Přírodních extrémů, které mnohdy vzájemně popírají jeden druhý, je možno na Tenerife pozorovat celou řadu. Zatímco na jihovýchodě ostrova je poušť, kde by bez umělého zavlažování přežily jen nejodolnější suchomilné rostliny, sever a severozápad je hustě zalesněný a průměrné roční srážky zde dosahují až 500 mm.
Sopka
Tenerife vévodí kuželovitá hora Pico de Teide, jejíž vrchol zůstává zasněžený až do hlubokého léta. Ostrov kdysi vznikl ze dvou menších ostrůvků, které se spojily mohutnou sopečnou erupcí. Při ní se z Atlantiku vynořila hora, čnící do výše 3718 m, která je dnes nejvyšší horou Španělska. Ve výšce asi dvou tisíc metrů vznikl při erupci kráter, jenž má v průměru sedmnáct kilometrů a vytváří zajímavou náhorní planinu.
Moře lávy
Tenerifská sopka je stále činná, naposledy vybuchla v roce 1909. Mnohem větší erupci zde však místní obyvatelé zažili v roce 1798, kdy jeden z bočních sopečných kuželů, Pico Viejo, chrlil lávu po dobu tří měsíců. Po celém ostrově nacházíte důkazy o tom, že se pohybujete po svazích sopky. Nejenže je její kuželovitý vrcholek vidět téměř odevšad, ale všude je k vidění i porézní černá vyvřelá hornina a úrodný sopečný popel. Většina pobřeží je tvořena ostrými skalami a pláže na severu ostrova mají barvu černého sopečného písku.
Národní park
Nejlepší důkazy o bouřlivé geologické historii ostrova najdete v bezprostředním okolí vrcholu Teide. Na náhorní planině, chráněné okolními skalami, se rozkládá národní park Las Caňadas. Zde je v uzavřené rokli vyšší teplota než na pobřeží, a kam oko dohlédne, jsou rozlehlá lávová pole, připomínající nehostinné pláně neobydlených planet ze sci-fi filmů. Okolní skály mají různé barvy - od šedé přes černou, rezavou, rudou až po zeleně či žlutě prosvítající síru.
Rostlinstvo
Cestou z národního parku k pobřeží projedete několika vegetačními pásmy. Nádherné jsou porosty vysokých kanárských borovic (Pinus canariensis), typického zástupce zdejších endemických (jinde se nevyskytujících) rostlin. Kanárské ostrovy jsou vůbec na endemické rostliny velmi bohaté. Třicet procent z dvou tisíc zde žijících rostlinných druhů jinde na světě ve volné přírodě neroste. Patří k nim i kanárské vavříny (Laurus canariensis), dorůstající až dvaceti metrů. Nejtypičtějším zdejším stromem je však dračinec (Dracaena draco). Jeho rudá míza je známá jako dračí krev a Guančové, původní obyvatelé ostrovů, kteří byli vyvražděni během španělské kolonizace, věřili v její léčebné účinky a balzamovali jí těla svých zesnulých.
Zvířata
Fauna je na Tenerife nesrovnatelně chudší. V severní části ostrova jsou na stromech k vidění kromě některých u nás známých ptáků (holubů, kosů) i divocí kanárci. Z ostatních živočišných druhů potkáte nejčastěji ještěrky, a to po celém ostrově. Kromě muflonů, kteří byli do zdejší horské oblasti vysazeni před třiceti lety, nežijí na Tenerife ve volné přírodě žádní velcí savci. A protože tu mufloni nemají žádného přirozeného nepřítele, pravidelně se přemnožují a jejich počet musí být regulován řízeným odstřelem. V přímořských letoviscích lze pozorovat opačný paradox. Volně se zde pohybují domácí kočky, importované na ostrov kolonisty, a když máte trošku štěstí, můžete při noční procházce vidět, jak se lačně krmí oněmi domorodými ještěrkami.
KANÁRSKÉ OSTROVY
Kanárské ostrovy patří ke Španělsku. Nacházejí se v Atlantském oceánu (první zhruba sto kilometrů od západního pobřeží Afriky) a tvoří je skupina sedmi velkých a šesti malých ostrovů sopečného původu; největší z nich je Tenerife.
