Přiznám se, že má touha podniknout dobrodružnou výpravu do osmdesátimetrové hloubky pod strahovský kopec měla nejprve ryze klukovské pozadí, ovšem tragédie, která se odehrála v tunelu lanovky v rakouských Alpách, dodala celé akci jiný rozměr. Když požár způsobil takovou tragédii v zemi, o jejíž technické vybavenosti a bezpečnostních pravidlech jsem neměl pochybnosti, jak na tom asi budeme u nás?
HISTORIE
1937 - první námět se objevil při soutěži urbanistů na řešení dopravního spojení centra města se severozápadním okrajem
1979 - zpracování finálního projektu
1984 - zahájení výstavby (pozemní úpravy)
1986 - zahájení stavebních prací
1995 - zahájení provozu
Auta v tunelu
Praha je nejen stověžatá, ale taky šílená. Alespoň co se týká silničních komunikací. Vždyť jaká hlava dubová asi kdy vymyslela (a jaké hlavy skopové to schválily), že severojižní magistrála, hlavní tah s desetitisíci automobily, nekonečnými kolonami a hodinami prostojů, vede samotným centrem města, Václavským náměstím.
Moderní světové systémy přitom řeší městskou dopravu úplně jinak. Zvedají ji vysoko nad zem, nebo ještě častěji schovávají hluboko pod povrch do tunelů. Mimo významné zrychlení má ukrytí dopravy pod zem velký vliv na životní prostředí, neboť se sníží množství vypouštěných výfukových plynů.
Strahovský tunel spojil návrší (Břevnov) na levém břehu Vltavy s pražskou kotlinou (Smíchov) a ulehčil celé Malé Straně a Hradčanům. Dnes jsou v provozu dvě tunelové trouby (západní a střední), v plánu je vybudovat troubu třetí, východní. Oba funkční tunely mají délku 1560 metrů.
Překvapení pod povrchem
Větší budova vedle stadionu je jakýsi mozek celého tunelu, energocentrum s řídícím střediskem. Vedlejší krychle vlastně ani není dům, nýbrž jakási obří skořápka postavená nad mohutnou větrací šachtou. Tou je nasáván vzduch do komplikovaného systému vzduchotechniky a rozváděn do celého systému tunelu. Dvě štíhlé věže pak mají opačný úkol, jsou to 48 metrů vysoké komíny, kterými se odvádí vzduch z podzemí. Vzduch se pochopitelně nepohybuje podzemím samovolně, ale je poháněn systémem obřích či menších turbín. Do podzemního systému je vzduch nasáván přímo ze strojovny vzduchotechniky, takže turbíny ústí volně v prostoru. Ve směru opačném, tedy ven, ženou vzduch turbíny (správně axiální přetlakové ventilátory APJ) na první pohled větší a nalepené na stěny strojovny. Celá strojovna je dlouhá 130 metrů, turbín je celkem jedenáct (mají průměr 2,24 a 2,8 m). Díky sodíkovým výbojkám, které obří prostor žlutě osvětlují, si připadáte jako ve snu. Při plném výkonu jediná velká turbína nasaje 220 m3/s, a to motorem s výkonem 630 kW. Hluk, který běžící turbíny vydávají, je ohlušující (kolem 95 dB) a je nezbytné ho snižovat zvláštními tlumiči na úroveň pod 40 dB. Vzduch je postupně veden až do mezistropu nad oběma tunely a po provětrání dopravního prostoru odváděn kanálem znečištěného vzduchu přes strojovnu vzduchotechniky ven. Větrací zařízení není pochopitelně neustále v provozu, obsah škodlivin je nepřetržitě monitorován z řídícího střediska a počítač spouští turbíny až v okamžiku, kdy měřené veličiny dosáhnou určitých hodnot.
Výtahem pod zem
Malý výtah z nerezu nás pomalu veze skoro osmdesát metrů hluboko. Musím se přiznat, že je mi trochu ouzko - je to nadlouho jediná úniková cesta. Konečně vystupujeme na úrovni vlastní vozovky tunelu a procházíme nekonečnými kilometry podzemních chodeb. Ty umožňují obsluze
a opravářům kontrolu technických zařízení. Po stěnách chodeb je rozvedena elektřina, a hlavně jsou zde rozmístěny malé turbínky, které slouží k rozvodu vzduchu. Najdeme tu ovšem i daleko zajímavější zařízení. Jsou to tlakové klapky, které slouží k zajištění bezpečnosti při požáru, případně při výbuchu atomové bomby. V prvním případě je nezbytné požár okamžitě izolovat, zabránit jeho šíření a zajistit, aby se všichni, kdo jsou právě pod zemí, dostali mimo nebezpečí. Ihned po vzniku registrují požár požární hlásiče. V ten okamžik řídící počítač vydá povel ke změně režimu. Omezí se přívod vzduchu a dojde ke zrychlení odsávání v místě požáru. Okamžitě se uzavřou vjezdy i výjezdy do tunelu. Sousedními spojovacími chodbami lidé mohou přejít bezpečně ven.
Protože jsou tunely hermeticky uzavíratelné, lze podzemní prostory dočasně využívat jako obří protiatomové kryty. Vzduch je možné filtrovat, osoby do chráněného prostoru procházejí sérií místností, ve kterých specialisté zajistí jejich dekontaminaci.
I když v podzemí Strahovského tunelu není požár takovým strašákem jako v rakouské lanovce, jsem přece jen rád, když výtah zastaví v horní zastávce a nad hlavou uvidím slunce. Přeci jen, člověk je tvor denní a v podzemí není jeho domov.
