Michal Kulík z pořádajícího CDM o smyslu Zlatého listu říká: "Kladný vztah k přírodě má kdekdo, ale projevit ho na veřejnosti, to už chce trochu odvahy. Zlaťák umožňuje všem zúčastněným poznat, že nejsou sami, kdo se o přírodu zajímá a snaží se pro ni něco dělat. Z dnešních soutěžících nemusí vyrůst špičkoví přírodovědci, ale za dvacet třicet let z nich budou třeba starostové obcí nebo kapitáni průmyslu. Naším cílem je, aby i tehdy na svůj vztah k přírodě nezapomněli a nestyděli se za něj."
PRO KAŽDÉHO
Soutěž, jejímiž vyhlašovateli jsou Ministerstvo školství, Centrum pro děti a mládež Českého svazu ochránců přírody (CDM) a Lesy České republiky, má za sebou už 29. ročník. V minulosti byla určena výlučně pro přírodovědné oddíly, dnes se jí účastní i školy, domy dětí a mládeže, skauti, ale i neorganizované party dětí, které si chtějí prověřit své znalosti české přírody.
Národní kolo
Ti nejlepší se letos sešli v Letohradu. Na týdenní finále přijeli také vítězové podobné soutěže na Slovensku. Kromě hlavní soutěže byl připraven i doprovodný program, takže to nakonec vypadalo jako na krátkém táboře. Olympijské hry zahrnovaly i štafetový maraton určený pro dvacetičlenné týmy, a na cestě za vítězstvím se proto musela spojit i jinak konkurenční družstva. Z disciplín mě zaujala zejména Alenina pomsta. To se opřete zády o zeď, jako byste seděli na židli (která ovšem chybí), nohy pokrčené v pravém úhlu. Vaším úkolem je vydržet co nejdéle. Vypadá to jednoduše, ale zkuste si to! Můj výkon (2,5 minuty) patřil k průměru a zlaťácký rekord v podobě 45 minut je nutno považovat za naprostou kuriozitu.
Vedle soutěží a her zbyl čas i na přírodovědné exkurze s odborníky, na přednášky i brigády ve všudypřítomných lesích.
Počasí navzdory
V soutěžní den lilo jako z konve. Startér dětem barvitě popisoval, co je čeká: "Stezka vede ostružiním, maliním, přes vyvrácené stromy, nahoru, dolů, spíše nahoru, je tam krásné bahno, vysoká mokrá tráva, mokrá klíšťata, medvědi, jezinky a jiná strašidla. Nemůžete zabloudit."
Strašidly byli zřejmě míněni zkoušející, porůznu ukrytí v porostu. Strašili jednak svým zjevem (zabaleni do pláštěnek a ponč, zablácení až po uši), jednak záludnými otázkami: "Jak od sebe poznáte naše tři druhy jilmů? Jak působí zmijí jed? Čím se živí perlorodka? Jak chránit vstavačovou louku? Co je to apogeum?"
Ale ze strašidel se nakonec vyklubaly docela milé bytosti, které se snažily spíše pomáhat než škodit: "K letounům patří například netopýr - teď mi vypadlo jeho jméno. Je takovej rezavej, no, já si snad nevzpomenu." "Je rezavý, říkáš. Jak by se tak asi mohl jmenovat?" "Že by netopýr rezavý?" "Vidíš, máte další bod."
Týden utekl jako voda, která neustále padala z nebe a posilovala proud nedaleké Orlice. Nezdálo se však, že by deštivé počasí někomu vadilo. Všichni se řídili 14. bodem Zásad soužití: "Usmíváme se na svět, a když už máme špatnou náladu, nepřenášíme ji na ostatní."
CHARAKTER SOUTĚŽE
V každém z kol procházela šestičlenná družstva stezku, na níž je očekávali zkoušející s otázkami z botaniky, zoologie, geologie, meteorologie i praktické ochrany životního prostředí. Vypsány byly dvě kategorie - mladší do šesti, starší do devíti let ukončené školní docházky. Celkem se letos soutěže zúčastnilo kolem 5000 dětí. Družstva, která během jara úspěšně prošla místními a regionálními koly, se koncem června utkala v kole národním. Celkoví vítězové získali právo reprezentovat Českou republiku v obdobné mezinárodní soutěži.
