Byli první ve vesmíru a na Měsíci

Jurij Gagarin oznamoval lidem v řídícím středisku, že start do vesmíru probíhá bez obtíží: "Všechno probíhá normálně. Cítím se výborně. Nálada dobrá, všechno v pořádku..." Byla středa ráno 12. dubna 1961. Před necelým měsícem oslavil nadporučík pětadvacáté narozeniny. A před několika dny ho velitelé vybrali k tomuto historickému letu. Když už seděl před startem v uzavřené kabině, signalizovala kontrolní žárovka závadu a technici museli znovu otevřít dveře, aby udělali ještě drobnou kontrolu - jeho to však z klidu nevyvedlo. Americký astronaut Neil Armstrong: "Gagarin nás všechny pozval do vesmíru."

První člověk ve vesmíru

Gagarin startoval z kosmodromu Bajkonur, který leží v Kazachstánu ve střední Asii. Seděl v kabině na špici rakety R-7 vysoké 38 metrů. Před vypuštěním z ní vyhlížel jako ze střechy domu o dvanácti patrech. Kabina kosmické lodi Vostok 1 měla tvar koule o průměru 230 cm a hmotnosti 2,4 tuny, spolu s dalšími částmi vážila 4,7 tuny. Kosmonaut se tísnil v tak malém prostoru jako řidič osobního auta.

Důvěru dostal automat

Po několika desítkách sekund začala Gagarina tlačit do křesla velká síla - přetížení, které znal z výcviku. Teď dokonce vážil čtyřikrát víc než normálně. Když se dostával na oběžnou dráhu, přetížení zmizelo a pociťoval beztíži - jakoby nic nevážil. Loď Vostok 1 se dostala na oběžnou dráhu okolo Země ve výšce 181 - 327 km. "Kontroloval jsem zařízení kosmické lodi, díval se okénky ven a zapisoval do palubního deníku," popisoval později kosmonaut své dojmy. "Na chvilku jsem zapomněl, v jakém stavu se nacházím a odložil tužku - okamžitě odplula." Práci neměl ve skutečnosti žádnou. Všechny operace obstaraly automaty, u kterých byly předem naprogramované jednotlivé úkony. Konstruktéři měli obavy, že mladí letci nejsou schopni svou loď bezchybně řídit.

108 minut

Po půldruhé hodině se začal chystat k přistání. To byla nejnebezpečnější část celého letu. Co když se třeba včas nezapálí brzdící motor? Anebo se utrhne tepelný štít, který má chránit kabinu před přehřátím během návratu atmosférou? Anebo se nerozvine padák? I když tohle všechno vyzkoušeli sovětští odborníci na předcházejících plavidlech se zvířaty, nevyslovené obavy měli snad všichni. Ve výšce 7 km se z kabiny vystřelilo křeslo s kosmonautem a pak se nad ním rozvinul padák. Gagarin dopadl na pole u vesnice Smelovka v Saratovské oblasti, několik desítek metrů od prudkého srázu do řeky Volhy. I v tom měl z pekla štěstí. Vojenský pilot - mimořádně povýšený na majora - se stal nejznámějším občanem planety Země. I když vykonal nejkratší let vesmírem, 108 minut, nikdy na něho nezapomeneme. Současně se tím prohloubilo soupeření mezi Spojenými státy a Sovětským svazem: kdo pošle do kosmu víc a lepších družic, lidí a meziplanetárních sond, kdo vesmír ovládne.

Byl Gagarin první?

Někteří západní novináři občas tvrdili, že Gagarin nebyl první člověk, který se podíval do vesmíru. Podle nich vyslali Sověti několik lidí už před ním, ale ti zahynuli. To však vyvraceli i jejich konkurenti - Američané. Dr. Charles S. Sheldon, šéf výzkumného oddělení Kongresové knihovny, který byl nejvýznačnějším americkým znalcem sovětské kosmonautiky, napsal v listopadu 1967: "Do roku 1967 žádná země neztratila během kosmického letu nějakou kosmickou posádku. U nás zahynulo několik mužů při leteckých neštěstích. Jestli měli Sověti podobné havárie, nevíme, ale jeden muž, který mohl mít nějaký vztah ke kosmickému programu, ale o němž nebylo řečeno, že šlo o kosmonauta, se zabil na padáku." Podle odtajněných informací Ústřední zpravodajské služby CIA nezískala americká špionáž podezření, že by v SSSR probíhaly nějaké tajné pokusy, které končily tragicky. Několik sovětských kosmonautů zahynulo ve vesmíru později, stejně jako amerických astronautů. Další našli smrt během výcviku na Zemi.

Americký hrdina

"Když jsem vydržel čekat tři roky, počkám ještě několik dnů!" Těmito slovy odmítl plukovník John Glenn návrh, aby ho někdo vystřídal v kabině Mercury 7 Fridenship. Původně měl první americký astronaut odstartovat na podzim 1961 - ve stejný rok jako Gagarin. Ale drobné závady kabiny a potom nepříznivé počasí způsobovaly, že start museli desetkrát odložit. Přitom Glenn už několikrát seděl ve své kabině. Teprve ve středu 20. února 1962 mohl jednačtyřicetiletý Glenn vyrazit z kosmodromu na mysu Canaveral na východním pobřeží Floridy do vesmíru. Třebaže byla jeho kabina ještě úspornější než Vostok, měl obkroužit Zemi třikrát. Zato ho nesvazovaly automaty jako sovětské kolegy, ale některé operace mohl sám řídit. Glenn pozoroval i fotografoval Zemi a své okolí. Najednou spatřil mračna zářících světlušek, které vířily okolo okének. Nikdo nevěděl, co to je. Teprve po několika letech se přišlo na to, že to byly zbytky ledu a zmrzlé zplodiny hoření.

Strašná zpráva

Když se kabina začala trochu kolébat, přešel astronaut na ruční řízení. Potom mu řídící středisko sdělilo strašnou zprávu: Není vyloučeno, že štít, který má chránit kabinu při průletu atmosférou před vysokými teplotami, se z nějakých důvodů uvolnil - ale nevíme to přesně. Ovšem pokud by to byla pravda, Glenn se při návratu upeče a spadne jako placka. Těsně před návratem mu řídící středisko sdělilo své obavy. "Myslíme si, že můžeš přistávat s neodhozenými brzdícími raketami," doporučilo. Astronaut zůstal ledově klidný - přístroje, které sledovaly jeho stav, ukázaly, že jeho tep se nezměnil. Nic se nestalo - selhal kontrolní spínač, nikoliv upevnění ochranného štítu. John Glenn se stal hrdinou Spojených států - i tato velmoc poslala svého vyslance do vesmíru.

V sedmdesáti znovu do vesmíru

Glenn brzy opustil hvězdnou kariéru a pustil se na politickou dráhu. Probojoval se do Senátu, kde zasedal až do roku 1998. Se světlem reflektorů se rozloučil okázale - podařilo se mu přesvědčit vedení americké kosmické agentury NASA, aby ho ještě jednou vyslala do vesmíru. Argumentoval: Pořád pilotuji malé letadlo a mám jenom o čtyři kilogramy víc než v roce 1962! Ve svých sedmasedmdesáti letech strávil na přelomu října a listopadu 1998 John Glenn devět dnů na palubě raketoplánu Discovery. Existují totiž mnohé styčné body mezi působením stavu beztíže na lidský organismus a vlivem stárnutí. Vypuštěním člověka, o němž vedou lékaři po více než 40 let záznamy a který je ve výborném zdravotním stavu, tedy mohli získat nové podněty k výzkumu obou těchto otázek. A tak tahle výprava, které se účastnili dva lékaři, má velký význam pro budoucnost seniorů. Lepší životní podmínky a obrovské pokroky medicíny umožňují v průmyslově vyspělých státech prodlužovat průměrný věk lidí. Okolo roku 2010 se vyrovná množství obyvatelstva nad šedesát let mladým lidem do dvaceti let. Není proto divu, že Světová zdravotnická organizace označuje za svůj cíl nikoliv jenom prosté prodlužování věku, ale aktivního a šťastného stáří.

Lidé vstoupili na Měsíc

"Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo!" Touto větou vykročil Neil Armstrong v noci ze soboty na neděli jako první pozemšťan na Měsíc. V Houstonu, kde je řídící středisko, byla ještě sobota 20. července 1969, přesně 21 hodin 56 minut místního času, ve střední Evropě už bylo 21. července 2 hodiny 56 minut. Po Armstrongovi seskočil na Měsíc jeho kolega Edwin "Buzz" Aldrin. Astronauti filmovali, fotografovali, sbírali vzorky půdy. Místo svého přistání nazvali základnou Tranquillity - podle latinského názvu Moře klidu. "Má to svou zvláštní krásu," rozplýval se Armstrong. "Podobá se to vysokohorským pouštím ve Spojených státech. Trochu je to odlišné, ale skutečně hezké..." Nicméně oba muži měli boty a kalhoty brzy pokryté prachem. Aldrin se rozčiloval: "Myslím, že tady nemůžeme moc skákat." Potom tam vztyčili americkou vlajku a instalovali sérii vědeckých přístrojů, které budou vysílat automaticky zprávy i po jejich odletu. Po dvou hodinách práce na povrchu se astronauti vrátili do malého Lunárního modulu, ve kterém přiletěli. A když se trochu prospali, horní část tohoto modulu se utrhla od spodního a zamířila k lodi Apollo 11, která kroužila okolo Měsíce. V Apollu na ně čekal kamarád Michael Collins. Sovětský raketový konstruktér a kosmonaut Konstantin Feoktistov: "Je to nepochybně velký mezník v rozvoji kosmonautiky. Přistání na Měsíci - to znamená zvýšení sebedůvěry celého lidstva."

Znáte rakety a družice?

1. Dne 2. března 1930 vypustil český továrník a vynálezce na Bílé Hoře na okraji Prahy několik malých raket na tuhé palivo; nejdokonalejší z nich dosáhla výšky takřka 2000 metrů. Továrník se jmenoval a) Ludvík Očenášek b) František Křižík c) prof. Rudolf Pešek. 2. První umělá družice Země Sputnik 1 odstartovala 4. října 1957. Vypustili ji a) Američané b) Japonci c) Sověti. 3. Také čs. odborníci postavili vlastní družici, která se dostala do vesmíru 24. října 1978. Nazývala se a) Interkosmos 1 b) Magion 1 c) Discoverer 1.

ASTRONAUT, NEBO KOSMONAUT?

Proč se někdy používají termíny "astronaut" a "astronautika", zatímco jindy "kosmonaut" a "kosmonautika"? V padesátých letech vznikla na Západě Mezinárodní astronautická akademie a Američané začali vybírat první muže k letům do vesmíru, které označili za astronauty. Sověti se chtěli odlišit, a proto hovořili o kosmonautech a kosmonautice. U nás termín astronautika komunistická cenzura často zakazovala do začátku sedmdesátých let, kdy se SSSR a USA pustily do přípravy společného projektu Sojuz-Apollo. Tehdy začal sovětský tisk psát o "našich kosmonautech a amerických astronautech". Dnes se používají oba termíny, ale vžitější je kosmonaut, kosmonautika.

VÝPRAVY NA MĚSÍC

V dalších letech následovalo ještě šest výprav na Měsíc. Pouze Apollu 13 se přistání nezdařilo - výbuch na palubě během letu stroj ochromil a posádka byla šťastná, když se ve zdraví vrátila na Zemi. Projektem Apollo Američané předhonili v kosmickém soupeření Rusy. Sověti nedokázali své stroje pro Měsíc včas připravit a odzkoušet.