Člověk má ke krabům zvláštní vztah. Na jedné straně je živé vhazuje do vroucí vody a pak je stříbrnými naběračkami podává s citronem a majonézou jako delikátní předkrm či drahou vybranou lahůdku. Na straně druhé se jich štítí, neboť je považuje za požírače mršin, odumřelých organismů a různých odpadků včetně trusu jiných živočichů.
Dávno před dinosaury
Krabi jsou prastaří tvorové, patří mezi jedny z prvních mnohobuněčných organismů na Zemi. A od těch dávných dob se příliš nezměnili. Příčina je prostá - jsou úžasně přizpůsobiví. Oněch zmíněných 6000 druhů obývá prakticky všechna dostupná prostředí planety. Nejsou potravní specialisté - jsou schopni živit se téměř čímkoliv - od exkrementů jiných živočichů přes rozkládající se organismy (rostlinné i živočišné) až po menší jedince vlastního druhu.
K přežití jim pomáhá dokonalá pasivní i aktivní obrana před nepřáteli. Jejich tělo kryje pevný krunýř - vnější kostra typická pro všechny členovce. Většina druhů tento krunýř svléká - jen to jim totiž umožňuje růst. Pouze určitá skupina (poustevníčci) má měkké tělíčko, které skrývá v prázdných ulitách měkkýšů. Tito ráčci mohou růst stále, a když jim je ulita malá, místo svlékání krunýře vyhledají nový, větší "domeček", do kterého bleskurychle přesunou měkký zranitelný zadeček. Aktivní obranu pak krabům (alespoň převážné většině druhů) umožňují mohutná klepeta, jejichž stisk je mnohdy značně bolestivý a zraňující.
Leckteří krabi se mimoto dovedně maskují - některé druhy si na krunýř "vysazují zahrádku" mořských řas, kterými postupně zcela zarostou, jiné zase uštipují kousky mořských hub a pokrývají jimi vršek krunýře, takže krabi vypadají, jako by na hřbetě nosili jakýsi baret. Další si na záda vysadí přímo ozbrojeného "jezdce" - sasanku či nějakého láčkovce, který je svými žahavými chapadly chrání před nepřáteli.
Voda nebo vzduch
Každý si s kraby (a raky) spojuje vodní prostředí, nejčastěji moře. Ti znalejší pak i prostředí sladkých či brakických (smíšených) vod. Ale krabi zdaleka nejsou s vodou svázáni tak těsně, mnoho druhů dokonce ani neumí plavat! Vodní prostředí potřebují pouze k rozmnožování a - k dýchání. I suchozemské druhy totiž mají žábry, přes které musí proudit okysličená voda. Tu si tito krabi přenášejí ve speciálních komůrkách.
Jen některé druhy, např. krab palmový (Birgus latro), už mají žábry tak přizpůsobené k dýchání vzdušného kyslíku, že jejich část připomíná spíš jednoduché plíce. Krab palmový, který se mimo jiné vyznačuje tím, že umí výborně šplhat po stromech, se proto musí vodě úzkostlivě vyhýbat - nejenže neumí plavat, ale může se v ní i utopit.
Desetinozí rytíři
Krabi patří do obrovského živočišného kmene členovců (Arthropoda). Pro tyto živočichy je typická vnější kostra a článkované tělo, což však u mnoha zástupců tohoto kmene (včetně krabů) není na první pohled zcela patrné, neboť jejich tělní články srůstají. Kmen členovců je nesmírně různorodý - patří sem např. všichni pavoukovci nebo nesmírně početná třída hmyzu; v součtu pak počet členovců třikrát převyšuje počet všech ostatních živočichů na Zemi.
Mezi sebou se členovci kromě jiného odlišují počtem končetin: raci a krabi jich mají pět párů (zatímco např. pavoukovci mají čtyři páry končetin, hmyz jen tři). Většina krabů však k chůzi používá jen čtyři páry, neboť první pár je přeměněný ve větší či menší klepeta, jež jim slouží ke sbírání a uštipování potravy a k jejímu podávání do úst, případně i k sebeobraně. Nohy jsou k tělu připevněny klouby způsobem, který krabům neumožňuje pohyb vpřed, pohybují se proto pouze do strany. To ale nijak nesnižuje jejich schopnosti - mnozí krabi výborně šplhají, a to i po hladkých svislých stěnách, např. po skalách či kmenech stromů.
Planeta krabů
Bez krabů by se život na Zemi možná vyvíjel úplně jinak. Tito opovrhovaní tvorové totiž mají naprosto nezastupitelné místo v potravním řetězci - podobně jako např. houby rozkládají i krabi složité organické látky na jednodušší, mnohdy dokonce až na látky anorganické, které pak vylučují a tím je vracejí zpět do koloběhu živin. Vědci jim přikládají tak obrovský význam, že dokonce tvrdí (asi s mírnou nadsázkou), že kdyby naráz vyhynuli všichni krabi na světě, došlo by k celosvětové ekologické katastrofě. V každém případě by to znamenalo poškození většiny mořských a přímořských biotopů a vyhynutí obrovského množství živočichů - od těch nejmenších až po velryby...
Největší, nejrychlejší, nejpočetnější
Nejmenší krabi nejsou větší než zrnko hrachu, největší, velekrab japonský (Macrocheira kaempferi), může mít od špičky jednoho klepeta ke druhému rozpětí až 3,6 m. Za nejpočetnějšího lze považovat kraba červeného (r. Gecarcinus), jichž žije na Velikonočních ostrovech odhadem 120 milionů. Jsou společenští a jejich hustota na malém prostoru ostrovů činí až 13 800 jedinců na 1 ha. A kdybychom je mohli všechny zvážit, bylo by jich 8000 tun. Drobní píseční krabi rodu Ocypode jsou zase díky dlouhým štíhlým končetinám považováni za nejrychlejší kraby vůbec, po písečných plážích se mohou pohybovat rychlostí 1,8 m/sec.
Nesouměrné zvíře
Většina krabů má jedno z klepet větší a silnější. U některých je to způsobeno jejich regenerační schopností - když krab při nějaké příležitosti přijde o končetinu (což je i klepeto), postupně mu zase doroste, zůstane však menší a slabší. Ale pro řadu druhů jsou nestejně velká klepeta charakteristickým znakem. K extrému dovedli tuto nesouměrnost krabi zvaní houslisté (r. Uca), kteří vypadají, jako by měli klepeto jen jedno. Druhého zakrnělého klepítka si téměř nevšimnete, neboť je zcela skryto za tím obrovským, kterým se krab kryje jako pradávný rytíř svým štítem.
