Agapornisové nejsou nijak nároční na pohyb ani na potravu. Snadno se ochočí a dokážou být velmi milými společníky, i když jejich schopnost naučit se mluvit je omezená. Zájemce si může vybírat z devíti druhů a mnoha barevných variet - od žluté přes modrou až po bílou. Tito papoušci nejsou takoví letci jako andulky či jiní australští papoušci, páru stačí metrová klec. V prostorné voliéře je však lze držet i ve větších hejncích, pokud jsou na sebe jeho jednotliví členové zvyklí od mládí.
Druhy agapornisů
Běžné
agapornis Fischerův
agapornis škraboškový
agapornis růžohrdlý
Vzácnější
agapornis cana
agapornis hnědohlavý
agapornis taranta
Ptačí dikobrazi
Nezkušený chovatel, který má agapornisy poprvé, asi bude překvapen pestrostí jejch životních projevů. V době hnízdění si např. některé druhy snášejí materiál na hnízdo tak, že si kousky větviček a kůry zapichují do kostřece, takže zezadu vypadají jako dikobrazi. Projevy přízně, kterou si navzájem prokazují, i způsob, jakým se namačkáni jeden na druhého ukládají k odpočinku, působí až dojemně.
Čím krmit
Nároky na krmení se v zásadě nijak neliší od nároků většiny menších papoušků. Podáváme jim směs prosa, slunečnice, loupaného ovsa a lesknice, klásky senegalského prosa, kukuřici v mléčné zralosti, ovoce, zeleninu a zelené krmivo. V době hnízdění nezapomeneme na klíčené zrní a vaječnou míchanici. V hnízdní době je nezbytné alespoň obden podávat čerstvé vrbové větvičky ke stavbě hnízda.
Rozmnožování bez problémů
Pokud se podaří sestavit pár, který v sobě nalezne zalíbení, množí se agapornisové v zajetí velmi dobře. Za péči ptáci odmění potomstvem často i úplného chovatelského začátečníka. Postačí jim standardní budka pro andulky, ovšem z pevnějšího materiálu, protože tito papoušci jsou náruživými ničiteli dřeva. Po 23 dnech sezení na vejcích (ve snůšce bývají tři až šest) se líhnou mláďata, která budku opouštějí po dalších zhruba šesti týdnech. Nějakou dobu je ještě rodiče dokrmují, ale pak se k nim někdy začnou chovat agresivně a je zapotřebí je okamžitě oddělit. Pohlavní zralosti dosahují ve 3 - 4 měsících, hnízdit je však necháváme až kolem roku.
Jak poznat samičku od samečka?
U většiny běžných druhů to je velmi obtížné. Samice má menší zakulacenější hlavu a často bývá mohutnější. Páry je nejlépe vybírat z většího hejna podle vzájemného chování.
Pozor!
Pokud k sobě dáváte jedince, kteří se vzájemně neznají, zpočátku na ně pečlivě dohlížejte. Nepadnou-li si do oka, mohou vůči sobě být velmi agresivní a při vzájemných útocích může jeden druhého těžce zranit, případně i zabít.
