Životnost Miru, jehož základní část byla vypuštěna v únoru 1986 a dalších deset let ji jako stavebnici doplňovali, měla být podle jeho konstruktérů pět let. Naštěstí se tahle předpověď nevyplnila - všechny základní systémy pracovaly mnohem déle, víc než 15 roků.
Jistě, postupem doby všechno stárlo, kosmonauté museli mnohé aparatury opravovat a vyměňovat. V posledních letech si dokonce stěžovali, že víc času věnují opravám, než samotnému vědeckému výzkumu. Nicméně toto dosud největší kosmické obydlí pro lidi vydrželo hodně.
Určitou injekcí pro Rusy, aby Mir dál udržovali v chodu, byla dohoda o spolupráci s Američany, jejichž astronauté tam sbírali zkušenosti s činností orbitální stanice. A právě z téhle doby jsou i některé neobvyklé příběhy. Třebaže se odehrály před lety, teprve postupem času o nich vycházejí najevo podrobnosti.
Opuštěn mezi dvěma Rusy
"Myslím, že tam snadno zůstanu tři měsíce," říkal Norman Thagard před svým startem na Mir v březnu 1995. "A když raketoplán nepřiletí včas, mohl bych to natáhnout na půl roku. Ale to by bylo maximum, co bych dokázal."
Jednapadesátiletý Thagard prožil pestrý život: byl inženýrem, námořníkem, stíhačem a nakonec astronautem se čtyřmi starty. Jakmile se doslechl o chystaných společných letech, okamžitě se začal učit rusky. NASA ho vybrala jako prvního Američana, který se vypraví na Mir. Nahoru letěl v ruském Sojuzu, dolů v americkém raketoplánu.
Vrátil se spolu s Vladimírem Děžurovem a Gennadijem Strekalovem po 115 dnech pobytu v kosmu. "Rusové se o mne za letu výborně starali," řekl Thagard v telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Billem Clintonem.
Avšak už týden nato se objevil v moskevském deníku Izvěstija článek, podle něhož prý oba Rusové nazvali svého amerického kolegu ufňukancem. Strekalov to označil za "bulvár". "Ano, upozornil jsem naše specialisty na některé nedostatky," přiznal Thagard a dodal, že tisk vše záměrně zkreslil.
Astronautovi vadila ruská kuchyně. Cítil se izolován od světa. Chyběl mu kontakt s anglicky mluvícími lidmi. Rusové ho nenechali používat vysílačku, nemohl se elektronickou poštou dorozumívat se svou manželkou. Za čtvrt roku zhubl o víc než osm kilogramů.
Astronaut v depresi
Blaha, který je po dědečkovi Čech, se cítil na Miru zpočátku rovněž špatně. Asi týden po tom, co ho raketoplán Atlantis v září 1996 vysadil na kosmické laboratoři, začal pociťovat deprese. Nepochybně k tomu přispělo i to, že své ruské kolegy Valerije Korzuna a Alexandra Kaleriho neznal - jeho původní partnery, s nimiž trénoval, lékaři na poslední chvíli vyřadili. Proto nebyl s novou dvojicí sžitý.
1 - Mir vstupuje do atmosféry a rozpadá se
2 - předpokládaný dopad zbytků stanice
Měsíční krize
I čtyřiapadesátiletý Blaha, rovněž čtyřnásobný astronaut, se na Mir původně těšil. Hned od začátku tam spal líp, než na raketoplánu. A přesto se cítil osamělý. Každou noc si vzal album s rodinnými fotografiemi a aspoň v pohledech se vracel k ženě, třem synům a vnukovi. Byla to přímo posedlost. Měl pocit, že do posádky příliš nezapadá, že tam působí jako cizí těleso. A ohlásil do Houstonu, že se mu na Miru nelíbí.
Přitom si však uvědomoval, že se musí těmto pocitům bránit. "Psychologicky jsem se snažil přetrhat veškerá pouta a nitky se všemi těmi věcmi, které jsou na naší planetě a které jsem nemohl mít," vysvětloval později.
Tahle krize trvala celý měsíc. "Viděl jsem, jak ti dva Rusové makají - šestnáct až osmnáct hodin denně. Začalo mi to připadat normální."
Po návratu vyprávěl o svých zkušenostech americkým specialistům. "Na ISS, kde bude mezinárodní posádka, se bude mluvit anglicky," řekl bývalý plukovník amerického letectva při návštěvě České republiky v dubnu 1998. "Během přípravy i samotného letu je třeba věnovat větší pozornost lidem, jejichž rodný jazyk je jiný - pro ně bude všechno těžší."
Posádka v ohrožení
Nejhůře bylo Jerrymu Linengerovi, který byl patrně fyzicky nejlépe připraveným člověkem, jenž navštívil vesmír. Tento stíhač vynikal v maratónu i triatlonu, ve sjezdovém lyžování a plavání, tedy ve velmi náročných sportech.
Necelé dva týdny po příletu na stanici tam vypukl požár, který museli likvidovat. Následkem poruchy regulace teploty začaly kosmonautům omrzat nohy - ve stavu beztíže krev nepulzuje jako na Zemi, takže nohy nejsou dostatečně prokrveny. Jednu dobu vypovědělo spojení přes družice, takže posádka komunikovala s řídícím střediskem v Moskvě jenom během přeletů nad pozemními stanicemi.
Tohle všechno už Linenger nervově nevydržel. Odmítl poslouchat velitele a pomáhat při opravách aparatur. "Jsem tady kvůli vědecké práci!" tvrdil. "Tenhle nepořádek si spravte sami!"
Nakonec přestal s oběma Rusy mluvit a zavřel se v modulu Spektr, kde bydlel. Také se tam sám stravoval a týden odmítal komunikovat i s americkým Houstonem. Když ho konečně přiměli, aby sedl k rádiu, oznámil šéfům amerického řídícího střediska: "Mir je příliš nebezpečný! Chci se co nejdřív vrátit! A Mike Foale by sem neměl létat, dokud Rusové neudělají na stanici pořádek!"
Nicméně vedení NASA dospělo k závěru, že Linenger přehání a Foale ho vystřídal.
ČÍSLA O MIRU
- Základní modul stanice Mir byl vypuštěn 20. února 1986 a postupně se k němu se připojilo dalších pět válců, takže měl nakonec hmotnost 137 tun. Cena celé stanice se odhadovala na 2-3 miliardy dolarů. - Za 15 let činnosti obletěl Zemi 86 331krát. - Dohromady tam pobývalo 104 mužů a žen - na žádné předcházející stanici se jich tolik nevystřídalo. Z nich bylo 62 cizinců z 11 států - nejvíc bylo Američanů, dále Němci, Francouzi, Japonci, Rakušané, Slovák. - Kosmonauté uskutečnili na 16 500 úkolů, především při výzkumu vlivu dlouhodobého pobytu lidí ve stavu beztíže, při studiu chování velkých konstrukcí v kosmu, při pozorování blízkého a vzdáleného vesmíru, nemalý význam měly pokusy s výrobou elektronických součástek a surovin pro léky v beztíži. Ročně stál provoz této stanice 200-250 milionů dolarů.
KOMPLEX ISS
Nástupcem Miru bude Mezinárodní kosmická stanice (International Space Station - zkratka ISS), kterou staví pod patronací amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) Evropská kosmická agentura (ESA), jejímiž členy je 11 států, dále Kanada, Japonsko, Rusko a Brazílie. Tento komplex má mít hmotnost přes 350 tun a první kompletní pracovní směna má na jeho palubu nastoupit někdy v roce 2004. Zatím se na její palubě střídají od loňského roku tříčlenné posádky, které mají hlavně montovat a kontrolovat nové systémy a zařízení, zčásti dělají rovněž výzkum.
