Podivné jméno patří jihoamerickému horskému hlodavci, který připomíná křížence činčily, morčete a myši. Patří však do samostatné čeledi osmákovitých (Octodontidae) a v současné době je jedním z nejrozšířenějších domácích mazlíčků, neboť se velice snadno ochočí a dobře se množí.
Chovné zařízení
Osmák degu (Octodon degu) je menší než morče, dorůstá nanejvýš 20 cm délky (bez ocásku), většinou ale zůstává menší. Je však mnohem pohyblivější, vyžaduje proto poměrně prostorné terárium nebo klec pro hlodavce. Klec je vhodnější, neboť se v ní snáze udrží sušší prostředí. Terárium musí být dobře zakryté, ale dokonale větrané. Na dno dáme suché čisté hobliny, které podle potřeby měníme. K dalšímu vybavení klece patří jedna nebo dvě misky na potravu (na suchou a šťavnatou), závěsná napáječka (nikdy miska na vodu, neboť zvířata ji znečistí, převrhnou a zmáčejí hobliny na dně klece), případně i nějaká silnější větev, neboť osmáci dobře a s oblibou šplhají.
Potrava
Osmáci jsou výlučně býložraví. Hlavní část jejich potravy tvoří různá semena (ovesné vločky, zrní, slunečnice, případně již přímo namíchaná směs pro hlodavce), seno, kousky tvrdého pečiva (nesmí být slané nebo plesnivé), kousky ovoce a zeleniny (např. mrkev), listy a květy pampelišek, jitrocel, jetel i s květy, tráva a další zelené krmení. Zcela výjimečně můžeme osmákům přilepšit i kouskem tvrdého tvarohu či sýra, nepohrdnou cvrčkem, kobylkou nebo moučným červem. Součástí potravy by měly být i čerstvé větvičky nejedovatých dřevin - ovocných stromů, vrb ap.
Kde je sehnat
Odrostlejší mláďata osmáků jsou dnes běžně dostupná v jakékoliv prodejně se zvířaty. Jde o společenská zvířata, která se vzájemně velmi dobře snášejí i ve větší skupině (v přírodě žijí v rozsáhlých koloniích). Pokud si pořídíte jednoho osmáka na ochočení, musíte se mu hodně věnovat, aby nestrádal, jinak je lepší koupit alespoň pár. V tom případě se můžete dočkat i mláďat (ve vrhu jich bývá až osm), která se rodí podobně jako u morčat dokonale osrstěná, vidoucí a pohyblivá.
Pozor!
Při trhání zeleného krmení na louce nebo někde v parku či sadu pečlivě sledujte, jaké druhy rostlin berete. Běžně zde roste celá řada jedovatých druhů, kterým se musíte vyhnout, např. pryskyřníky, vlaštovičník, čičorka ap. Nejste-li si jisti, raději si rostlinu vyhledejte v atlase, nebo ji neberte vůbec.