Na ruprechtovský větrný mlýn jsme se jeli podívat počátkem léta, než začala hlavní turistická sezona. Tehdy se mlýn stává penzionem pro šestičlenné skupiny turistů a ostatní návštěvníci do něj nemají přístup. To prakticky platí i o rodině majitelky mlýna, která si tuto stavbu vyhrazuje pro sebe na pouhé dva týdny ročně.
Pokrokový mlynář
Mlýn byl postaven v roce 1873 a původně byl osazen klasickou čtyřkřídlou vrtulí na otočné střeše (holandský typ). Po devíti letech však silný vítr lopaty vrtule poškodil a majitel mlýna, Cyril Wágner, se rozhodl místo nich na střeše zbudovat Halladayovu turbínu. To bylo na svou dobu velice pokrokové a odvážné rozhodnutí, protože turbínu vymyslel americký vynálezce Daniel Halladay v roce 1877, pouhých pět let předtím, než ji Wágner na jižní Moravě na svůj mlýn instaloval. Tento krok se ale měl odvážnému mlynáři vyplatit. Halladayova turbína využívá sílu větru mnohem efektivněji, takže mlýn v Ruprechtově byl po inovaci schopen semlít zhruba dvojnásobek obilí než předtím.
Pohnutá historie
Wágnerovi ovšem tato technická novinka moc štěstí nepřinesla. V roce 1890 odnesla turbínu vichřice, a i když se ji podařilo opravit a vybavit brzdou, aby se podobná havárie nemohla opakovat, mlynáře to tak finančně vyčerpalo, že raději mlýn předal svému dědici. Ten ale provoz mlýna zatíženého dluhy také neunesl a unikátní stavba začala v rychlém sledu měnit majitele, až koncem 30. let skončila ve vlastnictví dědečka současné majitelky, pana Tesaře. Během německé okupace byl provoz mlýna zastaven, a než jej po válce stačil nový mlynář obnovit, byl mlýn užíván vesnicí. Poté stavba postupně chátrala a koncem 80. let zbyla na střeše z unikátní větrné turbíny jen troska dřevěného převodu a v archivech pamětníků vybledlé fotografie z předválečné éry.
Nový život mlýna
Dnešní podobu mlýna má na svědomí architektka Blanka Sládková a její manžel, kteří po sametové revoluci stavbu zdědili a v polovině 90. let zrekonstruovali. To si vyžádalo nemalé úsilí. Při rekonstrukci musela být velikost turbíny odvozena ze starých fotografií a technické parametry a výkresy převzaty z muzea a z archivu PhDr. Jiřího Jaroše, odborníka na větrné motory.
Funkčnost mlýna byla obnovena pouze symbolicky. Na jeho střeše se sice dnes Halladayova turbína opět točí, ale není připojena ke hřídeli, takže nemůže hnát mlýnské kameny. Výhledově chtějí manželé Sládkovi připojit turbínu ke generátoru a vyrábět si vlastní elektřinu.
Technická památka
V roce 1998 byl podán návrh na vyhlášení ruprechtovského mlýna za národní kulturní památku a na jeho zařazení do seznamu UNESCO. Mlýn s funkční Halladayovou turbínou je totiž dnes ve světě naprostou raritou. Vidět jej na vlastní oči a prohlédnout si i zčásti původně vybavený interiér mlýna můžete v průběhu celého října o víkendech mezi 14. a 17. hodinou.
Těžký osud
Zrekonstruovaná památka to nemá lehké ani dnes. V jejím těsném sousedství totiž stojí továrna, která pobyt v malebné stavbě poněkud znepříjemňuje. Nejen že pohled na výrobní haly není příliš vábný, ale v pracovních dnech z nich vychází i nepříjemný hluk. Frajer mezi větrnými mlýny má zkrátka v životě smůlu.
HALLADAYOVA TURBÍNA
Halladayova turbína znamenala technický vrchol ve větrném mlynářství. Zatímco vrtule s klasickými lopatami utáhla jedno, nanejvýše dvě mlýnská složení (dvojice mlýnských kamenů), k Halladayově turbíně v Ruprechtově byla připojena tři složení.
Turbína otáčela přes převod takzvanou královskou hřídelí z oceli. Ta vedla středem mlýna až do prvního patra, kde byla uložena v patním ložisku. Převod pohybu na jednotlivé mlýnské kameny se prováděl pomocí kožených pásů navlečených na dřevěných bubnech.
Z každého patra bylo možné výkon turbíny snadno regulovat, případně ji zcela zastavit, a to pomocí táhla, kterým se nastavoval sklon lopatek na kole turbíny. Turbína dovedla regulovat výkon i automaticky. Vanul-li větší vítr, lopatky se samy sklápěly a kolo si tak udrželo požadované otáčky. Automatické otáčení turbíny po směru větru zajišťovalo dvojité ocasní kormidlo.
Kromě Ruprechtova byla Halladayova turbína instalována na dalších dvou větrných mlýnech na Moravě - v Sivicích a v Tvarožné. Tyto dvě turbíny však nenávratně zmizely ve dvacátých letech 20. století.
