Když se to tenkrát stalo, bylo mi teprve patnáct let. Myslel jsem si, že o tom vím všechno a že právě na mně záleží, jestli to nakonec vyjde. Až v průběhu dalšího desetiletí jsem poznal, jak jsem byl naivní a po jak tenkém ledě se tenkrát náš národ vydal. Je to teprve deset let a mě až mrazí v zádech při pomyšlení, jak zapomenutá se dnes ta doba zdá. Deset let po pádu totalitního režimu lidem mé generace (a mladším) připadá, jako by žádný komunismus nikdy nebyl. Když se snažím vzpomenout si na některé události předrevoluční doby, vybavují se mi jen mlhavé útržky podobající se zašlému černobílému filmu.
Letos slavíme první velké výročí sametové revoluce a společnost, která je kolem nás, se nám jeví jako naprosto důvěrná a neměnná. Možná, že za dalších deset let budou události roku 1989 zmíněny na stránkách dějepisu vedle 28. října 1918 jen jako něco, co se u nás stalo kdysi dávno.
V našich dějinách je několik důležitých dat, na která bychom neměli zapomínat, a sedmnáctý listopad 1989 mezi ně určitě patří. Tohoto dne začala novodobá historie českého státu. Buďme za to vděční a nezapomínejme.
Sdílej
15. listopadu 1999 • 00:00 Vyšlo v ABC 23/1999
