Kdysi dávno před mnoha desítkami milionů roků byl let dán všem praptákům. Umožnilo jim to osídlit prostředí, kde byla minimální konkurence v získávání potravy, tedy nekonečné vzdušné prostory. Díky letu se ptáci dokázali přemísťovat na značné vzdálenosti, překonávat vodní plochy i vysoká horstva. Přesto postupem času určité skupiny ptáků z rozličných důvodů schopnost létat ztratily.
Někdy létání nedovolily fyzikální zákony - ptáci dorostli takových rozměrů, že jejich obrovitánská křídla by svaly nemohly uvést do pohybu. Jindy zase fyzikální zákonitosti ztrátu letu umožnily - mnozí, hlavně mořští ptáci se specializovali na lov potravy pod hladinou a jejich tělo se zdokonalovalo v plavání, zatímco na souši vystačili jen s pomalou a kolébavou chůzí a létat vůbec nepotřebovali. Proto ztratili schopnost letu tučňáci, ale taky třeba alka velká, kterou lidé vyhubili.
Poslední skupinou nelétajících ptáků jsou ti, kteří se schopnosti létat "dobrovolně" vzdali, protože ji v životě nepotřebovali a neuplatňovali. Jejich celý život probíhal na jednom místě, kde nacházeli dostatek potravy, a navíc tam neměli žádné nepřátele, kteří by je donutili unikat letem. Tito ptáci většinou žili a - pokud nebyli vyhubeni - žijí na izolovaných ostrovech nebo v nedostupných oblastech.
Bohužel vyhlídky mnoha dalších ostrovních nelétavých ptáků nejsou příliš dobré. K ohroženým druhům patří jak všichni novozélandští kiviové, tak papoušek soví z těchže ostrovů. Jejich ochrana je problematická, neboť žijí v odlehlých oblastech nenápadným životem a vedle člověka je ničí vysazení predátoři, jako kočky, promyky, divoká prasata a další.
Obrovští ptáci
Dnes na světě přežívá jen pár druhů kdysi velice rozšířené skupiny běžců, ptáků, kteří upřednostnili rychlý běh před létáním. V Africe žije nejznámější pštros dvouprstý, v Jižní Americe dva nanduové a v Austrálii a na Novém Zélandu tři kasuáři, v Austrálii navíc ještě emu. V nedávné minulosti ovšem třeba na Novém Zélandě žilo nejméně dvanáct druhů obrovských nelétavých pštrosů moa, z nichž poslední přežívali do 19. století. Na Madagaskaru byl zase poslední velký pštros aepyornithid zastřelen v roce 1650. Všichni nelétající běžci mají plochou prsní kost bez hřebenu, ke kterému se normálně upínají létací svaly. Jejich peří je buď vlasovité, nebo má střední osten, ale postranní větve nejsou spojené. Křídla mají vyvinutá, ale nedostatečně opeřená. Je jasné, že vývoj k nelétavosti u běžců proběhl již dávno a dnes přežívají poslední zbytky kdysi úspěšné skupiny, která konkurovala velkým býložravým savcům.
BLBOUN NEJAPNÝ
Nejslavnějšími nelétajícími ostrovním ptáky byli asi dronteové, velcí příbuzní holubů, žijící v několika druzích na ostrovech Mauritius a Réunion východně od afrických břehů. Když dronty objevili první Evropané, zabíjeli je po stovkách a během poměrně krátké doby (někdy před rokem 1680) je zcela vyhubili. České jméno blbouni si přesto nezasloužili.
KIVIOVÉ
Dnes na Novém Zélandu přežívají jen tři druhy z kdysi početné skupiny kiviů. Ač je kivi národním symbolem země, jejich počty jsou stále nízké a vyžadují intenzivní obranu. Křídla kiviů jsou silně redukována, mnohem více než u běžců.
TUČŇÁCI
Ptáci chladných moří jižní polokoule obývají oblasti, kde se prakticky nevyskytují žádní suchozemští predátoři. Ve vodě jim lépe slouží přední končetiny, přeměněné v pevné veslovité ploutve se srostlými kostmi. Podle odhadů se z létavých ptáků vyvinuli již někdy před 45 miliony let.
NEJEN ALKA VELKÁ
Zřejmě v roce 1844 byla vyhubena nelétavá alka velká (Alca impennis), žijící v chladných oblastech severního Atlantiku. Vyhuben byl i jediný nelétající pěvec Xenicus lyalli z ostrova Stephen mezi Severním a Jižním novozélandským ostrovem a řada dalších.
GIGANTI
Obrovští nelétaví ptáci se v dávných dobách vyvíjeli z různých skupin praptáků. Dokazují to fosilní nálezy obrovitých diatrym, o kterých se předpokládalo, že to jsou dravci, byli to ovšem býložravci z příbuzenstva kachen. A k vrubozobým možná musíme zařadit další z nelétajících gigantů, dromornise (zvané i mihirung) z Austrálie. Mezi krátkokřídlé pak patří phorusrhakové, obrovští nelétaví dravci z jihoamerických pamp.
NELÉTAVÝ PAPOUŠEK
Vzácný novozélandský papoušek soví (Strigops habroptilus) má sice téměř dokonale vyvinutá křídla, ovšem chybí mu hřeben prsní kosti, na který se jinak upínají létací svaly. Žije nočním životem na zemi a hrozí mu vyhubení.
