Je šestnáctého června. Obloha se mračí a co chvíli začne pršet. Po desáté hodině se na jednom odpočívadle u dálnice D1 začaly sjíždět dvě armády. Jedna z východu, druhá ze západu. V jedenáct hodin zde vypukne Velká hra - paintballový turnaj Čechy versus Morava. Na startovní listině jsou zapsaná i dvě jména redaktorů ABC. Stojíme s Danem v hloučku maskovaných nadšenců ze všech koutů Čech, posloucháme bojový plán a na naše hlavy se snáší první kapky studeného deště.
Pravidla
Hraje se o vlajku. Celkem pět her po půl hodině. Hra o vlajku je v paintballu asi nejoblíbenější. Vytvoří se dvě přibližně stejně silné skupiny (v našem případě Čechy a Morava) a každá dostane svou vlajku. Cílem hry je získat vlajku soupeře, nebo v časovém limitu vyřadit co nejvíce protivníků. Hráč je vyřazen ze hry v okamžiku, kdy je zasažen kamkoli do těla či zbraně paintballovou kuličkou, která po sobě zanechá barevnou stopu.
Paintballových her je celá řada. Nejsou-li síly v obou týmech vyrovnané, může se hrát například na dobývání. Úkolem slabšího týmu je po určitou dobu ubránit strategicky výhodnou pozici před silnější skupinou. Ostřílení mazáci mohou zkusit také hru na lišku. V ní stojí jeden či dva zkušení hráči proti celému týmu, který se je snaží ulovit.
Bojová akce
Naše vlajka je přivázána na stromě u potoka v malém údolíčku. Po obou stranách je vysoký les. Na Moraváky nevidíme, ale víme, že jsou asi tři sta metrů od nás proti proudu potoka.
Prásk! Dělobuch oznámil začátek hry. Přidávám se k útočnému levému křídlu. Druhá skupina útočí napravo, třetí zůstává skryta v okolí vlajky. Vbíháme do lesa a kryjeme se za stromy. Z počátku postupujeme rychle, ale záhy se mezi kmeny mihne první nepřítel a spouští se střelba. Postup se zastavil. S pistolí nad hlavou odcházejí první vyřazení hráči. Ve vysoké trávě u potoka jsem zpozoroval pohyb. Je tam - černá maska, zelený mundúr. Bez váhání pálím.
"Barva!" Z mokré trávy se zvedá maskovaný hráč s rukama nad hlavou a žlutou skvrnou na rameni. Prásk, plesk, plesk. Rozradostněn úspěšnou střelbou jsem přestal dávat pozor a z lesa mě zasypala sprška střel. Jedna mě zasáhla do paže a na rukávu se objevila jasně modrá krev. "Barva!" Zvedám ruce vzhůru a odcházím z bojiště.
Náboje
Speciálním střelivem pro tuto hru jsou tenkostěnné želatinové kuličky, které se po zásahu pevného cíle snadno rozprsknou. Jsou naplněny značkovací barvou, jež zasaženého hráče výrazně označí. Barva je biologicky nezávadná a lze ji snadno umýt vodou a mýdlem. Zásah kuličkou do nechráněného místa na těle může být dost bolestivý, proto je důležité se na hru dobře obléknout a bezpodmínečnou nutností je ochrana obličeje speciální maskou.
Masky
Základem paintballové masky jsou pevné brýle, k nimž je přichycen štít, chránící obličej. Některé masky mají i ochranu čela a kryty přes uši. Nevýhodou levnějších masek je, že se po nějaké době sklo brýlí zamlží. S tímto problémem jsem bojoval hned po několika prvních minutách hry. Zamlžování se dá alespoň dočasně zabránit použitím speciálního spreje, ale ten by byl v tomto počasí stejně neúčinný. Majitelé dražších masek tento problém neřeší - masky mají vybaveny termálním sklem, které se nezamlžuje.
Fair play
Hráči paintballu musejí poctivě přiznat každý zásah, jinak celá hra ztrácí smysl. Stačí zdvihnout ruce nad hlavu a odejít z bojiště, případně zakřičet "Barva!". Poté po vás už nikdo nestřílí. Na Velkou hru se kromě skalních příznivců paintballu sjíždějí i příležitostní hráči, a tak je velmi těžké kontrolovat, zda všichni hrají fair play. U vlajek proto stáli rozhodčí v oranžových vestách, kteří měli za úkol hlídat, zda hráči nepodvádějí. Odhalení podvodníci se další Velké hry už nemohou zúčastnit.
Před první hrou mi dělalo starosti, jak rozeznám spoluhráče od protivníka. Byli jsme označeni jen modrými a červenými visačkami na klopě a když člověk zalehl, stal se zcela neidentifikovatelným. Později jsem poznal, že je to stejně jedno. Hra probíhá ohromným tempem a rád jsem se spokojil s tím, že všichni, kdo postupují proti nám, jsou protivníci.
Velké hry
Velké hry pořádají čas od času oficiální paintballové kluby. I když tu po sobě hráči střílejí, nejedná se o žádnou nevraživou válku, ale o přátelskou zábavnou akci, které se může zúčastnit každý, kdo se předem přihlásí. Za dozoru rodičů mohou paintball hrát i děti, ale těchto velkých akcí se nezúčastňují. 16. června se i přes nepřízeň počasí sešlo na Velké hře 110 hráčů, přitom rekord v České republice je 140 hráčů.
Paintballové turnaje se mohou hrát i v noci či několik dní v kuse. V takových případech se vyřazení hráči mají možnost po určité době do hry vrátit. V USA se jedné takové několikadenní hry zúčastnilo téměř tisíc hráčů. Hráli proti sobě celé dvě armády vybavené i terénními auty a spojovací technikou.
O konání Velkých her i profesionálních turnajů a o mnoha jiných zajímavostech z paintballu se můžete dozvědět na internetové adrese www.paintballgame.cz.
PRINCIP POLOAUTOMATU
Paintballová pistole je připravena během okamžiku. K horní části se připevní zásobník v podobě trychtýře a dozadu se našroubuje tlaková láhev, která slouží zároveň jako pažba. Po otevření ventilu láhve se plyn dostane do tlakové komory ve zbrani. Před prvním výstřelem se musí natáhnout závěr dozadu, čímž se stlačí pružina bicího závaží a do hlavně spadne ze zásobníku jedna paintballová kulička. Je nabito. Po zmáčknutí spouště se pružina vymrští, otevře ventil tlakové komory a plyn vymete kuličku z hlavně ven. Část plynu zatlačí pružinu zpět, do hlavně spadne další kulička a je opět nabito.
TYPY ZBRANÍ
Paintball se hraje s plynovými zbraněmi, které fungují na stlačený vzduch nebo na oxid uhličitý. Lze se s nimi přesně trefit na vzdálenost třiceti až čtyřiceti metrů. Existuje několik druhů paintballových zbraní, jež se dají podle typu nabíjení rozdělit do tří skupin - s mechanickým nabíjením, poloautomatické a plně automatické. Nejlevnější jsou pistole stock gun, jež mají zásobník na deset kuliček, plní se malými bombičkami s CO2, které vydrží asi dvacet střel a po každém výstřelu se musejí ručně nabít pohybem předpažbí směrem k sobě. Stejného principu nabíjení využívají i zbraně kategorie pump-action. K těm se připojují láhve s plynem až na tři sta výstřelů a i zásobníky mají mnohem větší kapacitu (až dvě stě kuliček). Na hřištích se nejčastěji hraje s poloautomaty (s těmi jsme hráli i my). Ty využívají tlaku plynu k výstřelu i k dalšímu automatickému nabití. Plně automatické zbraně se dovedou nejen samy nabít, ale po zmáčknutí spouště vystřelují automaticky jednu kuličku za druhou.
