Navzdory označení větrný mlýn měla většina nizozemských "mlýnů" zcela jinou funkci. Byla to větrem poháněná čerpadla, která přečerpávala vodu z níže položených luk a polí zpět do moře. Nizozemsko tak získávalo cennou půdu pro zemědělství. Část mlýnů posléze skutečně sloužila i ke šrotování krmiv pro hospodářská zvířata či k mletí mouky. Větrem poháněné "mlýny" měly v Nizozemí i další použití - lisovaly ze semen olej, drtily koření a tabák, dovážené v minulých stoletích loděmi z celého světa, nebo sloužily k pohonu pil.
Všechna využití větrných mlýnů mohou návštěvníci Holandska zhlédnout v areálu Zaanse Schans u městečka Zaandam mezi Amsterdamem a Alkmaarem. Do Zaanse Schans byly přeneseny tradiční obytné domky, dílny, a především větrné mlýny. Všechny objekty jsou udržovány v provozuschopném stavu, takže je možné vidět, jak se energie větru přenáší přes "křídla" na dřevěné převody a následně na různé pracovní mechanismy podle účelu, k němuž mlýn sloužil.
Mlýn holandského typu
V Nizozemsku převládají mlýny, u nichž se proti větru natáčí pouze část stavby - otočně uložená střecha s křídly na pevné stavbě mlýna. Je to tzv. mlýn holandského typu. V Nizozemsku se tyto mlýny stavěly většinou ze dřeva, protože tu byla o jiný stavební materiál (především kámen) nouze. Stěny se často zvnějšku pokrývaly šindelem nebo rákosem.
Odborníci mlýny holandského typu dále řadí do několika podskupin. Hlavními znaky však zůstávají pevná stavba kruhového půdorysu, válcová nebo kuželová, a otočná střecha, s níž se proti větru "do záběru" natáčejí křídla mlýna.
V jiných zemích jsou mlýny holandského typu většinou zděné z cihel nebo kamene, zpravidla však nedosahují tak impozantních rozměrů.
Sloupový typ mlýna
Druhou nejrozšířenější skupinou větrných mlýnů jsou mlýny sloupového typu. Ty se proti větru natáčely celé, což umožňovala jejich konstrukce. Dřevěná stavba čtvercového půdorysu byla otočně uložena na pevně zakotveném sloupu, který vedl prostředkem mlýna zpravidla až do úrovně stropu prvního patra. Horní konec sloupu byl uložen v jednoduchém dřevěném ložisku, kolem kterého se celý mlýn otáčel.
K natáčení celé stavby o váze několika tun sloužilo ráhno (nazývané též "ocas"), upevněné na otočné části. To tvořilo páku, jejíž pomocí bylo možné - u menších mlýnů i lidskou silou, u větších pak silou zvířat nebo pomocí rumpálů - mlýn do požadovaného směru pootočit.
Nejstarší vyobrazení mlýnů tohoto typu pocházejí ze 13. století, i když historie využívání větru ke mletí zrní je stará už 3000 let. Větrné mlýny znali již ve starém Egyptě. Některé historické prameny ale přisuzují jejich původ Peršanům nebo Číňanům a datují ho do 7. století. Jisté však je, že první mlýny měly osu "křídel" - na rozdíl od mlýnů, které se dochovaly do dnešních dob - svislou.
Větřáky u nás
Na území Čech, Moravy a Slezska zjistili odborníci kolem devíti set míst, kde stávaly větrné mlýny. Do dnešních dní se jich dochovalo kolem čtyřiceti, z nich zhruba jen polovina má dodnes lopaty (křídla), většinou už nepůvodní. Mlýny s dochovaným vnitřním vybavením je možné spočítat na prstech.
Nejznámější je u nás asi větrný mlýn holandského typu u Kuželova na Hodonínsku, který je zcela funkční. Před lety byl odborníky z brněnského Technického muzea opraven a zájemci si jej mají možnost prohlédnout včetně domku mlynáře. V Kloboukách u Brna je zase přístupný větrný mlýn sloupového typu, který sem byl skupinou místních nadšenců převezen z Pacetluk u Kroměříže, kde na původním místě chátral. V Kloboukách byl mlýn postaven na místě, kde kdysi stával jiný větrný mlýn, zničený v posledních dnech druhé světové války. Unikátem mezi našimi (ale i evropskými) větřáky je větrný mlýn u Ruprechtova s Halladayovou turbínou.
Bližší informace o větrných mlýnech na našem území, včetně mapy, najdete na internetové adrese www.weselka.euweb.cz/mlyny.
V Evropě
Chcete-li se vydat za větrnými mlýny do zahraničí, zastavte se cestou do Holandska také v Německu. U města Gifhorn je možné navštívit unikátní Mezinárodní muzeum mlýnů. To je dílem Horsta Wrobela a obsahuje kolekci několika desítek modelů větrných mlýnů, které autor sám vyrobil. Uvidíte zde i spoustu dokumentace o větrných mlýnech z celého světa a sedm opravdových "větřáků". Gifhorn leží 30 km severně od města Braunschweig.
Nedaleko našich hranic, asi 15 km severně od Varnsdorfu směrem na Lobau, stojí na okraji obce Kottmarsdorf mohutný sloupový větrný mlýn. Je zcela provozuschopný a během turistické sezony je možné si jej prohlédnout.
Poměrně hojné jsou větrné mlýny v Dánsku. Připomínají v této zemi, která je nyní světovou jedničkou ve výrobě velkých větrných elektráren, tradici využívání větrné energie.
Větrné mlýny najdete téměř v každé evropské zemi (kolem Baltu i ve Středomoří), takže kdo si za cíl svých cest zvolí právě větrné mlýny, bude mít o program postaráno na několik prázdnin dopředu.
TRADIČNÍ POMOCNÍK
Větrné čerpadlo na vodu rekonstruoval a zprovoznil u svého domku jeho majitel v Moravanech u Pardubic (viz obr.). Stálo původně na Kladensku, kde chátralo. Nyní čerpá vodu pro zahrádku a bazén.
Malá větrná čerpadla slouží v Evropě dodnes často na pastvinách, kde čerpají vodu pro napájení dobytka. U nás se snaží tuto myšlenku oživit jeden malý výrobce z jižních Čech. Taková čerpadla mohou najít uplatnění u chat, rekreačních objektů, na zahradách i pastvinách. Občas si je vlastními silami stavějí i zruční kutilové. Vždyť pro výrobu jednoduchého čerpadla stačí jen dvě lopatky, pohánějící přes excentr táhlo pístu malé pumpy, uložené v trubkovém stožáru zařízení.
Rozdíl mezi větrným mlýnem holandského typu (1) a mlýnem sloupovým (2). Otočné části obou typů jsou zakresleny silnou linkou
VĚTRNÁ ČERPADLA
V každém správném westernu se střílí, jezdí na koni a krajinu dotvářejí větrná kola, většinou na dřevěných, později na ocelových konstrukcích, která poháněla pumpy a čerpadla na vodu. Stávala u rančů, farem i na zastávkách tratě "pacifiku", vedoucí napříč pustinami Divokého západu. Zásobovala vodou obydlí, pastviny i lokomotivy. Větrná čerpadla tohoto typu stávala i u nás. Vyráběla je před 80 až 100 lety firma Kunz v Hranicích na Moravě. Jako technické památky se dochovaly v Radíkově u Hranic (poslední funkční zařízení tohoto typu na původním místě v Česku), ve Vedrovicích a ve Višňovém na Znojemsku.
