V dnešním ABC si mimo jiné přečtete rozhovor s mořeplavcem z české plachetnice Victoria, která už druhým rokem brázdí vody Atlantského oceánu. Když se objevil ve dveřích naší redakce a spatřil jsem jej poprvé po více než dvou letech, měl jsem pocit, že je to úplně jiný člověk než ten, který mi na jaře roku 1999 s nadšením vyprávěl, jak si nechal vytrhnout všechny problematické stoličky, aby jej na lodi nezastihla bolest zubů.
Člověk, který za mnou nyní přišel, byl klidný, vyrovnaný a o svých zážitcích vyprávěl s nadhledem muže, kterého v životě překvapí už jen máloco. Za ty dva roky se z obyčejného Pražáka změnil v dobrodruha, o jakých čtou kluci před spaním a tajně sní o tom, že až vyrostou, budou jako oni.
Takové sny jsem měl i já. Teď tu sedím proti opravdovému námořníkovi a konfrontuji své mladické touhy s šedivou realitou běžného života. Kam se podělo mé odhodlání být dobrodruhem? Byl bych vůbec ochoten něco podobného dneska podstoupit? Když o tom tak přemýšlím, tak asi ne. Asi bych nedokázal opustit vše, co v tomto životě mám, a vydat se nejistou cestou do neznáma. Přesto přese všechno tomu námořníkovi jeho splněný dětský sen ve skrytu duše závidím.
Dobrodruhem z vlastní vůle se stane pouze ten, kdo je ochoten obětovat pohodlný život. My ostatní zkrátka zůstáváme na zemi.
Sdílej
17. září 2001 • 01:00 Vyšlo v ABC 19/2001
