Giboni
Tito stromoví akrobaté obývají pralesy jihovýchodní Asie. Dnes vědci rozlišují devět druhů gibonů (rod Hylobates), z nichž téměř všichni ubývají nebo dokonce patří ke kriticky ohroženým. Jedním z nejohroženějších je zřejmě nejmenší zástupce této skupiny - gibon malý (H. klossii). Většina gibonů se živí rostlinnou stravou - především různým ovocem, v menší míře i listím a květy stromů, ale nepohrdnou ani ptačími vajíčky či mláďaty, hmyzem ap. Jde o výlučně stromové opy, kteří se pomocí svých dlouhých silných paží obratně přehupují z větve na větev (tzv. brachiace). Zdá se, že giboni žijí v trvalých párech a o mláďata se starají oba rodiče. Mezi samcem a samicí však není žádný nápadný rozdíl, i jejich velikost je podobná. Giboni se vyznačují také tím, že za úsvitu či při západu slunce zpívají - některé druhy, např. siamang (H. syndactylus) nebo gibon černý (H. concolor), mají dokonce podobně jako jihoameričtí vřešťani k tomuto účelu vyvinutý hrdelní vak.
Orangutan
Ačkoliv jde o velkého a robustně stavěného opa, velice lehce se pohybuje v korunách stromů, zatímco na zem sestupuje jen zřídkakdy. Způsob pohybu po větvích připomíná pohyb gibonů (brachiaci), orangutani (Pongo pygmaeus) jsou pro něj vybaveni mimořádně dlouhými silnými pažemi, které jsou téměř dvakrát delší než nohy. Tito lidoopi se živí především různým ovocem, listím, výhonky stromů a kůrou, ale nepohrdnou ani náhodně nalezenou živočišnou potravou, jako je např. hmyz. Na rozdíl od většiny jiných primátů jsou orangutani samotáři, kteří obývají určité teritorium a s partnerem se scházejí pouze v době říje. Pak se obě zvířata opět rozejdou a o narozené mládě se po dobu tří let stará pouze matka. U orangutanů se vyvinul velice nápadný pohlavní dimorfismus - zatímco samci mohou vážit kolem 90 kg, samice jsou sotva poloviční. Rozdíl je také ve vzhledu zvířat - samci jsou vybaveni mohutnými lícními tukovými polštářky a vakem pod hrdlem.
Tito lidoopi obývají deštné pralesy na Sumatře a Borneu, ačkoliv v minulosti žili i na pevnině. Rychlý úbytek lesů je příčinou, že jsou dnes kriticky ohroženi a z původního souvislého areálu rozšíření zbyly jen izolované ostrůvky.
Šimpanz
Vzhledem k dlouholetým výzkumům v přírodě i v zajetí patří dnes šimpanzi (Pan troglodytes) k nejznámějším lidoopům vůbec. Tato až 70 kg těžká zvířata (samice jsou o něco menší) žijí v rovníkové Africe s výjimkou pralesů Zairu, kde má svůj domov příbuzný bonobo. Šimpanz je velice přizpůsobivý, takže obývá jak savany, tak i tropický prales. Dovede se výborně pohybovat po zemi, kde běhá především po čtyřech, ale díky silným pažím umí i obratně šplhat po stromech. Žije v poměrně velkých smíšených tlupách, které se pohybují po značně rozsáhlém území. Šimpanzi jsou vysloveně všežraví - živí se různým ovocem a listím, výhonky či ořechy a semeny, ale velkou část potravy tvoří i složka živočišná. Nejedná se však pouze o hmyz a drobné bezobratlé, šimpanzi jsou zdatní lovci, kteří dokážou při kolektivním lovu ulovit i značně velkou kořist včetně jiných druhů opic.
Šimpanzi byli odedávna intenzivně loveni - jak domorodci, kteří je lovili pro maso, tak zahraničními lovci, kteří chytali živá zvířata pro potřeby zoologických zahrad, výzkumných ústavů ap. Z kdysi velmi početné souvislé populace šimpanzů proto dnes zbývá přibližně dvě stě tisíc zvířat roztroušených po jednadvaceti státech.
Gorila
Gorila (Gorilla gorilla) je nejmohutnější op dnešních dnů - dospělí samci váží v průměru 200 kg, někteří mohou dosáhnout váhy ještě mnohem vyšší. I gorila je obyvatelem afrických rovníkových pralesů, ale přestože je vybavena silnými pažemi, takže jí šplhání po stromech nečiní potíže, pohybuje se většinou po zemi. Gorily žijí v menších skupinách, které vede nejsilnější samec - jeho vůdcovství však neznamená jen privilegované postavení, ale také zodpovědnost: vedoucí samec obětavě chrání celou tlupu před nepřáteli, někdy i za cenu vlastního života. Rozdíl mezi pohlavími je u goril velice nápadný, samice jsou téměř o polovinu menší, také nemají tak vysoký hřeben na temeni lebky. Jsou to výluční býložravci: živí se ovocem, listím, výhonky a stébly trav ap. Na rozdíl od dřívějších představ, že jde o zuřivé a nebezpečné obludy, jsou gorily nesmírně mírumilovná a přátelská zvířata.
Gorily vytvářejí na území svého výskytu tři poddruhy, nejpočetnější z nich je drobnější gorila nížinná (G. g. gorilla), jejíž stavy se dnes odhadují na 40 - 50 tisíc jedinců, naopak nejvzácnější ze všech lidoopů vůbec je gorila horská (G. g. beringei), jejíchž posledních přibližně 300 kusů obývá nevelké pohoří Virunga na rozhraní tří válčících států - Rwandy, Ugandy a Zairu. Gorila východní (G. g. graueri) je ze všech tří poddruhů největší a žije ve východním Kongu v počtu 4000 - 5000 kusů. Gorily ohrožují pytláci i prostí lidé, kteří se svými políčky a pastvinami ukrajují z jejich rodného pralesa. Ale snad ještě není s těmito přátelskými obry konec - vlády všech tří států si už uvědomují, jaký poklad tato zvířata znamenají pro zemi, a zasazují se o jejich účinnou ochranu.
Bonobo
Jako samostatný druh (Pan paniscus) byl popsán teprve v roce 1933, do té doby byl zaměňován se šimpanzem (Pan troglodytes). Je to tedy nejmladší popsaný druh velkého opa. Obývá tropický prales na poměrně malém území na jih od řeky Zaire. Bonobové jsou ze všech opů nejpodobnější lidem, jsou drobní, štíhlí a poměrně často se pohybují zcela vzpřímeně. V tlupě bonobů vládne matriarchát - vůdčí osobností je samice, také jádro tlupy tvoří samice s mláďaty a samci je jen následují. Lidské "všežravosti" odpovídá i potrava bonobů: milují různé sladké plody, ale v jejich potravě má značné zastoupení i živočišná složka. Bonobové však nejsou lovci, ale sběrači, kteří dávají přednost drobnější kořisti: sbírají různý hmyz a jeho larvy, měkkýše apod. Tak nějak si musel počínat i předchůdce člověka dávno před tím, než se naučil lovit velkou kořist.
Bonobo patří k jedněm z nejohroženějších druhů opů vůbec - vědci odhadují, že v pralesích Zairu žije sotva 20 tisíc jedinců těchto opů. Vzhledem k neklidné situaci v afrických státech a také proto, že samice bonobů může mít jen jedno mládě za pět let, je jejich osud velmi nejasný.
