"Bydlím na Starém Městě poblíž Karlova mostu a tento příběh se mi stal před více než rokem," napsala Blanka z Prahy 1.
Blanka zvolna kráčela alejí barokních soch na Karlově mostě. Tahle trasa ji stále těšila. Znala každou sochu i stálé žebráky. Jen u svaté Barbory natahoval ruku s krabičkou nový. Zarostlý mladík s černými brýlemi a slepeckou holí ji dojal. Vylovila z kabelky peněženku a vhodila do krabičky dvacetikorunu. Mladík kvitoval cinknutí mumlavým poděkováním. Blanka se v Karlově ulici ještě otočila, aby se potěšila krásným pohledem, a zabočila do temného průjezdu. Měla dojem, že při ohlédnutí zahlédla za sebou slepého žebráka. A skutečně! I slepec zabočil do průjezdu. Ještě že měla dveře do bytu hned první v průjezdu. Otevřela, zavřela. Z haly se přiřítil buldok k vřelému přivítání. Blanka ho rázným syknutím ztišila a poslouchala. Ťukot slepecké hole se blížil, pak se ozvalo zaklepání. Blanka ani nedutala. Nové zaklepání. Blanka pootevřela dveře, jisticí řetízek se napnul.
"Co si přejete?"
"Mladá paní, nebo slečno, pusťte mě prosím vás k vám na toaletu. Potřebuji nutně na malou stranu," zamumlal slepec. Po krátkém zaváhání vyháknula Blanka řetízek. Slepec se rychle vmáčkl dovnitř, Blanka se pod tlakem dveří zapotácela. Vtom vyrazil buldok. Slepec poděšeně zakřičel: "Paní, zavolejte si ho, já vám nechci nic udělat, já jenom hrozně pospíchám na ten záchod. Už to nemůžu vydržet. Kde to je?"
Blanka ukázala, ale slepec požádal: "Doveďte mě tam prosím, já přece nevidím!"
Blanka ho vzala za loket a dovedla k záchodu. Slepec za sebou zavřel a Blanka podezřívavě poslouchala za dveřmi. Uslyšela klepnutí zvednutého sedátka a pak zvuk praménku dopadajícího do vody v míse. Ulehčeně si oddechla: "Asi fakt nutně potřeboval." Pak ji ale napadla jedna podezřelá věc. Přivolala buldoka: "Tady seď a hlídej! Hned se vrátím." Nevrátila se sama, ale s párem policistů, hlídkou od Karlova mostu. Vyzvedli si slepce, vypadalo to, že je docela rád vidí, kvůli buldokovi se ze záchodu neodvážil vystrčit ani nos. Zato buldok se tvářil, jako by mu odváděli večeři. Když odešli, šla si ulevit i Blanka. Pohoršeně zareptala: "No jo, žádný chlap po sobě nesklopí na záchodě prkýnko."
Druhý den si ji zavolali na policejní stanici. "Tak jste měla štěstí, slečno. Ten vidomý nevidomý byl nemakačenko Boris. Živí se žebrotou a krádežemi. Má tu ale i záznam o násilném činu. Jak jste vlastně přišla na to, že slepotu jen předstírá?"
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
Tentokrát jste ji našli v poslední větě, a protože není příliš těžká, přidáváme ještě jednu: Sousoší Cyrila a Metoděje od K. Dvořáka (na snímku) stojí na Karlově mostě od roku 1738, 1838, nebo 1938? Řešení pošlete do 14 dnů, tři ceny čekají.
