Cykasy a jim příbuzné rostliny jsou u nás dosti neznámou skupinou tzv. jiných sukulentů. Tu a tam se objeví výpěstky holandských firem i na pultech našich květinářství a zájemců o pěstování těchto nádherných kuriozit překvapivě přibývá. Nelze se divit, jsou to nesmírně zajímavé rostliny, efektní jak svým vzhledem, tak i původem a biologií. Celá skupina cykasotvarých rostlin je velmi starobylá, neboť tyto rostliny obývaly Zemi už na počátku druhohor, v triasu a juře. V současnosti je botanici třídí do tří čeledí: Cycadaceae (20 druhů rodu Cycas), monotypní Stangeriaceae (jeden druh) a nejpočetnější Zamiaceae (několik desítek druhů v osmi rodech, např. Bowenia, Dioon, Encephalartos, Macrozamia a dalších).
Pradávnému původu odpovídá i archaická stavba jejich těla a fyziologie. Vesměs to jsou dvoudomé dřeviny. Vzhledem připomínají palmy, ale nemají s nimi vůbec nic společného. Tvoří velmi zakrslé, nebo naopak štíhlé a několik metrů dlouhé kmeny, které však druhotně netloustnou a obsahují mnoho škrobu zvaného ságo (viz ságo palma v některých učebnicích zeměpisu). Kořeny jsou dokonale přizpůsobeny suchému prostředí a jsou velmi citlivé na mechanické poškození. Chybějí jim kořenové vlásky, takže mohou bez problémů zůstat po určitou dobu zcela bez vody. Těsně pod povrchem, někdy i přímo na povrchu půdy tvoří tzv. koraloidní výrůstky, na nichž žijí v symbióze sinice rodu Anabena, které pomáhají zásobovat rostlinu vzdušným dusíkem. Tyto údaje o kořenech jsou velmi významné pro úspěšné pěstování v amatérských, zejména bytových podmínkách.
Sdílej
6. září 1999 • 01:00 Vyšlo v ABC 18/1999
