Na konci sedmdesátých let si velení americké armády uvědomilo, že má příliš velké množství rozdílných vozů a potřebovalo by jeden univerzální typ, na který by se dalo umístit velké množství nástaveb. Proto v roce 1979 vypsalo soutěž na víceúčelové kolové vozidlo nové generace s vysokou průchodností, označené HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle).
Tento stroj se měl stát plnohodnotnou náhradou zastarávajících džípů. Nešlo přitom jen o jízdní vlastnosti a výkony (např. překonání 60% stoupání, jízda při 40% bočním náklonu či vysoký točivý moment motoru), ale také o spolehlivost, životnost a nenáročnou údržbu. Armáda navíc požadovala možnost pohotové adaptace pro různé úkoly. Automobily měly být schopné nést nejen hlavňovou výzbroj, ale také protitankové nebo protiletadlové raketové komplety. Vojáci dokonce chtěli schopnosti nového vozu co nejvíce přiblížit tankům Bradley nebo M1. Zkrátka potřebovali auto, které vydrží dvanáct let nejhoršího zacházení. Na ceně, velikosti ani vzhledu nezáleželo.
Auto na zakázku
Konkurzu se zúčastnily firmy Teledyne s autem pojmenovaným Cheetah, Chrysler Defense s vozidlem Saluki a AM General, který na rozdíl od svých soupeřů neměl dopředu připravený projekt a vůz s interním označením HMC 4 vyvinul na základě specifikací armády za pouhých jedenáct měsíců. Zakrátko se pro tento automobil vžilo označení Humvee, což je zkomolenina názvu soutěže HMMWV. Všechny společnosti měly zkonstruovat svůj vůz ve verzích TOW Carrier (nosič hlavicových raket), Cargo/Troop Carrier (užitkové a přepravní vozy) a Mini/Maxi Ambulance (menší a větší sanitka). AM General vyrobila pět prototypů a v únoru 1981 začalo jejich rozsáhlé testování v Nevada Automotive Test Center, soukromé základně v Nevadské poušti. Vozidla ujela více než 80 000 km, při nichž se automobilka snažila simulovat první armádní testování, které také zanedlouho začalo.
Tvrdé armádní testy
K armádním prověrkám bylo dodáno celkem jedenáct vozidel, jež podstoupila odolnostní a operační testování (durability and operational testing - DT/OT), při němž auta ujela více než 160 000 km. Čekalo se, že se během této první fáze zkoušek objeví konstrukční vady a výrobní problémy. Palivový systém Humvee netěsnil, brzdy selhaly, životnost pneumatik potřebovala prodloužit, objevily se problémy s řízením. Do listopadu 1983 byly nedostatky napraveny. Poté, co technici AM General dokončili testování a potvrdili, že součástky splnily či překročily armádní požadavky, předali vozy vojákům.
Co vydrží?
Celkem dvanáct předvýrobních modelů bylo v létě 1984 doručeno do armádních testovacích středisek v Aberdeenu a Yumě (stát Maryland). Vozidla byla rozdělena do dvou kategorií pro ověřování odolnosti a výkonu. Zkoušky odolnosti začaly prvního ledna se dvěma směnami řidičů a pomocným personálem, přičemž mohly trvat maximálně 16 hodin denně. Cílem bylo ujet více než 30 000 kilometrů během následujících pěti měsíců. Vozidla zápasila se všemi možnými povrchy za každého počasí. Smysl těchto testů byl jasný - dokážou auta snést hrubé zacházení, jakého se jim bude později dostávat od bojových jednotek? Budou vojáci schopní na bojišti vozidla spravovat? Jak budou vyměňovat pneumatiky? Jak často se musí provádět obvyklá údržba? Tyto všechny otázky lze shrnout do jedné. Splní (či překročí) vozy přísné požadavky MMBMF (Mean Miles Between Mission Failure - průměrný počet mil mezi výpadkem automobilu), či ne?
Ve vodě i ve vzduchu
Během druhé fáze - výkonnostního testování - byly automobily zkoušeny z takových věcí, jako je akcelerace, rozdělení celkové hmotnosti, startování za chladných teplot, spotřeba paliva, elektromagnetické rušení a podobně. Auta byla přepravována pod vrtulníkem, uvnitř velkých helikoptér či letadel, shazována na padáku z lehkých transportních letounů. Jezdila v extrémním horku na nejteplejším místě na zemi, v Údolí smrti, i po vysoko položených horských cestách v Pennsylvánii. Automobily byly záměrně poškozeny a vlečeny, nebo naopak vlekly jiná vozidla.
Vítězství
Tato druhá fáze probíhala rovněž pět měsíců. Po jejím skončení se mělo definitivně rozhodnout o vítězi. Za celé období od začátku až po konečnou fázi ujely vozy přihlášené do soutěže téměř milion kilometrů a všechny splnily požadavky na spolehlivost, dostupnost, udržování a odolnost označované jako RAM-D (reliability, availability, maintainability and durability). Humvee byl nejblíže představám armády, a proto vítězství nakonec připadlo automobilce AM General, která v březnu 1983 dostala objednávku na 55 000 vozidel. O šest let později přibyla zakázka na dalších 33 000 kusů a postupně se k nim přidávaly další, takže v roce 1992 továrnu opustil stotisící vůz. Dodnes je to přes 155 000 vyrobených automobilů. Kvality humvee dostatečně prokázal konflikt v Perském zálivu na přelomu let 1990 a 1991. "Televizní válka" spojenců proti Iráku posloužila k obrovské propagaci těchto mimořádně zdařilých automobilů. Důkazem byly stovky žádostí o jejich koupi, jež firma AM General dostávala především od obyvatel USA. Byl mezi nimi i "poslední akční hrdina" Arnold Schwarzenegger, který chtěl vyrobit dokonce pět civilních humvee.
Nejlepší teréňák
Zájem byl opravdu velký, a automobilka proto urychleně vyvinula mírně upravenou modifikaci humvee, čímž vznikl civilní hummer. Jeho omezená sériová výroba čítající tisíc kusů se rozeběhla ještě v roce 1992.
Samozřejmě, že majitelem prvního (ještě předsériového) exempláře se stal Arnold, který má v současné době doma již oněch pět před deseti lety požadovaných hummerů. Přes poměrně vysokou cenu poptávka neklesala, a tak výrobce se souhlasem armády a po splnění jejích objednávek uvedl svůj terénní skvost bez dalších omezení na trh. Od té doby hummery také tvrdě pracují. Kromě civilních verzí existuje mnoho průmyslových a hospodářských provedení. A tak tento nezničitelný automobil slouží všem, od požárníků, přes zemědělce po cestovní kanceláře.
HUMMER PRO ARNOLDA
Jedním z prvních a nejaktivnějších zájemců o civilní verzi vozu byl Arnold Schwarzenegger. James Armour, prezident společnosti, na to vzpomíná: Jedno červencové ráno mne volá vyděšená sekretářka k telefonu. Ptám se: "Co se děje?" Sekretářka říká: "Volá Vás Arnold." "Kdo?" "Arnold... Arnold Schwarzenegger." Zvednu sluchátko a ozve se: "Haló, je to James Armour, prezident AM General?" "Jistě, co si přejete?" "Chci, abyste mi vyrobili pět vozů Humvee na zakázku se speciálním vybavením". Nemohl jsem uvěřit, že mluvím s Arnoldem, ale odpověděl jsem: "Bohužel, my vyrábíme pouze armádní verze". Řekl jsem, že mu auto neprodáme, dokud je nebudeme moci nabídnout všem.
PRO NOVÉ TISÍCILETÍ
O budoucnost hummeru není třeba mít obavy. V rámci společného podniku s AM General představila v roce 2000 automobilka General Motors poněkud civilizovanější studii Hummer H2, vytvořenou na bázi podvozkových skupin GM. Tento pětidveřový, 4,5 m dlouhý off-road pohání šestilitrový motor Vortec V8. Nyní se za spolupráce obou stran pracuje na jeho přetvoření v sériově vyráběný vůz, který bude nabídnut zákazníkům v roce 2002. Pro odlišení byl proto dosavadní model nazývaný Hummer přejmenován na Hummer H1.
