Měkkýši a jejich schránky lákali pozornost člověka již od počátků civilizace. Sloužili lidem jako potrava, zboží, platidlo či léky, jejich schránky byly využívány jako nástroje nebo ozdoby. Dnes však nelze opomenout ani jejich význam ve vědeckém výzkumu. Vzhledem k tomu, že jsou velice málo pohybliví a jsou úzce vázaní na svůj životní prostor, který u těch nejmenších druhů může za jejich života zahrnovat pouhý jeden metr čtvereční plochy, jsou řazeni mezi významné ekologické indikátory. Prázdné schránky měkkýšů se navíc mohou zachovávat v nezpevněných čtvrtohorních sedimentech, které jsou víceméně vápnité (tzn., že obsahují uhličitan vápenatý v různé podobě). Tím nám mohou prozrazovat něco o přírodě a jejím stavu v nejmladší geologické minulosti.
Stále stejné druhy
Během posledního a nejkratšího geologického období, čtvrtohor (posledních přibližně 1,8 milionu let až do současnosti), nedošlo k žádnému výraznému vyhynutí a úbytku druhů měkkýšů. Druhová skladba a počet dnes žijících měkkýšů jsou tedy téměř stejné jako na samém počátku čtvrtohor i v celém jejich průběhu. K tomu můžeme přičíst další výhodu: tyto druhy totiž můžeme zkoumat v současnosti za jejich života.
Díky tomu o nich zjistíme neuvěřitelné množství podrobných informací. Dnes přesně víme, že některé druhy obývají pouze vodní prostředí, další žijí na souši, některé nalezneme pouze na suchých a osluněných skalách, jiné zase v lese nebo lesostepi. Celkově tedy můžeme říci, že zastoupení určitých druhů měkkýšů věrohodně odráží teplotní, srážkové, vegetační či výškové poměry, v nichž dnes žijí.
Z hlubin času
Výsledky získané výzkumem současně žijících měkkýšů odborníkům velice usnadňují práci. Na jejich základě mohou poměrně podrobně odvodit, jak vypadala příroda v dobách minulých (samozřejmě, že mluvíme pouze o čtvrtohorách). Odkryjeme-li výkopem sondu ve čtvrtohorních sedimentech (usazeninách), může na její stěně podle 
barvy, podle rozpadavosti hlíny nebo příměsi kamenů a písku přesně rozlišit jednotlivé vrstvy, jež zachycují určité období, během kterého se ukládaly.
A pokud, jak jsme si již řekli, jsou navíc tyto vrstvy vápnité, vždy obsahují i prázdné schránky měkkýšů. A jsme u jádra věci. Podle druhů, které byly v určité vrstvě zjištěny, víme, v jakém období a jak se ukládala a jaké přírodní podmínky vládly v té době v celém okolí.
Tak bylo např. dokázáno, že některé suché a vyprahlé stepi ve středních Čechách nebo na jižní Moravě pokrýval v minulosti vlhký a hustý les a že současná step je, až na malé výjimky, jen dílem člověka, který původní les vymýtil a provozoval zde po dlouhá období pastevectví. O měkkýších můžeme tedy říci, že jsou výbornými bioindikátory, využívanými při rekonstrukcích dob minulých.
Kolik u nás žije měkkýšů?
Možná tomu nebudete věřit, ale na území naší republiky žije 234 druhů měkkýšů, z nichž 207 řadíme do třídy plžů (vodní a suchozemské) a 27 do třídy mlžů (pouze vodní). Nebo, z jiného pohledu, žije u nás 161 druhů suchozemských a 73 druhů vodních měkkýšů. To neuvěřitelné číslo lze snadno vysvětlit. Většina lidí zná jen několik nejnápadnějších zástupců, velký počet našich druhů je totiž menších než 5 mm, a tudíž jsou snadno přehlédnutelné. Pro jejich podrobnější pozorování je nutné použití zvětšovací lupy a důležitá je i znalost jejich životních návyků, neboť ne všude se lze s těmito trpaslíky setkat. U nás měkkýši obývají širokou škálu nejrůznějších stanovišť, od vodních po různě vlhká suchozemská až po vysloveně suchá a vyprahlá místa na stepích a skalách.
SYSTEMATIKA NAŠICH MĚKKÝŠŮ
V našich podmínkách žijí pouze zástupci dvou tříd, a sice třídy plži (Gastropoda) a mlži (Bivalvia). Mlži mají párové lastury, které jsou na svrchní straně spojené vazem a zevnitř do sebe zapadají párovými zuby a lištami. Jejich hlavním pohybovým ústrojím je noha, která se v podobě tupého protáhlého svalu vysunuje mezi lastury. Tělo plžů je typické protáhlým tvarem. Jako pohybové ústrojí slouží celá spodní část těla (chodidlo). Většina plžů vytváří ulitu, která je vlastně jejich opěrnou soustavou (vnější kostra) a zároveň chrání životně důležité orgány. Na rozdíl od lastur je to nepárový útvar, který se kolem pomyslné osy stáčí do spirály. Někteří zástupci plžů však o ulitu druhotně přišli (plzáci, slimáci, slimáčci ap.). Naši plži se řadí do dvou podtříd. Předožábří plži (Prosobranchia) obývají (až na dva druhy) vodní prostředí a dýchají hřebínkovitým žábrem v plášťové dutině. V přírodě je poznáme podle trvale přirostlého víčka ke svrchní části nohy. Až na jednu čeleď jsou vždy odděleného pohlaví (gonochoristi). Plicnatí plži (Pulmonata) obývají jak suchou zem, tak i vodní prostředí a jsou obojetníci (hermafroditi).
Anatomie mlže a plže
1. noha
2. ústa
3. žaludek
4. srdeční komora
5. střevo
6. vylučovací otvor
7. ulita
8. lastura
