Gripeny vyrábí švédská firma Saab, která má sídlo ve městě Linko¨ping. Tuto firmu budete možná znát spíš jako výrobce automobilů, přesto má Saab s výrobou dopravních i bojových letadel bohaté zkušenosti. První stíhačka (J 21A) v jeho montážních halách vznikla už v roce 1943. Od konce 60. do začátku 90. let tady vyráběly velmi výkonné stíhačky Saab 37 Viggen, které se však dodávaly pouze pro švédské letectvo. Tak to bylo vůbec se všemi letouny této značky až do nástupu gripena.
První gripeny byly vyrobeny v roce 1994 a byly určeny také pro švédské vojenské letectvo. V roce 1995 se Saab spojil s britskou firmou BAE Systems, která má bohaté zkušenosti se zahraničním obchodem. V současnosti se rozbíhá výroba třetí série gripenů, výrazně modernizovaná, určená i pro vývoz do zahraničí.
Virtuální výroba
V Linkopingu nám poodhalili tajemství výroby těchto supermoderních strojů. Letoun nejprve vzniká jako projekt v počítači. Vývojoví inženýři vytvářejí virtuální trojrozměrná zobrazení jednotlivých součástek, které do sebe následně skládají a osazují je do počítačového modelu letounu. Tak se ověří, zda je teoreticky možné součástky sesadit, a zároveň vznikají instruktážní filmy postupu práce. Trojrozměrné objekty se dají jednoduše přenést na technický výkres a skutečná výroba může začít.
Výroba letounů
My jsme se dostali až do výrobní haly, kde se z dovezených součástí kompletuje celá stíhačka. Tady stojí jeden letoun vedle druhého, nastříkané světlezelenou základovou barvou, a na každém dlouhé měsíce pracuje jedna motnážní skupina. Jediná stíhačka se vyrábí dva a půl roku a továrna jich v současnosti za rok vyprodukuje kolem třiceti.
Výzbroj
Základní verze stíhačky je jednomístná a je vybavena 27mm kanonem BK 27 s kadencí až 1700 střel za minutu. Na závěsnících pod křídly může nést zbraně proti vzdušným i pozemním cílům, a to prakticky všechny nejmodernější řízené i neřízené rakety (AMRAAM, MICA atd.). Na koncích křídel může nést dvojici řízených raket SIDEWINDER, se kterými se počítá i u našich letounů L 159.
Kromě jednomístné verze se vyrábí i dvoumístný gripen s označením JAS 39B. Ten je zhruba o 60 cm delší a ve výbavě mu chybí kanon, jehož místo zaujímá prostor pro druhého pilota. Jinak je letoun schopen nést stejné zbraně jako jednomístný stroj. V zadním pilotním prostoru chybí přední průhledový displej (HUD). Data z tohoto displeje se zobrazují na víceúčelových obrazovkách. Protože zadní pilot při manipulaci s letounem na zemi nemá dostatečný výhled ven, je v přídi zabudována kamera a obraz je přenášen do kabiny.
Automatická údržba
Jednou z výrazných výhod tohoto letounu jsou nízké náklady na jeho provoz a údržbu. Před startem letounu se automaticky zkontrolují všechny systémy důležité pro provoz a výsledek se zobrazí na displeji v kokpitu. O případné závadě systém informuje pilota, a neumí-li ji sám odstranit, nabídne alespoň možnost řešení. Letoun je složen z řady snadno vyměnitelných jednotek, takže je-li některá jednotka poškozena či nefunguje-li správně, stačí ji vyjmout a vsadit novou. Každé letadlo je třeba po přistání zkontrolovat, zda všechny systémy fungují bez chyby. U gripenu tato práce téměř odpadá. Během letu kontroluje všechny systémy testovací systém BITE a po přistání podává pilotovi kompletní obraz o práci letounu.
Jako na počítači
O snadné ovladatelnosti letadla jsme se přesvědčili na továrním trenažéru, kde se jednak zaškolují piloti a jednak se zde testuje, jak bude letoun reagovat v krizových situacích. Trenažér je kopulovitá místnost, uprostřed níž je umístěna kabina stíhačky. Na stěnu kolem pilota se promítá realistické okolí. Kokpit je stejný jako ve skutečném letounu, jen HUD se promítá na stěnu před pilotem. Na "přístrojové desce" nenajdete žádné klasické budíky, všechna letová i taktická data se zobrazují na třech barevných displejích o rozměrech 6 x 8 palců (zhruba 15 x 20 cm). Tyto displeje jsou interaktivní (touchscreeny) a jsou sem soustředěny i některé ovládací prvky. Většinu ovládacích "knoflíků" má však pilot na kniplu mezi koleny a na páce tahu motoru při levé ruce.
Bez starostí
Gripen je technicky vybaven tak, aby měl pilot co nejméně starostí s letem a mohl se plně věnovat boji. Vlastní let obstarává automatický systém řízení. Pilot dává pomocí kniplu a pedálů pouze povely, co má letadlo udělat, a počítač sám vyhodnotí, jak tento manévr provede. V případě poškození některé z částí letounu udělá počítač manévr jiným způsobem, a to bez zásahu pilota.
Zjednodušena je i komunikace se základnou a okolními letouny, která probíhá pomocí datalinku. Příkazy nepřicházejí ústně, ale přímo do počítače letounu a pilotovi se zobrazují na displeji.
Navigační systém
Navigace letounu je také automatická. K tomuto účelu slouží systém několika senzorů se souhrnným označením NINS. Pomocí tohoto systému letadlo určuje, v jaké letové hladině se nachází, hlídá bezpečnou vzdálenost od země či okolních letounů a bez zásahu pilota dovede zabránit případné kolizi. Doplňkem tohoto systému je přistávací systém NILS, který plně nahrazuje přistávání podle přístrojů. Létání s gripenem je zkrátka hračka.
TECHNICKÉ PARAMETRY
Gripen je ve srovnání s jinými letadly tohoto typu dost malý. Je dlouhý 14,1 m, vysoký 4,7 m, s rozpětím křídel 8,4 m. Prázdný letoun váží 5,3 tuny a jeho maximální vzletová hmotnost je 14 tun. Tvar stíhačky je co nejvíce přizpůsoben technologii stelth (neviditelnost radarem), i když tuto výhodu snižuje absence vnitřní pumovnice - všechny zbraně jsou neseny na vnějších závěsnících. Gripen je vybaven výkonným radarem PS 05/A od firmy Ericsson. Drak letounu je vyroben z titanu a některé části z uhlíkových kompozitů (asi 20 procent letounu). Delta křídlo s šípovitostí 45 stupňů je doplněno ovladatelnými kachními křidélky, která nahrazují klasickou výškovku a umožňují letounu snadno manévrovat. Gripen má jeden tryskový motor Volvo RM 12 s maximálním tahem 54 kN (s přídavným spalováním až 81 kN). Je schopen letět maximální rychlostí 2 machy a jeho taktický dolet je 970 km (540 námořních mil).
GRIPENY PRO NAŠE LETECTVO?
Možná si řeknete, na co nám budou nadzvukové stíhačky. Když se ale podíváte na stav našeho vojenského letectva, zjistíte, že je skutečně žalostný. V současnosti máme ve výzbroji ruské stíhačky MIG 21 a Su 22, které se nemohou s dnešními letouny rovnat. Aby byla Česká republika obranyschopná a naše letectvo se mohlo plně začlenit do složek NATO, je přezbrojení naprostou nutností. Součástí přezbrojení je 72 českých podzvukových letounů L 159. Ty mají být doplněny 24 nebo 36 nadzvukovými stíhačkami. Tento měsíc by měla vláda o nákupu nových nadzvukových stíhaček definitivně rozhodnout. Z výběrového řízení, vypsaného začátkem letošního roku, čtyři kandidáti odstoupili a zůstala pouze švédsko-britská korporace se stíhačkami Gripen. Ve výběrovém řízení se nabízelo pět letounů: americké stíhačky F-16 a F/A-18 Hornet, francouzská stíhačka Mirage (všechny tři tyto letouny jsou na velice vysoké úrovni, nicméně vznikly už koncem 70. let a dnes je jejich vývoj u konce) a dva bojové letouny čtvrté generace - švédsko-britský JAS 39 Gripen a Eurofighter, na jehož výrobě se podílí několik evropských států. Zatímco gripen se již sériově vyrábí, eurofighter je stále ve fázi prototypu.
