Povedená strategie
Close Combat nenabízí žádné dech vyrážející vizuální efekty. Grafika je ovšem velice detailní a zvuk perfektní. Hra má skvělou atmosféru umocněnou tím, že se můžete podívat, jak po bitvě dopadl každý z vašich vojáků. Nebudete si sice pamatovat jejich jména, ale budete se o ně při každém útoku bát.
Boj zblízka
Po bojišti, které vidíte kolmo shora, posunujete v reálném čase jednotky navržené podle skutečných amerických (je trochu nespravedlivé, že tu nejsou i další státy, jež se zúčastnily invaze) a německých jednotek druhé světové války. Neovládáte však jednotlivé panáčky, ale celé skupiny. Například obsluha minometu čítá čtyři muže. Je-li minometčík zraněn a nedokáže postupovat stejně rychle jako ostatní tři, nemůžete minomet používat. V případě bojové techniky je to podobné - pokud se něco stane s posádkou, stroj se zastaví. Všem jednotkám lze určovat, jakým stylem se mají pohybovat. Lze zvolit mezi rychlým či normálním přesunem a plížením. Kromě toho se umějí vojáci maskovat, zalehnout a někteří dokáží vrhat kouřové granáty. Pěší jednotky se mohou schovávat do domů či křoví. V krajině ale chybějí nějaké větší terénní rozdíly, což v podstatě znemožňuje používat děla, protože jejich obsluze stále něco brání ve výhledu.
Vysoké velení
Tato hra stojí na hranici mezi akční strategií typu Command&Conquer a vysloveně tvrdou strategií, jako je třeba Panzer General, v níž v podstatě jen posouváte vlaječky po mapě. Vaše počínání v této hře lze rozložit do dvou rovin. V jedné pohybujete celými skupinami jednotek po velké mapě. Tyto přesuny jsou prováděny kolovým systémem - určíte, kam kterou skupinu přesunete (eventuálně jí přidělíte leteckou nebo dělostřeleckou podporu), a ukončíte kolo. Počítač pak určí, která území jste zabrali bez boje a kde je třeba se s nepřítelem utkat. Pokud se tak stane, následuje bitva.
Myslete na své muže
Vaši vojáci nejsou jen tupí panáčci, kteří běží, kam je pošlete. Dostanou-li se pod těžkou palbu, mohou zpanikařit, nebo se zastavit (na jejich chování má vliv mnoho faktorů včetně zásob munice či přítomnost velících důstojníků). Vždy je třeba nejprve promyslet, zda má smysl posílat je před hlavně kulometů, nebo zda by šlo nepřítele nějak přelstít. I poškozování bojových strojů se blíží realitě. Technice neubývají žádné "životy". Tank může být nepojízdný, ale pořád střílí. S tím souvisí ztráty. Při posouvání jednotek po velké mapě jsou totiž každé vozidlo i jednotka nenahraditelné, přijdete-li o ně, máte smůlu. Ovšem je-li stroj pouze poškozen, můžete ho v další bitvě použít.
