hraška, Kropilák, Brabenec, Havlík. Stejně tak i ženy: Hubálková, Ezrová, Spejchalová, Melicharová, Jindrová, Doušová, Klimešová, Kozmanová, Dobrovičová...
... a dnes
Bohužel - víc než desetiletý ústup ze slávy. S otevřením hranic nastal odliv hráčů do zahraničí, ke škodě našeho basketbalu především do méně kvalitních soutěží. Vidina snadnějšího zisku předčila motivaci reprezentovat, ti, co zůstávají v české lize, jsou spokojeni s tím, co mají. Probojovat se na MS nebo OH se stalo nesplnitelným snem, šesté místo mužů z ME 1991 je posledním výraznějším úspěchem. Na následující tři šampionáty jsme se neprobojovali. Předloni ve Francii jsme sice nadchli - porazili jsme basketbalové velmoci Litvu a Řecko, ale v nedávno skončené kvalifikaci pro ME 2001 v Turecku jsme znovu propadli až do předkvalifikace...
Blýská se na časy?
Přesto se možná začíná blýskat na časy. Dorůstá generace hráčů, kterým se otevírá obrovská šance - spojit basketbal se středoškolským a posléze vysokoškolským studiem v jeho kolébce - v USA. Výchovu basketbalových talentů tam mají propracovanou do posledního detailu. A pak se pokusit probojovat do NBA, nebo uchytit v některém kvalitním evropském celku. První vlaštovky tu již jsou. Jiří Zídek ml. byl prvním Čechem, který na vlastní kůži vyzkoušel, jak tvrdý chlebíček mají profesionálové v NBA. Působil tři roky v týmech Charlotte Hornets a Denver Nuggets. Poté se vrátil do Evropy a před dvěma lety získal s litevským týmem Žalgiris Kaunas prvenství v Eurolize. Momentálně hraje za slavný Real Madrid. Na americké univerzitě ve Valparaisu studuje vynikající Luboš Bartoň, talentovaný Jiří Welsch hájí v Eurolize barvy slovinské Olimpije Lublaň. A za nimi přicházejí další... Chce to jen dvě věci. Chytit šanci za pačesy a nahlížet na reprezentaci jako na příležitost ukázat se světu. Vždyť na každém mistrovství světa, Evropy či olympijských hrách, jsou pozorovatelé ze všech možných klubů světa ...
CHCETE HRÁT BASKETBAL?
Zeptejte se svého učitele tělocviku. Můžete zkusit hrát přímo ve škole, nebo bude určitě vědět, kde je ve vašem okolí basketbalový oddíl. Ve větších městech existují sportovní třídy zaměřené na basketbal, při velkých oddílech znovu vznikají tréninková střediska mládeže. V létě se v Čechách i na Moravě pořádají oblíbené basketbalové kempy - v Poděbradech, Klatovech a Kroměříži. Pokud se chcete dozvědět víc, zavolejte nebo napište přímo na Českou basketbalovou federaci. Tam vám jistě poradí!
CO SI VZÍT NA SEBE
Pokud půjdete na trénink, stačí obyčejné tričko bez rukávů nebo s krátkým rukávem a trenýrky. S dresy pro soutěžní utkání je to složitější. Tričko musí mít jednotnou dominantní barvu, stejnou vpředu i vzadu. Během hry musí být tričko založené do trenýrek. Ty mají opět jednotnou barvu, která ale nemusí být stejná jako tričko. Každý hráč je vpředu i vzadu číslován. Družstva v ČR musí používat čísla od 4 do 15 stejné barvy kontrastující s barvy triček.
BOTY S BUBLINOU
Důležitou součástí výstroje basketbaslisty je obuv. Na našem trhu je dnes široký výběr basketbalové obuvi v nejrůznějších cenových relacích. Špičkové soutěže se hrají na hřištích pokrytých dřevěnými palubovkami. Jsou pružné a tlumí nárazy na kotníky a kolena, které při basketbalu nejvíc trpí. V nižších soutěžích se však můžete setkat s povrchem z různých umělohmotných směsí položeným na nepružnou betonovou vrstvu. V obojím případě se ale vyplatí investovat nějakou korunu navíc a koupit boty s podrážkou, do níž je zabudován tzv. "air" systém. Stručně řečeno vzduchová bublina tlumící nárazy při doskoku. Pamatujte, že zdraví je na prvním místě. Ať už se pro toto vylepšení rozhodnete či nikoli, v každém případě sáhněte po vysokých botách chránících kotník. Určitě se to vyplatí.
NĚCO MÁLO Z PRAVIDEL
Jeden ze základních požadavků profesora Naismitha - vyloučit tělesný kontakt - už dávno neplatí. Basketbal se dnes nehraje v rukavičkách, ale v mezích pravidel, která někdy připouštějí tvrdost na hranici únosnosti. Jak se v průběhu desetiletí hra vyvíjela, musela na to reagovat i pravidla. Přitom v NBA se v mnohém liší od pravidel, podle nichž se hrají soutěže FIBA (OH, MS, ME). V rámci postupného sbližování odsouhlasila FIBA poslední změny v květnu roku 2000. Pro stručnou orientaci uvádíme alespoň základní pravidla a nejdůležitější změny: - basketbal hrají dvě družstva o pěti hráčích, celkový počet hráčů je deset - míč je vyroben z kůže nebo gumy, váží 567 - 650 g - hřiště má obdélníkový tvar o maximálních rozměrech 28 x 15 m (min. 26 x 14 m) - obroučka koše o průměru 45 cm je umístěna ve výšce 3,05 m, deska za košem má rozměry 180 x 105 cm - v basketbalu neexistuje nerozhodný výsledek, v tom případě se prodlužuje tolikrát o 5 minut, než je utkání rozhodnuté - útočící družstvo je povinno přejít s míčem na útočnou polovinu do 8 vteřin (dříve 10) a do 24 vteřin vystřelit na koš (dříve 30, NBA 24).
