Milí čtenáři!

Protože v naší redakci platím za "experta" přes dobrodružství, poprosil mě Alfons, zda bych mu nepomohla vyhodnotit prázdninovou soutěž. Přečíst všechny vaše dopisy bylo sice náročné, ale hodně jsem se o vás, čtenářích ábíčka, dozvěděla. Nejvíc mě potěšilo, že většina z vás považuje za dobrodružství pobyt v přírodě, chození po horách, poznávání památek i přírodních zajímavostí. A to i v naší republice, nejen v tropických pralesích Afriky či Jižní Ameriky, na pouštích a velehorách, nebo třeba v Antarktidě, Kanadě a na Aljašce. Někteří popisovali své skutečné zážitky - a musím přiznat, že i já za svá nejúžasnější dobrodružství považuji náhodná setkání s divokými zvířaty: velkými šelmami (medvědy, vlky...) stejně jako s druhy vzácnými a jen málokdy v přírodě spatřenými (ledňáčky, netopýry, jezevci, kunami...). Hodně samozřejmě záleželo na věku - pro osmiletého kluka je úžasné dobrodružství strávit noc pod stanem nebo noční hlídka na táboře, zatímco čtrnáctiletý už vyžadoval víc - několikadenní pobyt v pustině, výpravu s archeology, paleontology nebo zoology a objevování nových druhů zvířat, rostlin či dinosaurů. Za nejkrásnější příklad správného pochopení, co to vlastně je dobrodružství, pak považuji dopis sedmiletého Daniela, který doslova napsal: "Chtěl bych prožít několik nocí a dnů v krápníkové jeskyni. Třeba tam objevit nějaké stopy z pravěku a krásně se při tom bát." Protože dobrodružství není jen poznávání a objevování, ale hlavně pře-konávání překážek, strachu a vlastní pohodlnosti. Když jsem vaše dopisy dočetla, bylo mi líto jen jedné věci - že Alfons nemůže poslat cenu všem - všichni, kteří nám napsali, by si totiž nějakou zasloužili. A tak vám alespoň přeji, aby se vaše přání vyplnila.