1 - květ vylučuje vůni, která přitahuje včely
2 - pylové váčky
3 - pysk připomíná tvarem i kresbou včelí zadeček
4 - včela - opylovač
5 - pylové váčky
Naše orchideje jsou většinou příliš malé a nenápadné a jejich květy se mnohdy maskují nevýrazným zelenkavým zbarvením, takže je lidé často přehlížejí. A i když si nenápadné květinky všimnou, vůbec netuší, že před sebou mají orchidej. Teprve pohled zblízka či zvětšení lupou prozradí blízkou příbuznost s oněmi nápadnými krasavicemi z tropů. Přesto byste i u nás objevili několik druhů, jejichž květy jsou dostatečně velké a výrazně barevné na to, aby upoutaly pozornost laiků či méně znalých návštěvníků přírody.
Bizarně tvarované chlupaté květy tořičů (rod Ophrys) mají pestré zbarvení s nápadnou kresbou na pysku či v celém středu souměrného květu. Kresba nemusí nám lidem na první pohled nic připomínat, důležité je, co připomíná návštěvníkům květu, hmyzu - totiž samičku určitého konkrétního druhu.
Neodolatelná vůně
Přestože již tvar celého pysku může někomu vzdáleně připomínat tvar těla určitého hmyzu, důležité jsou především ony barevné skvrny. Barva má právě tu vlnovou délku, kterou hmyzí oko nejlépe vnímá. Kombinace chloupků, tvaru skvrn i celého pysku tak připomíná jediný konkrétní druh hmyzu, který jediný může květ opylovat. Aby byla kamufláž dokonalá, používá tořič i správnou vůni. Hmyzí samečkové svou vzdálenou a kdesi v neznámu skrytou samičku totiž hledají především čichem. Samička proto vylučuje zvláštní chemické látky, tzv. feromony, které samečka neodolatelně přitahují i na značnou vzdálenost.
1. Hlava včely s brylkou: a - brylka krátce po přilepení, b - při návštěvě dalšího květu se brylka skloní a otírá o jeho bliznu
2. Brylky jiných druhů orchidejí přenášejí odlišné druhy hmyzu: na obrázku je sosák motýla s brylkami rudohlávku
Květy mámivé a šálivé
Tořiče této vlastnosti zneužívají. Jejich květy vylučují specifické silice, které voní stejně jako samička vábeného opylovače. Samečkové, kteří se obvykle líhnou dřív než samičky stejného druhu, jsou touto vůní přilákáni, zradu pak dovrší tvar, zbarvení a ochlupení květu. Sameček, např. čmelák, usedne na pysk orchideje v přesvědčení, že jde o vytouženou samičku a usilovně se pokouší s ní spářit. To se mu ovšem nedaří, zato květ tořiče "nelení" - z jeho středu se uvolní tzv. brylky, pylové váčky, které se hbitě přemístí na hlavu oklamaného nápadníka.
Ten posléze přece jen zjistí, že se nechal napálit, a vydá se hledat novou nevěstu. Skutečné nevěsty se ovšem ještě nevylíhly, zato kolem číhá plno falešných nápadnic. Čmelák, který se z první zkušenosti nepoučil, se brzy nechá oklamat dalším květem. A jak se pokouší o spáření s ním, brylky nesené na jeho hlavě se skloní a otírají o bliznu květu, čímž ho opylí. Roztoužený čmeláčí sameček tak poletuje z květu na květ a opyluje jeden za druhým, dokud se nezačnou líhnout skutečné čmeláčí samičky, které nakonec převáží nad šálivými květy orchidejí.
VÝSTIŽNÁ JMÉNA
Nápadná podobnost s různými členovci, především hmyzem, dala mnohým druhům tořičů pojmenování. Máme tořič včelonosný (O. apifera), tořič čmelákovitý (O. fuciflora), tořič pavoukonosný (ačkoliv správně by se měl jmenovat "vosovitý" podle latinského O. sphecodes, více však připomíná pavouka), tořič hmyzonosný (O. insectifera) a mnohé další, které jsou doma v jižní Evropě a v celém Středomoří. K nám vlastně z několika desítek druhů zasahují jen ty výše jmenované, a to se ještě vyskytují jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy. V Čechách najdete pouze otužilý tořič hmyzonosný.
