Nejprve se na sloupu objeví bakterie, jednobuněčné řasy a prvoci. Ti vytvoří na jeho povrchu povlak, kterým už se mohou živit větší organismy. Mezi první průkopníky patří přisedlí, ve schránkách skrytí korýši svijonožci (4). Současně s nimi se na dřevě objevují mořské houby (12) a první vícebuněčné rostliny: přisedle rostoucí řasy, jako je např. mořský salát (5). Brzy po nich se na sloupu usadí polypovci (10), sumky (14) a přisedle v koloniích žijící škeble slávky (9). Následují další a další organismy a brzy je celý pilíř pokrytý rostlinami a živočichy, kteří zde hledají potravu, úkryt i podmínky k rozmnožování. Za nimi připlouvají další tvorové, kteří se na pilíř přímo neváží, přesto se dobrovolně zdržují v jeho blízkosti, neboť i jim skýtá dostatek potravy a úkrytů.
Predátoři
Mnozí obyvatelé přístavního pilíře se živí svými nejbližšími sousedy. Na nepravidelných lasturách ústřice se usadili svijonožci, kteří se živí drobnými živočichy, jež lákají zbytky vyvrhované škeblí. Samotná ústřice je však také kořistí. Dravé ostranky svými enzymy naleptají její pevné silnostěnné lastury a pak, za pomoci raduly (struhadlu podobného zařízení na "jazyku" plže), proniknou změklou skořápkou až k tělu mlže, kterým se živí.
Larvální stadia
Larvální stadia mnoha obyvatel pilíře se často vznášejí ve vodě jako plankton, zatímco dospělci jsou buď pevně přichyceni k povrchu sloupu, nebo volně plavou v jeho blízkosti. Tento plankton zahrnuje nejrůznější zástupce živočišné říše - od ryb, jako jsou např. slizouni, přes měkkýše, korýše (včetně krabů, jejichž larvální stadia se odborně jmenují zoea) až po polypovce. Larvální stadia procházejí metamorfózou - proměnou, dospělí jedinci pak často vypadají zcela odlišně.
Svijonožci
Tito přisedle žijící korýši jsou vybaveni šesti páry končetin, kterými přihánějí do své blízkosti kořist - drobný plankton. K podkladu jsou tudíž "přirostlí" hřbetem. Chrání je pevná vápnitá schránka, kterou mohou uzavřít tak těsně, že jim neublíží ani pokles vodní hladiny a několikahodinový pobyt "na souši". Základem schránky je šest destiček, které korýši pozvolna zvětšují tím způsobem, že na jejich okraje ukládají uhličitan vápenatý. Vzhledem a způsobem života tak svijonožci (Cirripedia) připomínají spíš nějakého měkkýše.
Sášně
Největším nepřítelem všech dřevěných staveb v moři - a tedy i našeho pilíře - jsou sášně. Sášeň lodní (Teredo navalis) patří mezi mlže, ale vzhledem připomíná spíš nějakého červa. Měkkýše prozrazují jen zakrnělé lastury na jednom jeho konci. Sášně se živí dřevem, které provrtají tak důkladně, že se stavba nakonec zhroutí. Ne nadarmo se jim proto přezdívá "mořští termiti" a všechny přímořské národy hledají - zatím marně - způsob, jak proti těmto nevítaným návštěvníkům bojovat.
Slávka jedlá (Mytilus edulis) vyvolává pravidelnými stahy svých dvou sifonů proudění vody ve své blízkosti. Jedním sifonem nasává vodu i s planktonem a různými organickými zbytky, druhý sifon slouží k vylučování ť
Příbojová zóna
Část pilíře vyčnívající nad hladinu je neustále skrápěna mořskou vodou. Toto prostředí, které zůstává trvale mimo vodu, ale je nepřetržitě zavlažováno slanou vodní tříští, skýtá domov několika druhům živočichů. Obývají je různí drobní korýšci (např. tzv. mořští švábi, 1) a také někteří pobřežní krabi (2), kteří sestupují do vody pouze v období rozmnožování.
Mezipřílivová zóna
Určitá část sloupu se při vysokém přílivu ocitá pod hladinou vody, zatímco při odlivu zůstává nad vodou a je pouze zvlhčována vodní tříští. Tuto část obsazují některé typické organismy, které se skrývají v porostu řas. Kromě různých drobných živočichů (měkkýšů, korýšů, láčkovců ap.) se zde vyskytují i značně velcí tvorové, jako je např. plovoucí krab rodu Callinectes (3).
Ť Příbuzný našeho blešivce, korýš patřící mezi různonožce (Amphipoda), drží oplozená vajíčka přizpůsobenými končetinami v břišním vaku a zadními plovacími končetinami k nim přihání okysličenou vodu
Trvale ponořená zóna
V blízkosti pilíře obývaného přisedlými tvory se brzy začnou objevovat ryby, které se jimi živí, příkladem mohou být vysokotělé ryby rodu Chaetodipterus (6) nebo kanicové z čeledi Serranidae (13). Těsně pod hladinou splývá téměř neviditelná dravá jehlice (čeleď Belonidae, 7) a poblíž žahavých ramen polypovců se zdržuje jednotrnec oranžový (Monacanthus longirostris, 8), který se specializoval právě na tuto jedovatou lahůdku.
Zóna dna
V místech, kde se sloup dotýká dna, obsahuje voda větší množství soli, a tak se zde objevují nové druhy, které vyhledávají právě toto prostředí. Hrotočelný krab (Libinia dubia, 15) hledá na sloupu úlomky mořských hub, kterými pokrývá svůj krunýř a tak se maskuje. Smuhy (čeleď Sciaenidae, 16) jsou jedny z mála ryb, které mají hlas - jako rezonanční orgán jim slouží plynový měchýř. Jejich hluboké dunění podobné zvuku tympánů se mnohdy nese až nad hladinu. Písečné dno je domovem raků poustevníčků (17), kteří skrývají svůj zranitelný zadeček v prázdných ulitách měkkýšů.
Mnozí obyvatelé pilíře se živí zbytky po jiných živočiších. Mnohoštětinatec Marphysa sanguinea např. prolézá prázdnými chodbičkami po sášních a živí se detritem, který zde po nich zbyl
Krevety (Palaemonetes vulgaris) naopak drží vajíčka přímo svými plovacími nožkami pod zadečkem
Sameček slizouna (Chasmodes bosquians, čeleď slizounovití - Blenniidae) střeží jikry nakladené do prázdné mušle ústřice (obr. 1). Ovíjí přitom kolem nich své tělo, přihání k jikrám okysličenou vodu a pečlivě je čistí. Dlouho před tím, než se z průhledných jiker vykulí potěr (obr. 2), jsou v nich dobře zřetelné oči budoucích rybiček (obr. 3)
