Dokazovala to mimo jiné jeho obrovská návštěvnost v loňském roce, kdy se konalo v nedalekém Hannoveru EXPO, jemuž byl Autostadt tvrdou konkurencí. Mnozí z těch, kteří navštívili obě atrakce, dokonce tvrdili, že v Autostadtu to bylo lepší. A co bylo vůbec nejlepší? Expozice Škody.
Byla totiž pojatá jinak než ostatní expozice. Na jejím vzhledu se podíleli přední čeští umělci a automobily nebyly tím hlavním, oč v ní na první pohled šlo. Právě tento tah se ukázal jako velmi šťastný, protože byl překvapivý. Seznamuje nejenom s českou historií, dává také prostor pro meditaci nebo odkrývání tajemství. Expozice využívá nejen klasického umění, jakým je kupříkladu sochařství, ale i umění nejnovějšího, jakým je interaktivní projekce.
Jak přicházejí auta na svět
Leckdo považuje za vrchol expozice její hlavní část, kterou prosadila v tvrdé konkurenci s nejlepšími designery koncernu výtvarnice Kateřina Vincourová. Zde se dostávají ke slovu automobily - ale trochu jinak. Nejsou hned vidět. Kateřina je totiž schovala pod jakési zvláštně vypadající kukly nebo skořepiny, jejich povrch se krásně leskne, je dokonale hladký - k čemuž byla zvolena obdobná technologie jako při úpravách aut. Osvětlují je neony. A pak si všimnete, že u nich stojí figury a dívají se průhledy dovnitř - tak jdete blíže, nahlédnete a uvidíte krásnou fabii, nejnovější model. Jako by se právě vyloupla. Působí to opravdu velmi tajemně a nečekaně. Jako byste se stali součástí příběhu zrodu nového automobilu.
A to všechno dohromady dotváří pavilon, jemuž se všichni po zásluze obdivují. Sázkou na ryze uměleckou expozici Škodovka sice riskovala, ale neprohloupila.
Netradiční pojetí
Pavilon Škody připomíná při pohledu shora svým tvarem logo automobilky - okřídlený šíp. Expozice nepatří sice k největším, ale od ostatních se liší neobvyklým spojením automobilů a moderního umění.
Kouzelný les
Architektem pavilonu se stal Bořek Šípek - ve světě uznávaná hvězda současné architektury a designu. Mimo jiného působil několik let ve funkci architekta Pražského hradu. Šípek miluje sklo, rozumí mu a do Autostadtu přinesl Kouzelný les, v němž uplatnil právě svou lásku ke sklu a nechal vyznít dokonalé řemeslo českých sklářů, s nimiž spolupracuje.
Davidův Český Betlém
Jak Bořek Šípek, tak Michal Bielický patří ke střední umělecké generaci, ale v Autostadtu na sebe originálně přitáhli pozornost i jejich mladší kolegové, nynější třicátníci. Sochař David Černý (proslavil se svými Miminky šplhajícími po žižkovském televizním vysílači) přišel s nápadem Českého Betléma. Rozhodl se v bronzu vymodelovat celou řadu různých situací, v nichž by se objevily nejznámější osobnosti našich dějin. Co si vymyslel, to i uskutečnil. Černý má smysl pro humor a ten se projevil v jednotlivých sochařských výjevech, které připomínají něco mezi panoptikem, loutkovým divadlem a svéráznou učebnicí dějin. V jedné místnosti se tudíž potkáte kupříkladu s Václavem Havlem a členy skupiny Rolling Stones při návštěvě Pražského hradu, spisovatelem Franzem Kafkou, císařem Karlem IV., malířem Maroldem, cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Jsou to prostě dějiny podle Davida Černého. Představují i různé epizody, dotýkající se nepříliš veselých, ba tragických česko-německých vztahů: transport českých Židů nacisty nebo útěky někdejších "východních Němců" přes zeď západoněmecké ambasády v Praze v roce 1989.
