Nastává století genů?

Tyto obrovské soubory dat nám v budoucnosti umožní lépe pochopit zákonitosti života a využít jich v praxi. O své místo na slunci se stále důrazněji hlásí nový vědní obor - genomika. Mezi její průkopníky u nás patří i ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, profesor Václav Pačes. Čím se genomika zabývá a jak se liší od klasické genetiky? Genomika studuje genomy neboli úplné dědičné informace celých organismů. Klasická genetika se zabývá spíše projevy jednotlivých genů anebo celými populacemi. Lidských genů je mnohem méně, než se očekávalo - kolem třiceti tisíc. Překvapilo vás to? Mě to vůbec nepřekvapilo, protože se ukazuje, že k zajištění života stačí podstatně menší množství genů, než jsme si ještě donedávna mysleli. Nejjednodušší samostatně žijící jednobuněčné organismy jich mají méně než 500. Dnes víme, že důležitý není jenom počet genů, ale zejména to, jaké jsou mezi nimi vztahy. Ne všechny geny kódují vznik bílkovin. Některé řídí činnost ostatních genů a jejich role je zcela zásadní. Výsledky ukazují, že geny člověka a šimpanze jsou velmi podobné. Hlavní rozdíl asi spočívá v úrovni vzájemných vztahů a "spolupráci" genů. Jaké bude v budoucnu praktické využití genomiky? V medicíně umožní zcela nové metody vyšetřování zejména dědičných chorob a snad i náhradu vadných genů geny plně funkčními. A také přípravu nových typů léčiv. Zkušenost nás ale učí, že k plnému praktickému využití vědeckých objevů je potřeba delší doby, než se většinou předpokládá. Jsme teprve v začátcích. Zanedlouho budeme znát dědičnou informaci jednotlivých lidí a našich nejbližších příbuzných - šimpanze, gorily a dalších primátů. Budeme je moci srovnat a sledovat, jak a čím se vzájemně lišíme. Kde je ten rozdíl, který způsobuje, že se lidem rodí lidé a šimpanzům šimpanzi? Jak zárodečné buňky "vědí", kdy a jak se z nich má vyvinout noha, oko nebo srdce? Jaké jsou to vnitřní "povely", které řídí náš život? Manipulace s geny se už dnes používá v průmyslu a v zemědělství. Učíme bakterie vyrábět chemické látky podle našeho přání, upravujeme genetickou informaci zvířat a rostlin, abychom získali požadované vlastnosti. Hrozí v tomto směru nějaké nebezpečí? Všechno se dá zneužít. Mám-li nůž, mohu si jím ukrojit chleba, ale mohu jím také někoho zavraždit. Vědci musí upozorňovat na možná zneužití svého oboru, ale je věcí veřejnosti, zejména politiků a zákonodárců, aby přijali rozumné zákony. V České republice existuje Komise pro geneticky modifikované organismy, kde mají hlavní slovo vědci, je tu i vládní Komise pro bioetiku. Takže všechno lze odborně posoudit. Pokud jde o geneticky modifikované potraviny, je strach z jejich požívání nepodložený. Přítomnost nějakého genu v potravě nic neznamená, protože denně sníme tisíce genů, které jsou běžnou součástí rostlin i živočichů. S každým soustem navíc sníme velké množství bakterií, a tedy i jejich genů, protože nic není sterilní. Máte pocit, že jsou geneticky upravené organismy naprosto bezpečné i pro životní prostředí? Je nutno vždy zjistit, jaký bude mít ten který organismus vliv na ekologickou rovnováhu. Musíme být opatrní. Já osobně bych se toho ale tolik nebál. Vždyť lidé zasahují do přírody odnepaměti i bez genových úprav. Vezměte si škody, které napáchalo pěstování plodin v obřích monokulturách. Nebo vzpomeňte na králíky v Austrálii. Genetické úpravy jsou proti klasickému šlechtění mnohem lépe kontrolovatelné. Bude někdy možno oživit vyhynulá zvířata? Tak jak to bylo v Jurském parku? Pochybuji. Molekuly DNA jsou křehké a neudrží se v mrtvých buňkách neporušené. Ale právě nedávno byla vypracována metoda "oživení" mrtvých buněk, dokonce lidských. Tak se nechme překvapit. Vaše laboratoř v minulosti zaznamenala velké úspěchy. Jak je na tom česká genomika dnes a čím může přispět k poznání (nejen lidského) genomu? My jsme sice byli v roce 1985 mezi prvními, kdo dokončili "přečtení" celé dědičné informace organismu, ale to byl virus a jeho informace je ve srovnání s informací v buňkách velmi malá. Od té doby se obor rozvinul a na velké projekty by dnes nestačil celý rozpočet ČR na vědu. V tom soutěžit nemůžeme. Musíme se soustředit na úkoly, při nichž se uplatní spíše chytrost než finanční zajištění. Zabýváme se například analýzou dědičné informace zajímavých bakterií. Měli by se lidé o pokroky genomiky zajímat, nebo se jich to netýká? Nejlepší společnost je společnost racionálně a kriticky myslících jedinců. Ta je nejméně manipulovatelná. Když bude mít každý svůj názor, který bude podložen kvalitními informacemi, nenechá si tak snadno někým nakukat hlouposti. Pokud se někdo raději dívá na televizní thrillery, je to jeho věc, ale my musíme informace stále nabízet. Myslím si, že česká povaha je v tomto ohledu poměrně dobrá a lidé o výsledcích vědy leccos vědí.