Každý živý tvor se musí něčím živit, musí přijímat látky, z nichž buduje svůj vlastní organismus. A protože živočichové nejsou schopni slučovat jednoduché minerální látky na složité organické (to dovedou prakticky jen zelené rostliny), musí se živit jinými organismy.
Část živočichů získává živiny z rostlinných těl, tito tzv. býložravci - primární konzumenti - dovedou zpracovávat rostlinné organické látky a přetvářet je na živočišné. Většina živých organismů však tuto schopnost nemá a musí přijímat přímo živočišné bílkoviny. O nich mluvíme jako o sekundárních konzumentech.
Potravní řetězec
Příroda je velmi šetrná a nerada plýtvá, s organickými látkami hospodaří velmi úsporně: Přesouvá je z jednoho organismu do druhého. Jinak řečeno - nechá jeden organismus požírat druhý. Tímto způsobem vznikají potravní řetězce, které se však mohou všelijak větvit, proplétat a navzájem překrývat. Kdo koho v přírodě sežere a kdo bude naopak sežrán, závisí na řadě okolností...
Bez býložravců by to nešlo
Potravní řetězec vždy začíná nějakým býložravým živočichem - například sarančí na louce nebo housenkou ožírající zelené listy. Housenky mají obrovskou chuť k jídlu - aby se co nejrychleji vykrmily, žerou neuvěřitelným tempem prakticky neustále, např. rajče požírané housenkami lišaje smrtihlava nám doslova mizí před očima.
Krutost, nebo nutnost?
Za symbol dravosti považuje řada lidí samičky kudlanek - vždyť leckterá z nich dokonce požírá vlastního samečka přímo při páření. Tato žravost má ovšem veliký význam. Samička potřebuje obrovské množství bílkovin k tomu, aby se v jejím těle vyvinulo co nejvíc vajíček.
Malé, sotva vylíhlé kudlanky (u některých druhů měří stěží dva milimetry) mají totiž v přírodě množství nepřátel a jen velký počet mláďat zajistí, že se alespoň některé z nich dožije dospělosti a bude pokračovatelem rodu. Dravost a žravost samičky je tedy nutnou podmínkou k přežití druhu.
Setkání neznámých „civilizací"
Zkuste si představit toto neobvyklé setkání: Žába pocházející z Indonésie nikdy neviděla čínskou kudlanku a naopak. Dravá kudlanka proto nerozpoznala v žábě nepřítele a klidně jí vyšplhala na hlavu, aby měla lepší rozhled.
Nerozhlížela se však dlouho, žába v ní brzy odhalila potenciální kořist, otevřela tlamu, vystřelila jazyk a kudlanka v mžiku zmizela v nenasytném jícnu. Tento nový vztah predátor - kořist vznikl žravostí žáby, která se pokouší spolknout všechno, co se v její blízkosti pohne.
Tlama větší než tělo
Za největšího žabího hltouna jsou považované jihoamerické rohatky. Tyto žáby polykají ptačí mláďata, stejně jako drobné ryby nebo mláďata savců. Holá a slepá novorozená myší mláďata jsou vůči hltavé žábě zcela bezbranná. Rohatka ovšem nerozlišuje - stejně ochotně by spolkla bezbranné mládě přiměřené velikosti kteréhokoliv jiného živočicha.
Děti požírají děti
Novorozená mláďata myšovitých a hrabošovitých hlodavců jsou hlavní potravou obrovského množství dravců. Je to dáno jejich dostupností - myši a hraboši (primární konzumenti) jsou nesmírně plodní: Rychle dospívají, rozmnožují se vícekrát do roka a mají značný počet mláďat ve vrhu. Jejich populace se proto nijak nezmenšuje, navzdory tomu, že jich velké množství padne za oběť dravcům.
Myší a hraboší mláďata jsou navíc hlavní potravou pro mláďata predátorů - i ta totiž bývají dravá, ale musejí vyhledávat kořist přiměřené velikosti. Mládě užovky červené už má instinkty dospělých hadů - svou bezbrannou kořist nejprve uškrtí a teprve pak ji polyká. Samo hadí mládě však má v přírodě řadu nepřátel - od velkých žab či jiných druhů hadů přes dravé ptáky až po množství drobných šelem.
Zbytečné druhy?
V přírodě žije obrovské množství živočichů, které mnoho lidí nesnáší, považuje je za zbytečné nebo dokonce škodlivé. Myši a hraboši nepřinášejí člověku žádný užitek, naopak, přiživují se na jeho úrodě, přenášejí různé nakažlivé nemoci a jsou všeobecně považováni za metlu lidstva. Také např. bez komárů a jiného bodavého hmyzu bychom se jistě dobře obešli.
Přesto by byla obrovská chyba tyto zdánlivě zbytečné tvory na Zemi vyhubit - přemnožené myši či komáři představují obrovské množství organické hmoty, která slouží jako potrava celé řadě živočichů a díky existenci potravních řetězců nejde o jednotlivé druhy, ale o celá živočišná společenstva, v nichž jeden druh závisí na druhém.
