Bílý dřevěný kříž stojí na trávou zarostlém horském sedle ostrova Komodo v Indonésii. "V upomínku na barona Rudolfa von Reding, Biberegg. Narozen ve Švýcarsku 8. srpna 1895, zmizel na tomto ostrově 18. července 1974. Celý svůj život miloval přírodu." Onoho dne se vydal 78letý baron se svými přáteli na pěší výlet. Po příkrém stoupání si starý pán potřeboval odpočinout, a tak nechal své kamarády pokračovat dál samotné. Když se skupina o dvě hodiny později vrátila, byl baron pryč. Přes usilovné pátrání po něm nebyla nalezena ani stopa - jen jeho fotoaparát se silně potrhaným řemínkem...
Stejně jako tisíce dalších turistů i Redinga přilákala na tento odlehlý ostrov jeho největší atrakce - draci. Až tři metry dlouzí a kolem dvou set kilogramů těžcí ještěři, varani komodští (Varanus komodoensis), kteří nežijí nikde jinde na světě než na tomto ostrově, na sousedním ostrově Flores a na několika přilehlých drobnějších ostrůvcích. Přestože jde o velmi starobylá zvířata, jejich "historie" je krátká - varani komodští byli objeveni a popsáni teprve na začátku 20. století, v roce 1912. A zatímco první polovina tohoto století byla věnovaná jejich lovu - prakticky každá větší světová zoologická zahrada si přála mít ve svých sbírkách tohoto obrovského ještěra -, druhá polovina století se nesla v duchu jejich ochrany a výzkumu, neboť živočichové obývající tak omezené území nutně patří mezi zranitelné druhy. Vyhubit je je velice snadné, snazší než poznat jejich život, zvyky, chování.
Predátoři bez omezení
Komodští varani jsou dravci. Silní a schopní lovci, kteří dokážou udolat kořist mnohem větší a těžší, než jsou sami. Jejich hlavní potravou jsou divoká prasata a sambaři (místní jeleni), nepohrdnou však ani domácími kozami, hady, ptáky či dokonce menšími příslušníky vlastního rodu. Jsou však schopni ulovit i mnohonásobně těžšího buvola. A tak není divu, že se čas od času stane, že zaútočí i na neopatrného člověka - i ten, zejména dítě, pro ně představuje dostupnou kořist, třebaže ne zcela běžnou a obvyklou.
Jejich nejnebezpečnější zbraní je chrup. Tito varani mají silné pilovité zuby a mohutné žvýkací svaly, takže jsou schopni porcovat svou nadměrnou kořist na kusy, které mohou snáze spolknout. Zuby jsou však nebezpečné i z jiného důvodu - na jejich pilovitých okrajích ulpívají zbytky potravy, které jsou živnou půdou pro obrovské množství různých bakterií. Vědci objevili ve slinách těchto ještěrů přes 50 druhů bakterií, z nichž některé mohou vyvolávat životu nebezpečné otravy krve. Oběť, která unikne ze zubů a drápů varana, proto stejně dlouho nepřežívá, varan ji pak, díky svému vynikajícímu čichu, dokáže najít až na čtyřkilometrovou vzdálenost.
Samotní varani jsou vůči bakteriálním jedům imunní - netrpí žádnými infekcemi a neohrozí je ani vzájemné pokousání.
Vzdušný domov
Samičky varanů se o svá mláďata nijak nestarají - na začátku sezony (v prosinci) zahrabou na vhodná místa 15 až 30 objemných vajíček a jejich vývoj ponechají osudu; teplé prostředí a prohřátý písek se již o inkubaci mláďat postarají. Mláďata, která se líhnou zhruba po čtyřech měsících, vypadají úplně jinak než nevýrazně zbarvení dospělí ještěři: jsou štíhlá, lehká a na tmavém podkladě mají žluté, bílé, oranžové a černé skvrny.
Toto výrazné zbarvení je na zemi značně nápadné, ale velmi dobře mláďata maskuje ve větvích stromů, kam se čtyřiceticentimetrové ještěrky okamžitě po vylíhnutí ukryjí. V korunách stromů se mláďata varanů živí hmyzem, drobnými ještěry a hady, ptáky ap. Na zem prakticky neslézají, neboť tam jim hrozí smrtelné nebezpečí - jejich starší příbuzní. Teprve když dorostou a jsou více než jeden metr dlouhá, opustí svůj vzdušný dětský pokoj a sestoupí na zem, kde mohou lovit větší kořist. Zpočátku ještě stále obratně šplhají, ale jak rostou, začínají těžknout a mohutnět a výšky je přestávají lákat.
Úsporný režim
Jak je možné, že tak obrovský predátor, a navíc ve značném počtu, může obývat tak nepatrné území, aniž by ohrožoval sám sebe tím, že vyhubí veškerou dostupnou kořist a posléze sám vyhyne hladem? Tento zázrak přírody se jmenuje šetření energií. Zatímco například tygr spotřebuje přibližně 6 kilogramů masa na den, obrovskému ještěru stačí v průměru jen půl kilogramu. Největší energetické úspory představuje způsob regulace tělesné teploty - teplokrevní savci spotřebují obrovské množství energie na udržení stálé tělesné teploty, zatímco varan ji udržuje tak, že se ráno vyhřeje na slunci a v poledne se přestěhuje do stínu. Mnoho energie uspoří i způsobem lovu - svou kořist nehoní, přepadá ji ze zálohy a nepohrdne ani mršinou, která ho nestojí vůbec žádné lovecké úsilí.
Kolik draků zbývá
Přírodovědci dnes odhadují, že na ostrovech žije asi 5000 ještěrů, dalších 200 jich obývá různé zoologické zahrady světa. Přestože jsou varani ve své domovině velmi přísně chránění a většina území ostrova spadá pod Národní park Komodo, ohrožují je pytláci. Ne přímo jejich lovem, ale lovem jelenů, jejich hlavní potravy. Na Floresu a dalších ostrůvcích obývaných varany navíc obyvatelé stále intenzivněji mýtí lesy a zbavují tak ještěry jejich životního prostředí. Naštěstí pro varany přibývá turistů, kteří chtějí vidět živé draky přímo v přírodě. Ekoturismus proto vzkvétá: průvodci vodí zájemce (za tučný poplatek) na vybraná místa, na nichž lze varany (z bezpečných pozorovatelen) sledovat při krmení. Volný pohyb po ostrově ovšem nedoporučují...
MILÁČKOVÉ
Draví ještěři chovaní v zajetí se rychle naučí rozpoznávat svého ošetřovatele a, jak už se v minulosti skutečně stalo, ochočí se natolik, že se s ním mírumilovně procházejí po zoologické zahradě. Vzácné ještěry ovšem nespatříte v každé zoo, přísná ochrana znamená i přísnou regulaci jejich chovu v zajetí. Přestože se dnes draci množí v zajetí velice dobře a snadno, patří stále k nejvzácnějším chovancům. Několik let už je můžete obdivovat i u nás - pár mladých komodských varanů chová plzeňská zoo. Letos na jaře samička dokonce nakladla oplozená vajíčka, která ošetřovatelé uložili do inkubátoru. Inkubační doba je ovšem přibližně třičtvrtě roku, na další zprávy si proto musíme počkat až do Vánoc.
