Téměř na každé zahrádce najdete kromě klasické zeleniny i rostliny, které v kuchyni slouží k ochucení a zpestření pokrmů, tzv. zelené koření. Mezi nejznámější a nejméně náročné patří naťová petržel a pažitka.
Petržel zahradní naťová (Petroselinum crispum convar. crispum) se pěstuje již od 16. století. Tehdy ale lidé ještě netušili, že má vysoký obsah vitaminu C a provitaminu A a že obsahuje vápník, fosfor, hořčík, mangan a další důležité látky. Během staletí se podařilo vyšlechtit petržel zahradní kořenovou (P. c. convar. radicosum) se ztlustlým kořenem a také petržel, jejíž kadeřavá odrůda u nás dnes patří k nejrozšířenějším naťovým petrželkám (viz foto 1). Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) je rostlina příbuzná cibuli nebo česneku a roste divoce i u nás.
Jak je pěstovat
Petržel se vysévá v březnu a dubnu do hloubky 1 cm, do řádků vzdálených od sebe 20 cm. Když vzejde a zesílí, přesazuje se na příhodná světlá místa, jimiž mohou být např. okraje záhonů. Vyžaduje lehkou, na živiny bohatou půdu a poměrně dostatek vláhy. Pažitku lze pěstovat podobným způsobem. Semena se během března vysévají po malých špetkách do mělkých jamek, pažitku lze jinak také na jaře a na podzim množit dělením trsů. Malé mladé trsy se potom v květnu přesazují na výslunné nebo polostinné místo, kterým opět mohou být okraje záhonů. Úzké listy se seřezávají až druhým rokem, kdy jsou pažitkové trsy dostatečně rozrostlé.
Vitaminy i v zimě
Velkou výhodou obou bylinek je, že je můžete během zimy pěstovat také doma u okna v květináči, do něhož je koncem podzimu přesadíte. Vyžadují teplo a dostatek světla. Zkadeřené listy petržele mají výraznou chuť a vůni petrželové silice, zatímco pažitka nezapře svou příbuznost s cibulemi. Obě bylinky slouží k ochucení různých salátů, sendvičů, jako přísada do polévek ap. Listy lze z trsů odřezávat postupně, rostlině zanedlouho dorostou nové.
Pozor!
V létě pažitka vyhání do květu. Doporučujeme všechny květy odstřihávat nebo odřezávat, neboť listy rostlin tak rychleji sílí.
