Američané začínali v roce 1961 své lety do vesmíru suborbitálními lety - vlastně krátkými skoky do výšky sto kilometrů po balistické dráze, po kterých kabiny Mercury přistávaly v Atlantiku. Přitom tam astronauti prožívali několik minut pocitu beztíže. Nebyla to vlastní cesta do kosmu, jenom náhražka - vesmíru se pouze na okamžik dotkli.
Stejným způsobem mohou uspokojit některé dobrodruhy toužící po vesmíru raketové firmy a turistické kanceláře. Výprava nebude příliš drahá, snad jenom půl milionu dolarů, potrvá půl hodiny a postačí možná pouze týdenní výcvik, aby cestující věděl, jak se má v případě nouze chovat.
TURISTA TITO
Posledních deset let zápasí Rusko s mnoha hospodářskými potížemi. To se odrazilo i ve sníženém přísunu peněz do kosmonautiky. Orbitální stanice Mir měla štěstí. Takový kosmický příbytek neprovozoval žádný západní stát, a proto tam posílali své astronauty Američané, Britové, Francouzi, Němci i další a platili za jejich výpravy miliony dolarů. V posledních letech si chtěla Ruská kosmická agentura vylepšit svůj rozpočet ještě tím, že začne na Mir vysílat turisty. Přihlásilo se několik zájemců, ale postupně všichni odpadli. Zůstal jedině Američan Dennis Tito (*1940). Tento inženýr se podílel v NASA na konstrukci prvních automatických sond k Marsu a Venuši, později z vládních služeb odešel a začal spekulovat na burze, což mu vyneslo asi 200 milionů dolarů.
Tito říká, že když Sověti vypustili v roce 1957 první družici, začal toužit po vesmíru. Do výcviku na astronauta se nedostal, proto se přihlásil u Rusů a zaplatil dvacet milionů dolarů.
Jenže mezitím se Mir, který létal trojnásobnou dobu, než se původně počítalo, už natolik pochroumal, že by bylo rizikem na jeho palubu posílat další lidi. Proto nezbylo nic jiného než orbitální stanici řízeným způsobem zničit (viz ABC číslo 8, roč. 46). A co s Titem? Rusové se rozhodli, že ho pošlou na ISS. Využijí k tomu výměny lodí Sojuz, které tam slouží jako záchranný člun. Sojuzy totiž mohou létat v kosmu nanejvýš šest měsíců, potom se musí vyměnit. Američané zásadně nesouhlasili. Tvrdili, že Tito není vycvičený kosmonaut, mohl by ostatním při práci na stanici překážet a nezvládl by případnou havarijní situaci! Rusové neustoupili.
Nakonec se obě strany dohodly na kompromisu. Turista podepsal prohlášení, že pokud by na stanici způsobil nějaké škody, nahradí je a do americké části stanice, kterou nezná, nevstoupí. A tak tedy v sobotu 25. dubna 2001 Dennis Tito, doprovázený Rusy Talgatem Musabajevem a Jurijem Baturinem, odstartoval. Šťastně přestál kosmickou nemoc a po dvou dnech, kdy se Sojuz TM-32 přiblížil k mezinárodní stanici, se už cítil fit. Kosmický turista přitom několikrát opakoval, že to považuje "za nejšťastnější okamžik ve svém životě". Dne 6. května 2001 se tříčlenná posádka vrátila. Ruská kosmická agentura počítá s vysíláním dalších platících cestujících na ISS.
Poslední zprávy z poloviny června: S ruskou leteckou a kosmickou agenturou jedná o letu do vesmíru jeden nejmenovaný jihoafrický podnikatel. Podle sdělení ruských lékařů je tento muž ve výborné kondici. Datum jeho startu není zatím známo.
Kosmobusy
Na opravdové cesty do vesmíru, nejspíš několikadenní, nanejvýš týdenní, si musí turisté ještě počkat. Ty se dají uskutečňovat jenom v již zmíněných kosmobusech, které budou startovat a přistávat na běžných letištích.
Pravda, dal by se využívat i stroj koncipovaný jako nynější raketoplán. Kdyby se přestavěl na osobní plavidlo, unesl by 50 cestujících. Lidé by tam však nemohli sedět ve stísněných křeslech jako v letadlech, ale museli by mít i prostor k pohybu. O cestující by se starala skupina stevardů s ošetřovatelským kurzem, protože nejednoho klienta postihne kinetóza - nevolnost podobná mořské nemoci; tyhle potíže trápí i dobře vybrané a vycvičené kosmonauty. Navíc údržbu a provoz takového raketoplánu zajišťuje 30 tisíc lidí. Start tedy přijde na půl miliardy dolarů, a proto by se jedna letenka vyšplhala na osm a půl milionu dolarů.
Předčasný optimismus
Na konferenci o kosmické turistice před dvěma roky ve Washingtonu byli někteří účastníci optimističtí: odhadovali, že za třicet let klesne cena jedné letenky kolem Země na jeden až deset tisíc dolarů. A potom by si kosmické cesty zaplatilo ročně asi milion turistů. Astronaut Buzz Aldrin, který vstoupil jako druhý člověk na Měsíc, dokonce předpovídal, že tahle turistika se v budoucnosti stane gigantickým podnikem s ročním obratem 3.5 bilionu dolarů.
Optimisté počítali s tím, že v nejbližších letech začnou létat nová, mnohonásobně použitelná kosmická plavidla.
Letoun X-33
Dopravní člun pro Mezinárodní kosmickou stanici ISS, označovaný jako X-33, staví firma Boeing a Evropská kosmická agentura (ESA). Stroj ve tvaru žehličky s malými křídly o rozpětí čtyř a délce osmi metrů s kabinou pro šest lidí by měl posloužit jako předobraz plavidla VentureStar, které má vozit na Mezinárodní kosmickou stanici ISS až 11tunové náklady. X-33 měl mít letovou premiéru v roce 2003. Avšak při jeho vývoji narazili konstruktéři na řadu složitých problémů, stavba se opožďovala, a proto začátkem roku rozhodl prezident George Bush mladší práce pozastavit. Zatím není jasné, kdy a za jakých podmínek se bude pokračovat.
Také některé další koncerny pracovaly na mnohonásobně použitelných kosmických plavidlech. I jejich inženýři se perou se spoustou obtížných problémů. Rovněž Japonci, kteří už mnoho let vyvíjejí vlastní bezpilotní a později i pilotovaný raketoplán HOPE (H2 Orbiting Plane Experiment), se zadrhli.
Kdy tedy budou stroje, které zlevní kosmickou dopravu, nasazeny do provozu? To dnes nedokáže nikdo předpovědět. A přitom právě na nich záleží rozvoj kosmické turistiky.
Letenka na oslavu osmdesátky?
Některé americké, britské a japonské firmy už v minulých letech oznámily, že chystají hotely pro kosmické turisty - na oběžné dráze okolo Země i na Měsíci. Vypadalo to velmi slibně. Ale tyhle plány nesmíme brát příliš vážně. Spíš to jsou reklamní triky leteckých a hotelových společností, jimiž chtějí přilákat zákazníky. Kdy tedy zajdete do Čedoku anebo k Fischerovi koupit si dovolenou ve vesmíru anebo na Měsíci? Těžko říct. Spíš počítejte s tím, že tenhle přepych čeká až vaše vnuky - tedy ve druhé polovině 21. století. Anebo pokud se dožijete ve zdraví sedmdesátky či osmdesátky, dopřejete si výlet do vesmíru na oslavu tohoto kulatého výročí.
KOLIK ZA VÝLETY?
Rok 2001: Dvoutýdenní plavba k břehům Antarktidy - 20 tisíc dolarů. Komfortní výlet na nejvyšší horu světa Mount Everest - 70 tisíc dolarů. Cesta okolo světa malým tryskovým letadlem - 150 tisíc dolarů. Letenka na týden ve vesmíru včetně předcházejícího osmiměsíčního výcviku - asi 20 milionů dolarů.
Rok 2015: Balistický skok v raketě, při němž člověk prožije několik minut stavu beztíže - půl milionu dolarů. Cesta kosmobusem okolo Země - 10 milionů dolarů.
Rok 2030: Týdenní pobyt na oběžné dráze okolo Země - milion dolarů.
Rok 2050: Dovolená v kosmickém hotelu 300 km nad Zemí - okolo 200 tisíc dolarů. Zájezd na Měsíc - milion dolarů.
