Na celém světě žijí zvířata, která žerou, tráví, a zákonitě tudíž vykonávají i tu třetí činnost - zanechávají za sebou větší či menší hromádky trusu. Na celém světě (s výjimkou Antarktidy) se proto vyvinuli brouci, kteří se právě tímto nevábným zvířecím produktem živí. Patří do čeledi Scarabeidae, která zahrnuje přes sedm tisíc druhů. Tito brouci mají pro přírodu obrovský význam, nejen že ji čistí od trusu (obvykle jde o trus velkých savců), ale také pilně zúrodňují půdu. Většina z nich totiž trus zpracovává tím způsobem, že z něj uválí kuličku, kterou zahrabe do země jako potravu pro své budoucí potomstvo. Ale i druhy, které kuličky vyrábět neumějí, trus zahrabávají - podhrabávají zem přímo pod příslušnou hromádkou.
U nás se tímto významem chrobáků a hnojníků (což jsou souhrnné české názvy pro tyto skupiny brouků) nikdo nezabýval, ale v Americe už vědci spočítali, že chrobáci, kteří "pracují" na polích a pastvinách farmářů, jim mohou ušetřit až dvě miliardy dolarů ročně. Chrobáci na jejich pozemcích převracejí a kypří půdu, obohacují ji o humus, recyklují z trusu dusík, který by jinak unikal do ovzduší, a kromě toho redukují množství krvesavého hmyzu (mouchy a ovády přitahuje pach hnoje), který obtěžuje dobytek a zpomaluje jeho růst. Jeden farmář například spočítal, že na jeho pozemcích žije jedenáct druhů chrobáků, a když vyžene stádo z ohrady, do osmačtyřiceti hodin v ní nezůstane ani kousek trusu. U nás žije v důsledku chladnějšího podnebí těchto brouků méně, jejich činnost proto není na první pohled tak nápadná, ale jejich význam pro přírodu není o nic menší.
NENÁPADNÍ POMOCNÍCI
Pravých chrobáků u nás žije pouhých sedm druhů - všichni jsou černí (některé druhy mají kovový lesk), přibližně 1 - 2 cm dlouzí. Nejběžnější z nich je chrobák lesní (Geotrupes stercorosus), kterého u nás najdete prakticky všude, kde je alespoň nepatrný kousek lesa - ať listnatého nebo jehličnatého. Mnohem větší díl "úklidové" práce proto odvedou druhy daleko nenápadnější: především drobní hnojníci (rod Aphodius - asi 80 druhů), kteří mají poměrně jednotný oválný tvar těla a jejichž velikost kolísá od dvou do deseti milimetrů, a brouci rodu Onthophagus (20 druhů), kteří jsou podobně velcí, mají však výrazně kulatější tvar těla. Tyto brouky běžně v přírodě nepotkáte nebo si jich nevšimnete. Pokud byste se však odhodlali a podívali se např. pod koňský kobližek, zjistíte, že se pod některými vyskytují doslova masově. Není proto divu, že jsou tak užiteční.
