a - čichová sliznice b - nosní skořepy - zde se vzduch čistí, ohřívá a zvlhčuje Člověk využívá psů odnepaměti. V dávné minulosti pomáhali při lovu, hlídali stáda, chránili svého pána. Dnes je způsobů, jimiž nám mohou být užiteční, mnohem více. Nepostradatelní jsou i ve službách Celní správy ČR, kde pomáhají nejen při hlídkové službě, ale hlavně v boji proti pašerákům drog a cigaret.
POSTRACH PAŠERÁKŮ
Největším úspěchem služebních psů (měřeno množstvím zabavené drogy) bylo zatím odhalení 120 kg heroinu ukrytého v kamionu. Neméně důležitá je ale schopnost psů nalézt drogu i v malém množství. Velkých pašeráckých ryb je totiž mnohem méně než drobných překupníčků, spoléhajících na to, že několik desítek gramů nezákonně převážených omamných látek ujde pozornosti celníků snadněji než mnohakilogramové zásilky. V loňském roce se služební psi podíleli na více než 80 % případů, při kterých Celní správa drogy odhalila.
Ovčáci, kokři, pitbulové
Celní správa má v současné době 110 čtyřnohých pomocníků. Sedmdesát z nich je vycvičeno pro pachové práce. To znamená, že jsou schopni najít nejrůznější ukryté omamné a psychotropní látky, jedním slovem - drogy. Zatímco mezi hlídkovými psy, určenými k obraně celníků a celních objektů, převládají němečtí ovčáci, spektrum "drogových" psů je pestřejší. Hlavní kynolog Celní správy ČR, ing. Martin Veverka, vysvětluje: "K nejpoužívanějším plemenům patří německý a belgický ovčák a labradorský retrívr. Nejde o to, že by ostatní plemena nebyla použitelná, je ale problematické získat vhodného jedince. Výcvikem nám prošli i kříženci, kokršpanělé, knírači a rotwajleři. V poslední době pracujeme s pitbulteriérem a bulteriérem a musím říci, že odvádějí skvělou práci."
Vysoké nároky
Celní správa nemá (na rozdíl třeba od policistů) vlastní chovnou stanici, takže nové psy získává nákupem od soukromých chovatelů. Pro drogový výcvik se pořizují psi i feny ve věku jednoho až dvou let. Výběr je dvoustupňový. Nejprve kynolog otestuje povahové vlastnosti psa. "Musí být temperamentní, povahově vyrovnaný, odolný vůči rušivým vlivům a v neposlední řadě musí jít o vášnivého aportéra," vyjmenovává Martin Veverka hlavní požadavky na drogového psa. "Ukrýváme mu jeho vlastní oblíbené předměty, které má označeny svým pachem." Tak se pozná dobrý čich i ochota aportovat. Vybraní psi potom procházejí veterinárním vyšetřením. O jeho důkladnosti svědčí i to, že více než dvě třetiny vytypovaných psů nesplní celnická kritéria.
Hrou k úspěchu
Obstojí-li mladé zvíře v náročných testech, nestojí už nic v cestě zahájení výcviku. Ten základní trvá 10 - 12 týdnů, skutečnou dokonalost však pes získá až během každodenní praxe. Každý je cvičen na několik druhů přírodních i syntetických drog. Většinou jde o ty nejběžnější: marihuanu, hašiš, heroin, kokain a pervitin. Ale vzhledem k pachové podobnosti může pes zareagovat i na exotickou drogu, s níž se dosud nesetkal.
Lidé se často domnívají, že psi jsou na drogách závislí. Martin Veverka uvádí vše na pravou míru: "Tato fáma stále přežívá. Ve skutečnosti se ale pes nejprve učí vyhledávat aporty s pachem psovoda a později pouze s pachem drogy. Při hledání drog si vlastně hraje a hledá svůj oblíbený míček nebo jiný předmět, ale pro nás je to hra velmi cenná." Pes reaguje pouze na pach, droga se mu při výcviku ani během služby do těla nedostane.
Citlivý čich
Povrch sliznice, na níž jsou umístěny čichové buňky, je u psů (podle plemene) 6 - 40krát větší než u člověka. Tomu odpovídá i mnohem větší počet čichových buněk. Zatímco člověk vnímá asi 80 % veškerých informací pomocí zraku, u psů je na prvním místě čich.
Možná vás napadne, že být pašerákem, umístili byste drogu mezi nějaké silně aromatické látky, které by její pach přehlušily. Zeptali jsme se Martina Veverky, zda jsou celničtí psi cvičeni i na to, aby hlásili přítomnost takových látek: "Ne, psi reagují přímo na pach drogy. Ta bývá běžně ukryta v koření, mezi mýdly a parfémy. Ale rozlišovací schopnost psího čichu je tak velká, že rozezná drogu i v prostředí nasyceném mnohem silnějšími pachy. Například v loňském roce nás pes upozornil na 8 kg heroinu ukrytého v nádrži osobního vozidla. Člověk by přitom ve stejné situaci přes naftové výpary neucítil nic."
Člověk a jeho pes
Pes, to pro celníky není jen nějaký obyčejný pracovní nástroj. Má-li spolupráce člověka a zvířete fungovat, musí být mezi nimi naprostý soulad. Pro psovoda to znamená spojit svůj život se psy mnohem těsněji než jenom na osm hodin pracovní doby denně. Když pes zestárne, odchází do psího důchodu. Bývá zvykem, že psovod si ho bere domů na dožití. Má to snad nařízeno nějakým vnitřním předpisem? Martin Veverka kroutí odmítavě hlavou: "Žádný předpis nemůže nařídit, jak se má člověk ke psu chovat. Naši psovodi tuto práci chtějí dělat, a proto problémy nemáme. Po aktivní službě, nejčastěji ve věku 8 - 10 let, je pes vyřazen a v drtivé většině zůstává u svého psovoda. Nejde-li to, psovod ho umístí u svých příbuzných nebo známých, aby s ním zůstal v kontaktu." Ostatně i během aktivní služby žije pes většinou u svého psovoda. "Nic lepšího neexistuje. Psi by vám to určitě potvrdili."
ÚMLUVA CITES
Zatímco psi v boji proti pašerákům pomáhají, jiná zvířata jsou sama předmětem černého obchodu. V zájmu jejich ochrany byla v roce 1973 uzavřena Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, známá pod anglickou zkratkou CITES.
Československo se k Úmluvě připojilo roku 1992 a závazky přijala i Česká republika. Do dnešního dne CITES podepsalo už 156 zemí. Jejím účelem je zabezpečit kontrolu mezinárodního obchodu s ohroženými druhy, protože nekontrolovaný odchyt z volné přírody je spolu s ničením přirozených stanovišť hlavním nebezpečím, které jim hrozí.
Úmluva se týká všech - soukromých chovatelů, velkoobchodníků, ale třeba i zoologických zahrad. Všechny druhy spadající pod CITES podléhají registraci. V současné době to je 2000 druhů zvířat a 35 000 druhů rostlin. Úkolem celníků je zamezit jejich nezákonné přepravě přes hranice a tím pomoci omezit drancování živé přírody.
Do České republiky se pašují hlavně živí ještěři, želvy, exotičtí ptáci, pavouci a kaktusy. Předmětem ochrany však nejsou jen živé organismy, ale i lovecké trofeje, lastury, slonovina, pižmo, výrobky z kůže, semena rostlin a další části nebo výrobky z ohrožených druhů. "Běžně se stává, že lidé poruší CITES nevědomě. Dovezou si z dovolené suvenýr a netuší, že je vyroben z chráněného druhu. Může se jednat například o oblečení, řemínek k hodinkám, kabelku nebo boty," varuje Iva Bayerová z Generálního ředitelství cel.
Podrobnější informace o CITES a o omezeních plynoucích z této úmluvy pro turisty a chovatele lze získat na webových stránkách Ministerstva životního prostředí www.env.cz/www/laws/cites2.nsf a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR www.nature.cz
