Ruští vojenští odborníci tvrdí, že S-37, vyrobené firmou Suchoj, slavným ruským výrobcem bombardérů a stíhaček, bude v boji lepší než americký F-22. Navíc mají mezi novými bojovými letadly ještě jedno želízko v ohni - MIG 1.44 neméně slavného ruského výrobce stíhaček - Mikolaj.
Letouny páté generace
Vývoj obou ruských letounů byl zahájen už v polovině osmdesátých let, na popud tehdejší sovětské vlády. Hlavními požadavky na tzv. letouny páté generace byla velká manévrovatelnost, možnost zasahovat proti blízkým i dalekým vzdušným cílům, a to i proti několika najednou, možnost nést bomby a technologie stealth (neviditelnost na radaru). Dalším požadavkem bylo, aby byl stroj plně automatizován. Počítač zabezpečující řízení letadla musí být schopný řešit náhlé změny situací bez zásahu pilota. Ten se tak může plně věnovat boji, sledovat pokyny z pozemní stanice či ostatních letadel.
Konstrukce letounu
Zatímco jsou u MIG 1.44 zachována klasická šípovitá křídla, S-37 má křídla ve tvaru obráceného šípu pod úhlem dvaceti stupňů. Toto řešení umožňuje stroji větší stabilitu při nízkých rychlostech a vysokých úhlech náběhu, čímž letoun splňuje velké nároky na manévrovatelnost. Stíhačka s tímto typem křídel navíc snadněji vzlétá a přistává.
Dobré technické parametry křídel s obrácenou šípovitostí potvrdily i zkoušky na experimentálním letounu X-29, prováděné v USA od roku 1984. Tento stroj však nikdy nebyl uveden do sériové výroby.
Jak se jmenuje
Letouny Suchoj nesou běžně označení Su (Su-27, Su-32, Su-35). Pouhé S v označení S-37 znamená, že se zatím jedná jen o prototyp. S-37 konstrukčně vychází z osvědčeného letounu Su-27. V prvním stadiu vývoje (od roku 1983) měl nový letoun označení S-32, později byl název změněn na S-37. Neoficiálně se nazývá Berkut, což znamená "zlatý orel".
Výzbroj a výstroj
Berkut je prozatím osazen dvěma motory D-30F6M s tahem 175,0 kN. Později by měly být zaměněny za AL-41F se stejným tahem, ale možností směrování trysek.
Pro boj zblízka bude letoun vybaven třicetimilimetrovým kanonem GS-30-1. Na šesti vnitřních trupových závěsnících bude moci nést rakety vzduch-vzduch a pumy na pozemní cíle. Rakety se dají nést i na koncích křídel a na závěsnících pod křídly. Tím se však značně sníží schopnost stealth. Trup letadla je konstruován tak, aby se od něj radarové vlny odrážely neškodným směrem, navíc je pokryt černým absorpčním nátěrem. Jsou-li zbraně neseny na vnějších závěsnících, vzniknou na letounu místa s četnými úhly a tím se stroj stane na radaru viditelným.
Bude létat?
První let S-37 proběhl v září 1997 a o dva roky později byl letoun představen veřejnosti. Nyní už má za sebou více než 120 zkušebních letů. Jeho nasazení do armády se však stále odkládá, podobně jako u amerického F-22. První berkuty měly být do výzbroje ruské armády zařazeny v roce 2000, tento termín byl však vzhledem k nedostatku peněz odložen. Ruská vláda se navíc rozhoduje mezi tímto letounem a konkurenčním migem, který při testech odvádí neméně dobré výsledky.
TECHNICKÁ DATA
S-37 je jednomístný bojový letoun, určený proti vzdušným i pozemním cílům. Je dlouhý 22,6 m, vysoký 6,4 m a rozpětí křídel má 16,7 m. Maximální vzletovou hmotnost má 34 tun. Maximální rychlost letounu je 2200 km/h, dolet 3500 km a maximální dostup 18,8 km.
