Tajemný duch
Znalci již určitě z obrázku poznali, že jde o jednoho z našich čtyř druhů plchů - a to o toho nejvzácnějšího, plcha lesního (Dryomys nitedula). Všichni plchové díky svému nočnímu životu tak trochu připomínají duchy, plch lesní není výjimkou. Po větvích stromů se pohybuje tiše, vynoří se ze tmy a zase nehlučně a tajemně zmizí, ale když zavítá např. na půdu nějaké horské chaty či seníčku, zní to, jako by na půdě řádila celá smečka duchů. Když tam pak nahlédnete s baterkou, zasvítí z některého trámu jiskrná očka zvířátka, které je jen o málo větší než obyčejná myš.
Spáči
Den plchové prospí v úkrytu. Stejně jako ostatní druhy obývají především různé stromové dutiny a pukliny, s oblibou se zabydlují v ptačích budkách, ale nepohrdnou ani zmíněnými horskými seníčky, krmelci či boudami. Zastihnout je v přírodě však můžete jen od jara do podzimu, zimu přespávají ve stromových dutinách nebo ještě raději v podzemních doupatech, v nichž jsou lépe chráněni před nepřízní počasí.
Těšte se jen pohledem
Plchové vypadají jako plyšová hračka lákající k pohlazení. Plch lesní je ještě ke všemu na rozdíl od mnohem rozšířenějšího plcha velkého (Glis glis) mírný a nekousavý. Mláďata, která se v průběhu léta osamostatňují, bývají někdy aktivní i přes den - musejí se činit, aby se do podzimu vykrmila a nahromadila dostatečnou zásobu tuku nutnou k přečkání zimy. Pokud je někde na pasece či na okraji lesa objevíte, potěšte se pohledem, ale nerušte je. Všichni plchové jsou u nás dnes chránění, ale plch lesní si tuto ochranu zaslouží nejvíc - je to skutečný klenot naší přírody.
