Svět je protkán miliony kilometrů dálnic, automobily se na nich mohou (a někdy i smějí) pohybovat na hranici svých možností. Ovšem protože jízda po nekonečně stejné šedošedé silnici je velice únavná a mnoho řidičů velkých silných aut se považuje za nadřazenou skupinu, dochází často k velice vážným nehodám. Ty jsou o to nebezpečnější, že záchranáři se musejí na místo dostat z poměrně velké vzdálenosti a neustávající provoz na dálnici hrozí vznikem řetězové havárie. Čím rychleji je místo nehody označeno a provoz zpomalen či odkloněn, tím menší nebezpečí hrozí dalším řidičům.
Dokonalý přehled
Proto je na kalifornské univerzitě v San Diegu zpracováván projekt na využití speciálních jednoúčelových robotů, připravených okamžitě zasáhnout. Základem systému by se měly stát buňky, které by neustále monitorovaly dění na dálnici (data by byla získávána nejen pomocí videokamer a senzorů monitorujících počasí, ale i infračervenými nebo radarovými snímači). Informace z těchto zařízení by se pak přenášely pomocí vysokorychlostní sítě do řídicího centra, kde by z nich byl složen trojrozměrný obraz sledovaného úseku. V případě nehody by obsluha řídicího centra měla přehled o situaci a mohla by zalarmovat záchranné jednotky.
Roboty v akci
První by ale ke slovu přišly roboty. Na místo by (nejspíše po upraveném středovém pásu dálnice) dorazil "vláček" s několika jednoúčelovými stroji. Tito robůtci by měli téměř samostatně zvládnout situaci. Podle přeprogramovaných scénářů a pokynů řídicího centra by ohradili místo nehody (současně by se na předem propočítaných místech před nehodou rozsvítily značky přikazující snížit rychlost) a začali by s obhlížením situace. Hlavním posláním systému je poskytnout maximální množství informací záchranářům ještě dříve, než k nehodě dorazí. Proto se dokonce uvažuje o jakýchsi pozorovacích minivzducholodích kroužících nad místem nehody. Jako reálnější projekt vypadají speciální lékařské roboty schopné podle teploty lidského těla či hlasu vyhledat zraněného a předat jeho obraz do blížící se sanitky či vrtulníku. Podobně by pak měly pracovat i hasičské roboty, které by měly umět i hasit.
SNAD UŽ ZA PÁR LET
Celý projekt je stále ve stádiu výzkumu. Náklady na instalaci jsou obrovské, ovšem současná technika by již vytvoření tohoto fantastického záchranného systému umožňovala. Teoreticky by se měl objevit na některém novém úseku dálnice ve Spojených státech již během příštích tří let. Dokud ale nebudou tyto roboty chránit alespoň tisíce kilometrů dálnic, budeme se muset spolehnout na oranžové telefony podél silnic a rychlý příjezd záchranářů.
